Prý jste manuálně šikovná?
Snad ano. Baví mě vařit a péct, maluju, s Lucasem vyrábíme různé věci… Taky šiju a pletu, respektive umím to a baví mě to, ale momentálně nestíhám.
Napletla jsem spoustu svetrů a šál… To mám po mamince, dívala se na televizi a pletla — a mě fascinovalo, jak o sebe cinkají jehlice. Tak mě to naučila a pletly jsme spolu. Dřív to bylo běžné, nakupovala krásné vlny a její svetry vypadaly nádherně. Nedávno jsem podobný viděla v obchodě a stál obrovské peníze. Mamča říkala, ať ho nekupuju, že mi ho uplete za večer a bude ještě hezčí.
Zmínila jste malování.
Maluju na plátno akrylovými a olejovými barvami. A používám ještě zvláštní techniky, které jsou jen moje. Maluju už léta, jedná se spíš o abstrakci, ale mám ráda i krajiny, zátiší a portréty. Mívám taková tvůrčí období, kdy maluju velmi intenzivně, jde o jakousi formu uvolnění a terapie, potřebuju ze sebe něco dostat ven. Rychle nakoupím plátno a barvy, dychtivě postavím stojan – a jedu!
Lucie Borhyová s kolegou moderátorem Rayem Korantengem
Během večera stihnu i dva náročné obrazy. Jde mi to samo, mám nápad, jasnou myšlenku… Když tohle období pomine, maluju stejnou věc třeba tři měsíce.
Máte ráda zimu?
obrázek z archivu ireceptar.cz
Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři 11/2015.
Zbožňuju ji. Ale jen v období Vánoc. Miluju takovou tu ladovskou zimu, jako z obrázků, když je hodně sněhu, všude bílo, mráz, všechno se třpytí… Ale možná ještě víc než samotné svátky mám ráda předvánoční období, advent.
Společné pečení cukroví s mámou, popíjení svařáku nebo punče, vůni skořice a vanilky, pouštění koled, zapalování františků a svíček na adventním věnci, všechno to chystání a těšení.
Však už to není daleko. Neláká vás prožít přelom roku někde v exotice?
Na Štědrý den jsme vždycky všichni pohromadě u nás doma — s rodiči, bráchou a jeho přítelkyní, přijede i babička. Dodržujeme staré zvyky a tradice, krájíme jablíčka, pouštíme skořápky, zpíváme u stromečku, dřív jsme chodili i na půlnoční do kostela… Přes den nevynecháme návštěvu hřbitova a procházku do lesa, nebo do centra města na Karlův most…
Lucie Borhyová se synem Lucasem
Když už jsme to nakously, chodí k vám ještě Ježíšek?
Doufám, že nám ještě pár let vydrží. Ale nevím, kdy Lucasovi, který letos začal chodit do první třídy, ve škole někdo prozradí pravý stav věcí. Je velmi zvídavý, o všechno se zajímá…
A co dárky?
Upřímně řečeno mi ani nejde tolik o věci, jako o tu atmosféru a příjemné vědomí, že jsem se svými nejbližšími.
V dospělosti spíš vnímám, jak kdo reaguje na moje dárky, hlavní je pro mě radost dětí. Dřív jsem kupovala dárky už od září. Sepsala jsem si pěkně jména a k nim nápady, co komu opravdu udělá radost, a jak jsem to uviděla, koupila jsem to a schovala. Dneska běhám až na poslední chvíli, což není ideální. Utratím víc peněz a tolik to nepromýšlím, hlavně abych něco měla. Každý rok se utvrzujeme, že budeme kupovat dárků méně, ale pod stromečkem je jich vždycky plno. Asi to znáte…
Foto Receptář 11/2015 (M. Feuereislová, Profimedia a ČTK)