Jak to přijde, že jste tak manuálně zručný?
Už když jsem jako malej kluk něco potřeboval, šel jsem za tátou, aby mi to vyrobil. Ale on většinou neměl čas a řekl mi, abych si to udělal sám.
Díky této výchově jsem se naučil pracovat skoro se všemi nástroji a leccos jsem si brzy uměl udělat. Začalo mě to strašně bavit a tajně jsem lezl ze střechy garáží rozbitými okny do zamčené dílny — vzal si vrtáky a vyrobil si třeba „zkopcekáru“ a podobné věci.
Pracujete raději se dřevem, nebo s kovem?
Raději se dřevem, ke kovařině jsem se nedostal, byť mě to vždycky lákalo…
Herec Michal Dlouhý
Na které své dílo jste nejvíc pyšný?
Na chalupě jsem komplet zrekonstruoval postele. Byly tam jen takové krátké — asi lidé byli dříve menší… Takže v celé té obrovské chalupě, kde může pohodlně přespat dvacet lidí, jsem protáhl postele, nechal jsem jen čela, abych nenaboural ráz chalupy — byla s tím safraportská práce.
obrázek z archivu ireceptar.cz
V rozhovoru pro časopis říká Michal Dlouhý, že se při práci se dřevem „do syta vyřádí“. Další otázky a odpovědi známého herce najdete v Receptáři 9/2015.
Pak jsem vlastnoručně vyrobil nové schodiště i se zábradlím. A taky se musím pochlubit, že jsem tam z jedné místnosti, která sloužila jako skladiště, za dva dny udělal úplně sám nádhernej pokoj.
Za dva dny?
Když se do něčeho pustím a baví mě to, neumím spát. Pracuju, dokud to nedokončím. Jsem schopen nespat 48 hodin, dokud to není hotové. Pak teda padnu, bolí mě celej člověk a jsem tři dny nepoužitelnej, ale takhle mě to baví…
Takže jste nejen zručný, ale i docela pracovitý.
Mně se líbí ten výsledek. Ostatně už na základce, když po nás chtěli, abychom si napsali, čím chceme být, tak jsem si kromě konzervatoře jako další profese napsal uměleckého truhláře a vazače knih.
Michal Dlouhý s rodinou
Vyrábíte jen funkční věci, nebo i něco uměleckého?
Zatím dávám přednost výrobkům sloužícím prakticky — on každou chvíli někdo něco potřebuje…
Péči o zahradu přenecháváte manželce?
To bych úplně neřekl, docela rád i zahradničím. Kolem dvanácti let jsem jezdil na víkendy k dědovi a k babičce z tátovy strany do Koleče u Slaného. Na jejich obrovské zahradě jsem měl vlastní záhonek a pěstoval jsem na něm ředkvičky, rajčata, okurky… Úrodu jsem pak vozil domů, naši se nestačili divit. Ovšem nářadí miluju přece jen víc. Když jedu třeba do hobby marketu pro šroubek, tak se většinou vracím s nákupem, který se mi pomalu nevejde do kufru auta.
Houbaříte?
Pochopitelně. Jako kluk jsem jezdil k příbuzným k Vlašimi a tam jsme houbařili ostošest. Nejdřív jsem dlouho houby jen sbíral a nejedl je, ale teď už mi chutnají. Začínal jsem těmi základními druhy, ale jeden kamarád mě postupně naučil sbírat i holubinky, ryzce a další.
Michal Dlouhý
Je tím už výčet vašich koníčků kompletní?
Nerad bych zapomněl na cestování. To mě velice chytlo. Moje žena je cestovatelka téměř vášnivá — a navíc umí tři světové jazyky. Koneckonců svatbu jsme měli v roce 2006 v Austrálii. V té době jsme někam jeli, jak jen jsme si mohli udělat volno. Také jsem vyjel na Nový Zéland a na Tobago na tříměsíční kurzy angličtiny. Teď pravidelně mizíme s dětmi do zahraničí aspoň o prázdninách.
Vy jste tak činorodý, že si až člověk říká, kde na to všechno berete čas?
Vždy je to otázka období. Hlavně si člověk musí umět poručit a věnovat se tomu, čemu je právě třeba, opravdu na sto procent. Buď mám dva tři měsíce práci v divadle a nedělám nic jiného, než makám v divadle. A když pak vznikne volno — nebo si je udělám —, tak sportuju, chalupařím, cestuju.
Foto Robert Vlk, Marie Votavová a archiv M. D.
