Letos v lednu jste během inspekční cesty před mistrovstvím světa zažil standing ovation v Bostonu, kde jste hrál NHL. Jaký to byl pocit?

To byl sice poměrně krátký, ovšem strašně intenzivní zážitek. Vrátil jsem se po třiadvaceti letech do města, kde jsem hrál dvě sezony, a dařilo se mi. Když si i po tak dlouhé době na vás diváci vzpomenou a vestoje vám potleskem děkují, tak to je fakt silný.

Nevyhrkly vám slzy?

Kdepak, na tohle já nejsem, slzy štěstí jsem nikdy nezažil. Já se moc nedojímám.

Ví se o vás, že jste milovník psů. Chováte bordeauxské dogy, což jsou opravdu velcí psi. Proč právě oni?

Další otázky a odpovědi trenéra české hokejové reprezentace najdete v Receptáři speciál 1/2015.

Když jsme byli ještě v Americe a chystali si koupit prvního psa, zamlouvali se nám rotvajleři. Probírali jsme katalogy psů a najednou se všem zalíbily tyhle dogy. Jsou to krásní hromotluci a jsou takříkajíc k rodině. Necítí ale moc bolest, takže když se rozběhnou a vrazí do vás, zatraceně si toho všimnete. Bohužel se dožívají jen krátkého věku, jen osmi devíti let.

Celoživotní oporou je vám manželka, ženil jste se v devatenácti…

A od šestnácti jsme spolu chodili! Ale je fakt, že jsem měl velkou kliku, když jsem potkal právě ji. A to jsme každý úplně jiný. Jsem vztekloun, ona je v klidu. Ale teď se to mění, začíná být impulzivnější a já zase jdu do klidu (smích). A hlavně má ráda hokej — koneckonců mě na něm poznala.

A také byla ochotná s vámi jezdit za hokejem po světě.

Vždycky jsem chtěl, aby se starala o zázemí a o děti. Naštěstí neprahla po vlastní kariéře — ale takovou ženskou bych si nikdy nevzal. V tomhle jsme se naštěstí shodli a řekl bych, že spokojení jsme oba. A pochopitelně to chce oboustrannou velkou toleranci.

Byli jste spolu někdy na klasické dovolené?

Snad jenom když jsme byli v Americe: vyrazili jsme na Havaj. Ovšem klasickou dovolenou spojenou s válením se u moře bych asi nepřežil. Teď spolu jezdíme nejčastěji do rakouských Alp, do Söldenu, do Kitzbühlu. Ale nelyžuju, jezdím tam pozorovat hory, ty mě fascinují. Nejen Alpy, krásné jsou i Krušné hory, Krkonoše…

Takže pěstujete vysokohorskou turistiku?

Kdepak, žádné celodenní škrábání se někam nahoru. Provozujeme autoturistiku. Vyjedeme pěkně až na vrchol, tam se projdeme, rozhlédneme a jedeme zas dolů.

A co třeba Himálaje?

Ty jsou moc daleko. Tam se autem nedostanu. Nejezdí tam skoro ani autobus… Já k cestování potřebuju určitý komfort, potřebuju si dát v klidu večer sprchu.

Jak tedy nejraději odpočíváte?

U dobrého filmu. Máme s manželkou rádi české komedie. Hlavně ty starší — s Menšíkem, Sovákem, Bohdalovou a Nárožným, ty jsou bezva. Moc nemusíme horory a krváky, i když na dobrý americký thriller se podívám s chutí. V poslední době mě v televizi nadchnul seriál Okresní přebor. Ten byl výborný. Hlavně Ondřej Vetchý, toho mám z těch mladších nejradši…

Foto archiv Vladimíra Růžičky a ČTK

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři speciál 1/2015

Předplaťte si Receptář