Děda byl kovář, jste po něm šikovný?
Nemůžu říct, že jsem přímo domácí kutil, ale když je potřeba, ledacos opravím a udělám. Hanku to často překvapí a pak se směje, že jí své dovednosti tajím. Jako kluk jsem byl hodně u dědy v kovárně a pomáhal jsem tátovi, který byl modelář. Takže zatlouct hřebík není problém.
Z ručních prací jsem měl vždycky jedničku. Sám jsem vyučený švícko, a dokonce jsem si kdysi navrhl a ušil krásné kožené boty, které jsem pak dlouho nosil. Teď spíš třeba obrousím a natřu židličky.
Herec Pavel Zedníček
A co zedničina, děláte čest svému jménu?
Zedníka jsme skutečně v příbuzenstvu měli, ale zda to souvisí s naším jménem, by ukázal až pohled do dávné historie… S tátou jsem kdysi postavil garáž. Dnes se do toho už nehrnu a větší práci svěřím odborníkům.
Domek na Karlštejně jste postavili skoro od základů, že?
Z původního domu zůstaly jen obvodové zdi a střecha, rekonstrukce byla docela makačka. Ale to úžasné místo s výhledem na hrad nás tak okouzlilo, že jsme neváhali.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Celý rozhovor vyšel v Receptáři 1/2014.
Na hlavní architektku jsem pasoval Hanku, která vytrhávala z časopisů o bydlení zajímavé stránky, a pak jsme spolu vybírali to nejhezčí a nejšikovnější. Uvnitř vznikla velká obývací místnost s kuchyňkou, v patře ložnice s pracovnou. V druhém rohu zahrady vyrostl ateliér s pokojíky pro hosty.
s partnerkou Hankou Kousalovou
Zahradu jsme chtěli bezúdržbovou, jen s minimem práce, kde všechno samo roste. Plot lemují jehličnany, rostou jako zběsilé, zídky pokrývá všeliká zeleň, mezi tím trávník, kytky a bylinky. A na půl cesty k ateliéru bazén.
Baví vás být hospodář a zahradník?
Jak co. Moje pýcha je hladký trávník, všichni říkají, že se po něm chodí jako po koberci. Zalévám, odpleveluju, sekám, vertikutám.
Vloni se ale stala nehoda: Paní, co nám stříhala stromky, omylem rozlila asi na dvou metrech prostředek na hubení plevele. Kurňa, tož nebyl jsem nadšený, ale trávník už narostl nový, tak su klidný.
Pavel Zedníček v obýváku, který navazuje na prostornou kuchyň
O kytičky se stará Hanka. Já si rád odskočím za barák na houby, je tam svah, kam se lidem nechce lézt. Sousedka pískne, že rostou, a pak mě směruje. Naposledy jsem vyrazil s dvaadevadesátiletým tátou. Řekl jsem: Tati, počkej chvilku tady na rovince, hned jsem zpátky. Za moment se ohlídnu a vidím, jak se valí s francouzskými holemi za mnou. V ruce drží jednu houbu, stejně jako já, zatímco sousedka jich našla dvacet! Ale na zimu máme nasušeno dost.
Projel jste svět, jaká kuchyně vám je nejbližší?
Já sežeru i číslo z baráku, mně je to jedno, mám rád všechno. Akorát si to trochu přiostřím. Vozím z Asie a Mexika speciální pálivé směsi a sypu je i do hovězí polévky nebo bramboračky. Kamarád navíc začal pěstovat pálivé papričky, letos mi jich dal tři kila. Tak jsem je usušil, nadrtil a bude zase čím ostřit.
Mám rád ostřejší jídlo
Zda je jídlo superzdravé, moc neřeším. Ale nemusím knedlíky a snažím se nepřejídat. Ideálně se jí v Thajsku, těším se vždycky na úžasné ryby, polévky, rýži… Hanka je v jídle taky normální, žádná hrůzostrašná dieta mi s ní nehrozí.
Foto Marie Votavová