Jóga není jen cvičení, ale i filozofie. Co vás naučila?
Radek: Spoustu věcí. To nejsou jen ásany na karimatce, člověk je sám se sebou a dozví se spoustu věcí i o sobě. Zjistil jsem, že v každém dřímá lenost. Když cvičím doma, občas něco ošidím a na oplátku zase přeženu, že mě začne bolet rameno. Hlavní je najít míru všeho, zlatou střední cestu.
Začali jsme taky číst knížky o buddhismu, zenbuddhismu, taoismu a postupně jsme se dostávali hlouběji, jako ve vrstvách se nám otvíraly nové stránky života. Dostali jsme se daleko na východ a zpátky ke křesťanství, protože tady máme kořeny. Pořád něco zjišťujeme, každý den je otevřený, stačí se dívat kolem…
Bára: Radek to řekl pěkně. Člověk těžko vyřeší nějakou globální situaci, to je nesmysl, přitom se o to všichni snaží. A je to jen byznys. Správné řešení je jednoduché a zároveň nejtěžší: začít od sebe. Nebýt jen pozorovatel, který soudí a neúčastní se. Kdyby se každý zabýval sebou, ne ve smyslu: Co chci, aby mi ostatní dali k mé spokojenosti, ale: Co já můžu dát druhým, čeho mám přebytek, co můžu udělat pro smutnou paní v tramvaji. Stačilo by se na chvilku zastavit — a věřím, že by se většině rozsvítilo.
Bára Hrzánová jako zpěvačka skupiny Condurango (se synem Antonínem Holubem)
Dokáže vás vůbec něco rozhodit?
Radek: U mne platí, že čím větší problém, tím jsem klidnější a lépe se mi řeší. Velké věci se zvládají snadněji než malinké. Rozhazuje a vytáčí mě obvykle Baruška, samozřejmě jde o blbosti. Stačí, když vaří a já jí ztlumím plotýnku. To zařve: Nedělej mi to! Je jí nepříjemné, že ji kontroluju.
Bára: To opravdu nesnáším, od dětství nenávidím kontrolu. Vždycky jsem volala a volám: Já sama! Teď vařím já, ty si to udělej zítra, jak chceš. V závěru jsem schopná sebekriticky říct, že se mi to třeba nepovedlo. To už umím.
Kdo je v kuchyni častěji?
Radek: Vaříme zhruba stejně, kdo má zrovna chuť si zavařit a má víc času. Včera jsem pekl poprvé špenátový štrúdl a hned byl pryč.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři 1/2016.
Bára: Jsou zkrátka lidi, kteří umí vařit a kteří ne. Vaření je o soustředění, je to i meditace, člověk dělá něco v téhle chvíli a pro lidi, které má rád. Zároveň projeví svobodu ducha, odvahu a improvizaci, protože když nasype do slaného jídla třeba hrozinky, musí si za tím stát. My jsme vegetariáni a vaříme rychlá jídla z čerstvých surovin. Nakupujeme dost na trzích, ale nejsem stoprocentně ekologická žena, i když se snažím jinak žít ekologicky a neškodit přírodě.
Radek: Já nejsem úplný vegetarián! Občas si dávám maso, jednou za dva měsíce si zajdu na kachnu a plzeň!
Máte nějaký rukodělný koníček?
Radek: Na chalupě mám schované špalky ze staré lípy, jsou už dobře vyschlé a těším se, až budu v důchodu, že si z nich něco vyřežu. Krásně voní. Ale ještě nikdy jsem to nedělal… Zato občas věším obrazy a u toho se bezpečně pohádáme. Zatloukám skobu a narazím na beton, takže se skoba ohne, pak je jedna výš než druhá, drolí se stěna… To prostě nesnáším a rostu!
Bára: Mně byl bohužel talent zručnosti odepřen, jsem manuálně nula. Vzpomínám, jak jsem na základce byla donucená štrikovat z froté žínku a vyšívat kanavu. No, vyšívat. Byla celá umolousaná, jak jsem se nervózně snažila o řetízkový steh, niť se mi neustále motala… Takže když hrozilo propadnutí z ručních prací, babička to vyšila. Ale Radek je šikovný, běžně opraví kapající kohoutek, letos udělal na chalupě úžasný schod u francouzského okna do zahrady! Přivezl velké kameny od potoka, obdivuhodné…
Bára Hrzánová a Radek Holub
Věřím, že se vám odtamtud nechce do Prahy. Nelákal by vás výlet do Indie?
Radek: Oba jet nemůžeme, protože máme psy Rózu a Terku, kdo by je hlídal? Bára už v Indii byla, i s Toníkem, a já nemusím cestovat, nerad vyjíždím. Raději jdu na houby, a když nerostou, projdu se ke kapličce a zpátky, to je maximum.
Bára: Mě tam tenkrát Radek vyslal. Vyrážela partička z jógy a já tvrdila, že v únoru nemůžu. Radek povídá: Proč bys nejela? Vždyť jsi na volné noze! A toužíš tam jet odmalička! Normálně taky nejsem velká cestovatelka, ale se skupinou to bylo prima.
Takže Silvestr opět na chalupě? Je něco, co děláte každý první den roku?
Radek: Říká se, jak na Nový rok, tak po celý rok. Já vím. My ale žádný „vstupní“ rituál nemáme. A ten poslední den roku vlastně moc neslavíme, obvykle bývají hezčí neplánovaná setkání s přáteli o den dřív nebo později. Několikrát jsme dokonce na Silvestra usnuli v jedenáct hodin a půlnoc zaspali.
Bára: Prvního ledna se rádi válíme co nejdéle v posteli. Po probuzení musíme zatopit, ale pak ještě zalezeme zpátky. A když se kolem poledne konečně vykulíme, je hezké dát si „erpéčko“ neboli ranní pivo. Proč si neudělat pěkný, úplně výpustný den?
Foto Receptář 1/2016 (Dagmar Hájková, ČTK)