Čím právě žijete?
Prací, prací a zase prací, která se samozřejmě prolíná i mým životem soukromým, protože ho vlastně určuje. Nevím, proč to mám nastavené zrovna takhle, možná je to nějaká genetická dispozice. Pokud si pamatuji, nikdy jsem nezažila, že by se moje maminka nudila nebo zahálela, pořád něco dělala, tak to mám asi po ní. Udržet rovnováhu je ale velice těžké, ráda potkávám nové lidi, taky mě těší, že třeba o dvě generace mladší režiséři vědí, že existuje nějaká Medvecká. Tak holt pracuju, až se ze mne kouří
Vaše rodina pochází ze Slovenska, vy jste však už vyrůstala v Praze, že?
Byla jsem typické městské dítě, které nemělo kam jezdit k babičce na prázdniny, tak jezdilo na pionýrské tábory. Chatu ani chalupu jsme neměli. Venkov jsem vlastně nikdy pořádně nezažila.
Taťána Medvecká
V tomhle jsem pravý opak svého manžela, který, byť Pražák, vlastně na venkově vyrůstal, a přiznám se, že jsem mu to i trochu záviděla. Zatímco já mám přírodu ráda, ale v podstatě ji do hloubky moc neznám, pro něj je tahle znalost úplnou samozřejmostí. I chataření jsem poznala díky jemu. Postavil spolu se svým otcem malou chatu na České Sibiři. Když byly dcery malé, trávili jsme tam celé prázdniny. Moc ráda na to vzpomínám.
Jezdíte na chatu i dnes?
obrázek z archivu ireceptar.cz
Celý rozhovor vyšel v Receptáři 4/2014.
Už ne. Ale mám veliké štěstí, že bydlíme blízko Hvězdy i Šárky, takže přírodu mám pár kroků. Díky Bohu. A raduju se z ní bez okopávání záhonků. Teď je ve vzduchu jaro…
A zvířata znáte jen ze zoo?
Kdepak. Jako malá holka jsem chovala křečka Ferdu v pětilitrové láhvi od okurek, z dnešního pohledu mi to připadá trochu jako týrání zvířat. Pak jsem dostala kocoura Mikiho, který s námi žil snad čtyři pět let, ale potom odešel do dvora na námluvy a už se nikdy nevrátil.
Taťána Medvecká
To moje dcery už měly veselejší mládí. Díky mému muži, který jako malý kluk choval rybičky, pak kobylky, leguány a nevím jakou ještě další havěť, jsme měli doma postupně křečky, kanárka, želvy a nakonec přece jen i psa. Nejdřív černou střední kníračku Chelsea, která se dožila 13 let, a teď nám tři roky dělá radost nalezenec Kuky, namíchaný ridgeback se stafordem.
Co vás ještě baví kromě divadla, jak relaxujete?
Ráda cestuju, zajímám se o architekturu a umění. Ráda jím a ochutnávám místní speciality. Čtu.
Na co se těšíte?
Tak já teď přivřu oči a trochu se zasním, jo? Teplo. Svítí slunce. Nemusím vstávat na zazvonění budíku. Vyjdu na balkon nebo na terasu a vidím moře. V klidu a dlouho snídáme. Pak vymyslíme, jaký dneska uděláme výlet. Jdu plavat do teplého moře. Vyrážíme na výlet. Úžasný megalitický palác. Řvou cikády. Jirka dlouho filmuje. Já ne, takže si zase stihnu zaplavat v teplém moři. Pozdní oběd na terase nad mořem. Krátký šlofík. Poslední plavání v ještě teplejším moři. Lehká večeře. Dlouhá procházka. Moře krásně šumí. Skypujeme. Děti i babičky jsou v pořádku. Jdeme spát.
Foto Marie Votavová