Znám vás jako akční ženu. Není jižní styl života mezi pláží a stínem borovic trochu nuda?
Je pravda, že jsem měla na začátku prvního tříměsíčního pobytu depresi — ticho, nikde nikdo… Děsila jsem se, co budu dělat. Nejdřív jsem hodně četla, ale pak jsem si našla svoje a celé léto se úžasně vydařilo. I ta další. Jsme hodně na vodě, cestujeme po ostrovech, navštěvujeme se s přáteli, grilujeme, chodíme na trh, kupujeme čerstvé ryby a zeleninu, debatujeme se sedláky. A taky se staráme o domek a zahrádku, sháníme třeba palmy…
Klára Doležalová na Jandranu
Chorvatská mentalita je mi blízká, místní nás berou, jako bychom byli jejich. Je to takový krásný, středomořsky bezstarostný život, který má úplně jiné tempo, než známe z Prahy. Však taky po návratu jsem chvíli úplný mimoň a zažívám hrozný stres, než se přešaltuju. Nejradši bych se vrátila na Šoltu, jenže v pohádce žít nelze.
Na co jste ve svém letním bytě nejvíc hrdá?
Při pohledu na naši zahradu mi srdce plesá. Vedle palem najdete olivovníky, které jsou ohromě dekorativní a krásně do sebe prorůstají, takže tvoří živý plot. Máme citrony, mandarinku klementinku, pomeranč, oleandry a velké agáve. A samozřejmě levanduli a různé bylinky. Teď chci vysadit ještě rozmarýn, který roste divoce kolem. Lidi z něj mají ploty a je to nádhera!
obrázek z archivu ireceptar.cz
Celý rozhovor vyšel v Receptáři 8/2013
Když večer padne rosa, jde z půdy okouzlující vůně levandule, rozmarýnu, bobkového listu, k tomu sůl… Někdy v zimě, když je v Praze po kolena sněhu, si ji vybavím a v duchu se nadechnu toho horkého voňavého vzduchu.
S vlastní produkcí olivového oleje.
Zmínila jste olivy. Prý dokonce prodáváte vlastní olej?
To není úplně přesné, jsme teprve v začátcích. Základním motivem bylo zachránit přírodní bohatství, které Šolta má. Je po tisíce let známá svými extra podmínkami právě pro olivovníky. Vždyť i císař Dioklecián tam jezdil do lázní a denně užíval zdejší olej. To všechno má pro nás obrovský význam. Zatím si vyrábíme olej jen pro sebe a své přátele, ale kdoví, možná se časem rozrosteme. To by ovšem řešil partner, s nímž celý projekt vlastníme. My spíš tím, že známe jazyk, lidi a mentalitu, to můžeme dobře obhospodařovat.
Vy sama taky lisujete?
Máme na to linku, která jede ještě starou metodou — zastudena. Olivy se sklízejí ručně, už napůl zralé, nikoli zelené jako u teplé metody. Nepřidáváme žádné konzervanty, olej se de facto nakonzervuje tím, že se olivy po sklizni nejdřív ponoří asi na dva týdny do mořské vody. A vylisovaný olej jde rovnou do láhví. Olivovníky ani nezaléváme kohoutkovou vodou s chlórem, jen dešťovkou!
Kromě pěstování oliv má Klára Doležalová ráda i projíždky na lodi.
Dáváte si jako Dioklecián lžíci na lačno?
Někdo to dělá, já ne. Ale jinak ho používám denně. Dnes jsem třeba snídala toast s olivovou pomazánkou, což je to, co zbyde po vydrcení oliv, říkáme tomu paštika. Přidá se ještě znovu ten olej, česnek, kapary a sůl — a je to prostě lahoda!
Foto Jiří Janoušek a archiv Kláry Doležalové