Jako malá jste zpívala v kostele, pořád vás baví chrámová hudba?

Do kostela chodím dodnes a velice pozorně sleduju zvláště varhaníky, protože tatínek byl absolventem varhanické školy, uměl nádherně preludovat a byl skvělým muzikantem. Bohužel bývám zklamaná. Je vidět, že už nehrají profíci a varhaníci se často vybírají z jen trochu muzikálních věřících.

Vracíte se do svého rodiště?

Do Ostravy jezdím několikrát ročně. Mám tam bratra i práci.

V Ostravě jste si kdysi vydobyla přezdívku Lady Soul…

Moje stěžejní soulové pracoviště bylo ve skupině Majestic, kde jsme se věnovali jenom tomuhle stylu. Každou neděli jsme hráli na čajích o páté a já jsem pět hodin vyřvávala songy v obrovských výškách. Tam jsem se vyzpívala. To byla moje konzervatoř.

Zpívala jste i slovensky. Pamatuju si výborný televizní muzikál Neberte nám princeznu.

Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři 2/2016.

Na Slovensku ho dávají každé Vánoce. Je to nádherný moderní muzikál, který jsem vzala hlavně kvůli nadčasové hudbě. Když mi ji Dežo Ursíny poslal, neváhala jsem ani chvilku. Zajímavé je, že ho české televize prakticky nevysílají.

Diváci si určitě pamatují na váš televizní pořad Divadélko pod věží.

Natáčeli jsme ho jednou za čtvrt roku po dobu pěti let. Každý díl jsme tudíž stačili dobře připravit, a když uměl můj host jen trošku zpívat, vždycky jsme si spolu dali duet. Když jsme oslovili Jozefa Kronera, nastala zvláštní situace. Poslal mi moravskou lidovou písničku. Pobavilo mě, že si se mnou chce Slovák zazpívat moravskou píseň, kterou navíc neznám.

Po odvysílání toho dílu přišla spousta dopisů, ve kterých ji všichni chtěli, takže jsme ji cyklostylovali, protože ještě nebyly kopírky, a všem rozesílali. Ta písnička je nádherná. Když jsem šel z Hradišťa z požehnání...

A dnes je velice populární.

Troufám si říct, že se stala známou díky tomu, že jsme ji tenkrát zpívali s panem Kronerem v Divadélku pod věží. Do té doby o ní skoro nikdo neslyšel.

Máte ráda zahrádku. Radila jste se někdy s někým, jak co pěstovat?

Nikdy, protože to najdete na všech obalech plodin napsané, a když pěstuju zeleninu, tak si pamatuju z dětství, jak s ní zacházela maminka. Není na tom nic složitého. Navíc mám doma muže, který se živí tím, že prodává osiva zeleniny, takže jako odborník částečně převzal starost o zahradu.

Co bychom ještě na ní našli?

Terasu a nepřehlédnutelný bazén, který v ní dost trčí. Chtěla jsem ho zrušit a nahradit malým jezírkem, ale během těch veder jsem byla šťastná, že jsem to neudělala.

Jak je velký?

Čtyřikrát osm metrů, což už je na pár temp. A protože je v jednom místě dva metry hluboký, dá se do něj i skákat. Když byli moji čeští vnuci malí, tak tam řádili. Teď mají svoje zájmy a už u mě tolik nejsou. Ale já tam strávila celé léto.

Co vás baví kromě zahrady?

Mým velkým koníčkem je vaření. U plotny strávím spoustu času.

Je vám jedno, co vaříte, nebo máte oblíbený repertoár?

Mám svůj repertoár a vždycky na neděli se dohodneme, co chtějí jíst, protože ke mně chodí syn s rodinou, takže vařím menu. Dělám třeba řecký oběd a k němu připravím tři čtyři předkrmy. Nebo italský, český. Na co mají chuť. Když to člověk umí, jde to samo.

Foto Receptář 2/2016 (Dagmar Hájková)

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři 2/2016

Předplaťte si Receptář