Máte figuru dřevorubce, co zvládnete sám?

Nejsem kutil ani člověk od řemesla. Ale sem tam něco udělám a jsem na to náležitě pyšný. Kácím stromy, něco vyzdím, vydláždím, natřu, zaizoluju, posekám trávu. Jsem na ty bulharské práce, jak říkám. Jednou jsem se vypjal k hrdinskému výkonu a vyrobil pro děti domeček na muří nožce. To je viditelné dílo. Napřed jsem musel porazit starý strom se třemi kmeny, nakoupil jsem dřevěné desky, stloukl jsem domeček. A když jsme ho se sousedy zvedali, málem se nám skulil do údolí.

Báječně sloužil, ale už je na holky malý, tak se obávám, že mě bude čekat větší úkol. Už se ohlížím po dřevu a program na příští léto je jasný.

Jak na chatě vlastně topíte?

Krásně. Nahoře je krbová vložka a dole klasická kamna Petry. Propracovali jsme si systém, že jak je chladněji, ráno pořádně zatopíme, otevřeme poklop do patra a odpoledne stačí hodit nahoře jen nějaké to polínko. Paráda.

Celý rozhovor vyšel v Receptáři 11/2013.

Další vychytávka, kterou si užíváme, je krytá venkovní terasa, kde obědváme i v dešti a dlouho do podzimu. Tady žijeme nejvíc, tenhle výhled se neokouká. Bývalý majitel byl stavař, takže věděl, co a jak. A taky velký nimrod. Kousek ve svahu měl bourárnu, ze které jsme nechali udělat chatičku pro hosty. A postavili jsme ještě další, říkám tomu malé rekreační středisko. Děláme tu fantastické mejdany.

S koupáním v bazénu, ideální!

Ten už tu byl, ovšem během let zaznamenal řadu nátěrů a oprav. Líbí se mi, že je nepravidelně lichoběžníkový. Na rantlu občas stojí skleničky se šampaňským, v horku funguje jako vodní bar.

Hádám, že krásné kytky kolem má na svědomí manželka Jitka, ne?

Správně. Ta se stará o vnitřek i vnějšek. Baví ji to a navíc má výtvarný cit, ledacos sama vyrobila, dělá tapiserie, pomalovává nábytek… Podobně mladší dcera, támhletu hlavu koně dělala na výtvarce.

Já se mám jako v ráji!

Jitčin otec je známý mičurinec, takže ji zásobuje sazenicemi, pěstovala rajčata, česnek, cibuli, okurky, cuketu. Dnes dává přednost bylinkám a okrasným kytkám, ale zvládla taky postavit kamenný chodníček. A od Ježíška si přeje velký šutr na skalku! Proti tomu je nějaký briliant, který se vejde do kapsy, legrace

A svoje gurmánské chutě ovládáte?

Mám výhodu, že jím všechno, chutná mi i zelenina, ovoce a ryby, čili zdravá strava. Jsou chlapi, že bez vepřové není oběd. Já navíc docela rád vařím. Jitku jsem kdysi dostal na tvrzení, že miluju práci se dřevem a umím mistrovskou cibulačku. Tu jsem od té doby neuvařil. Když ptáčka lapají…

Teď nejraději relaxuju se sklenkou červeného vína a detektivkou, občas dám procházku do lesa, houby nám rostou přímo na zahradě, včera jsme měli smaženici, předtím řízky z bedel. A doporučuju růžovky vypražené s kmínem na sádle, které se mažou na chleba jako škvarky.

Co je dnes vaše kulinářská specialita?

Hodně griluju na žulovém kameni, což je senzační. Rychle se rozžhaví, nic neodkapává. Jsem poměrně konzervativní, nejraději griluju klasické plátky, ryby se lepí, sýr rozteče. Vepřové nebo krůtí plátky stačí dobře okořenit a naložit, k tomu dělám výbornou pečenou zeleninu nebo ratatouille, tzaziky, musaku, různé saláty.

Hodně vycházím z řecké a italské kuchyně, štve mě, že ji restaurace zredukovaly na pizzu a těstoviny. Přitom takové osobuko, čili telecí dušená nožička, nebo řecké stifado, čili hovězí guláš s papričkami, je paráda. Minutky jím, ale přednost dávám dlouho pomalu dušeným věcem, vyniknou tak různé chutě.

Foto Marie Votavová

Celý rozhovor najdete v Receptáři 11/2013