obrázek z archivu ireceptar.cz

Rozhovor Receptáře: herečka Jana Švandová

V zimě žije v půvabném pražském bytě s krásnou zimní zahradou, hraje v divadle a natáčí, přes léto se snaží pobývat co nejvíce na „chalupě“, jak říká modernímu domku kousek za Řevnicemi.

Jak prožíváte jaro?

Užívám si je. Hraju golf, nakupuju fůru kytiček, to mě strašně baví. A pěstuju v květináčích základní bylinky: rozmarýn, bazalku, tymián…

Využíváte bylinky také do čajů, k čisticím kúrám?

To ani ne. Ale teď jsem dostala od kolegyně doporučení na kořen rozchodníku, je prý úžasný na únavu, dodá energii a vyčistí organismus. Může se užívat nastrouhaný.

Jak vzpomínáte na svou babičku?

Zažila jsem jen jednu, byla to bodrá Češka ze Žižkova, prostý čistý člověk. Měla ráda všechna svá vnoučata, takže se u ní často scházela celá velká rodina. Tatínek byl voják a měnili jsme různě bydliště, ale babička fungovala jako záchytný bod.

Jana Švandová na golfuJana Švandová na golfuAutor: Archiv ireceptar.cz

A naučila mě háčkovat a plést! Což se mi hodilo v divadle v Českých Budějovicích, kde jsme s kolegyní pletly šály pro kolegy, za pár korun. Ale to už je dávno. Taky mě naučila šít na staré šlapací singrovce a já si vystřihovala z časopisu Burda střihy a šila oblečení, protože v obchodech nic moc nebylo.

Vztah ke kytkám máte také díky ní?

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři 6/2014.

K zahrádce mě přivedla až má současná tchýně, měla vždycky nádherné záhony plné kytiček. V dětství jsem brala přírodu spíš jako místo pro blbnutí na kole a výlety pod stan — hodně jsme (my tři holky a rodiče) jezdili na Seč.

Byla jsem divočejší, kamarádila hlavně s kluky a každou chvíli měla rozbitá kolena. Tatínek mi taky dost dlouho říkal Janku. Ale třeba lyžovat jsem se naučila až ve třiceti s mým synem, protože naši na hory nejezdili.

Co vám říká příroda dnes?

V mládí po ní člověk moc netouží, chce se spíš bavit, užívat si. Ale časem zjistí, že potřebuje vypadnout z města, odreagovat se, koukat se do zeleného. Proto jsme si před deseti lety postavili náš letní domek za Prahou. Je v něm hodně skla a kovu, má velká okna a daří se nám nezahltit ho zbytečnými věcmi. Je nám tam dobře.

Nikdy jste neměla sklon k hromadění věcí? Abych pravdu řekla, moc nehromadím. Nikdy jsem nic nesbírala, ani nesyslila, mám jen pár suvenýrů z cest. Třeba talíř z Afriky. Ale vystavuju si raději fotky dětí v rámečcích. Jsem taky schopná se bez milosti rozloučit i se starým oblečením, které nenosím, přestože je pořád pěkné. Vloni jsem takhle odvlekla dva kufry na bazárek Ani Geislerové. Těší mě, že co nerozprodají, skončí u potřebných v různých domovech.

s hereckým kolegou Karlem Heřmánkems hereckým kolegou Karlem HeřmánkemAutor: Archiv ireceptar.cz

Nezapomněly jsme na nějakou vaši zálibu?

Ráda chodím na výstavy, mám mezi výtvarníky dost přátel a sleduju je. A taky se s nimi moc ráda bavím a směju. Velký kůň je samozřejmě cestování a dobré víno – to je spíš záliba mého muže, ale trpělivě mě to učí.

Lze se naučit optimismu? Ten váš je záviděníhodný…

To asi ne. Možná by na vás mohl mít vliv pozitivní partner. Já mám radostné geny po obou rodičích. A energii čerpám ze slunce a moře, to potřebuju. Ráda bych tu totiž strašila do stovky! Pořád se na něco těším. Teď už pomalu na léto, že zase uvidím vnučku, že jsme všichni zdraví. A doufám, že nás nepotká nic zlého.

Foto Marie Votavová

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři 6/2014

Akční letáky