„Mám svou práci ráda, ale ruch a stres mě poněkud ubíjejí. Takže se moc těším na každou chvilku volna a klidu, to hned vyrazím na chalupu,“ říká.

Kde máte chalupu?

V Havlovicích. Postavili jsme ji s bývalým partnerem Petrem Kracikem (známý divadelní režisér — pozn. red.), žili jsme spolu sedmnáct let. Vlastně to není typická chalupa podle starých tradic, ale dvougenerační klasický dům. Stál nás hodně sil, ovšem výsledek stojí za to. Máme ho dnes napůl. Žije tam naše drahá babička Kraciková a milují ho děti i naše labradorka Vanilka.

Vy zvládáte při svém rušném životě psa?

A jak ráda! Nadělil nám ho Ježíšek v roce, kdy jsem neměla vůbec peníze na dárky. Napadl mě pejsek, tak jsem na internetu našla rodinu nabízející sedm štěňátek s poznámkou: Na Štědrý den odběr možný. Jediná fenka — psa jsem nechtěla — byla ale zadaná, tak jsem to vzdala, jenže pár dnů před svátky volali, ať si přijedeme. Paní ji měla krásně zabalenou s mašlí — no, byl to nejúžasnější dárek! Děti se mohly zbláznit štěstím a pokřtily ji podle vanilkových rohlíčků, protože má stejnou barvu. Od té doby nosí Ježíšek dárky i pro ni.

Přes zájem o zdravý životní styl jste se dostala k léčitelství?

V podstatě ano. Mohla bych od minuty dělat pečovatelku nebo bylinkářku, to by mě bavilo. Zajímám se o alternativní medicínu, pěstuju a suším bylinky, některé trhám za úplňku.

Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři speciál 4/2014.

Z bylinek pak míchám směsi speciálních sypaných čajů na různé nemoci, důležitá je správná kombinace a poměr. Pokud to není nezbytně nutné, neužívám žádné chemické léky. Jsem takový domácí lékař, a když mám čas, ráda pomáhám lidem. Poradím, vyléčím, eventuálně namíchám i mastičky a sirupy. Pravidelně vyrábím třeba bezový…

Co byste doporučila v nepříjemných plískanicích?

V první řadě nečíst noviny, ale udělat si hezký večer s dobrou knížkou, meditační hudbou, masáží nebo koupelí při svíčkách. Báječné je třeba taky vyrábět s dětmi výzdobu do bytu nebo nějaké drobnosti, najít si zkrátka manuální zálibu… A k tomu dobrý čaj. Já dávám přednost zázvoru s medem a citronem, rakytníku nebo černému bezu s lípou. Na uklidnění je skvělá i meduňka, kozlík…

To jste všechno vyčetla z knih?

Bylinky mě naučila poznávat hlavně moje babička Amálka. Navíc jsem vyrůstala na venkově, do pěti let na Šumavě a pak na Českomoravské vrchovině v osadě Vrše.

Zažila jsem všechny radosti a strasti venkovských dětí a bylo to krásné. Takže dnes nemám problém poznat jakoukoliv kytku, ptáka, nevadí mi žádná práce na zahradě.

Slyšela jsem, že kytky dokonce léčíte?

Samozřejmě. Když najdu u popelnice nějakou odhozenou chudinku, vezmu si ji do parády — povídám si s ní, pohladím ji. To potěší každou bytost. Kytkám se u mne daří, hodně jich mám v Praze na terase, ale i na chalupě.

Co vám ještě dělá radost?

Zpěv, tanec a malování. Naše rodina byla velmi kreativní, vždycky se hodně zpívalo, tancovalo a malovalo. Maminka byla herečka a spisovatelka, táta režisér.

Já chtěla být původně baletka, jenže ze zdravotních důvodů to nešlo a tak jsem se rozhodla proti vůli rodičů pro herectví. A nelituju. V soukromí skoro pořád maluji, především na hedvábí. Ale pomalovávám všechno, co mi přijde pod ruku, kameny, staré desky od popelnic, šmejdím kolem bazarů a lovím…

Foto Marie Votavová

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři speciál 4/2014

Předplaťte si Receptář