„Měla jsem představu, která se pak krásně setkala s realitou. Mám ráda zemité barvy, hnědou, šedou, smetanovou… Už dřív jsem bydlela v domečku na kraji Prahy, skoro v lese, a před čtyřmi lety jsem našla ztělesnění svých snů ve vesnici na Praze–západ: čtrnáct let starý bungalov. Nesnáším totiž schody. Všichni mě zrazovali, ať raději postavím nový, ale mně se líbil, mám to blízko k mamče a k sestře, a všude už byla vzrostlá zeleň, čili k nám není vůbec vidět. Hnusí se mi holé pozemky v poli, kde vedle někdo vzápětí postaví srub nebo třípatrové monstrum!,“ vypráví Alice Bendová.

Tak jste se rovnou nastěhovala?

Kdepak, udělala jsem obrovskou rekonstrukci. Celý vnitřek jsem dispozičně změnila, mám teď velký obývák s výstupem na terasu, vyhodila jsem přímotopy, dala topení do podlahy, nový plot, zateplila střechu a fasádu… Začínala jsem sama a teď už jen dolaďujeme s přítelem.

Patří k vašim zájmům také restaurování nábytku?

To přímo ne, ale ráda natírám, celou terasu a podbití, lavičku… A teď se chystám někam do antiku, vyberu si starou komodu nebo truhlu, obrousím ji a napatinuju lehce nabílo, aby vypadala přímořsky, jako ve stylu Provence. Bude sloužit jako botník. Na to se těším. Jinak máme spíš moderní nábytek, Michal akorát koupil starožitné křeslo, které k tomu krásně pasuje.

Dokážete si poradit i s chlapskými činnostmi?

Další otázky a odpovědi najdete v Receptáři speciál 3/2015.

Ne, nevrtám, nestloukám… To všechno dělá přítel a já ani nechci umět třeba přivrtat ke stolu elko, aby se nekývala noha.

Ale v rozhodování jsem jako chlap, umím se rozhodnout rychle, sama za sebe, všechno zařídím, obvolám a donutím řemeslníky, aby přišli právě zítra ráno, protože pak už nejsme doma. Taková rázná a pragmatická jsem po mámě.

Na co jste hrdá na své zahradě?

Nejsem nic moc zahradnice, ale zeleň kolem miluju. Zůstávám jen u zalévání. A u bylinek do jídla, mám slušnou rozmarýnu. Kopr a libeček mi moc nerostou a bazalka chcípla. Ale možná přemístíme záhonky na jiné místo.

Maliny nám jdou, jahody taky, borůvky letos nerodí, zato bylo strašně meruněk, úplně obalený strom! Všechny jsme snědli čerstvé nebo je zamrazili. Michala vedu ideově hlavně k sázení stromů, máme tři nové, moc pěkné jinany. A ostatní věci dělá máma: dostáváme od ní výborné džemy, kompoty, naložené okurky, bezinkovou šťávu. Super. Ale jednou se to budu muset taky naučit, to se předává.

Nerozvrtají vám psi záhony?

Kdepak. Koncipovali jsme zahradu tak, aby po ní mohli volně běhat psi a děti. Ideální chvíle pro mě je, že sedíme s Michalem na terase, něco dobrého jíme, popíjíme vínko — a koukáme na zahradu, kde si všichni svobodně blbnou. Nepotřebujeme žádnou chalupu.

Vždycky jste měla nějaké zvíře?

Od narození. Nejdřív dogu Aránka, bydlel s námi dokonce v bytě. A pak další: pudla, buldočka, jack russella…

Současní jsou Begina — bruselský grifonek, jediný s papíry, ale vypadá jako vořech. Pak přišel Miky, zrzavý kříženec, který trpěl hlady a u nás se naopak vyžral dokulata, takže připomíná salám na nohou. Je hodný, ale kouše cizí chlapy, naposled elektrikáře. Asi mu někdo dřív ubližoval. Třetí je bílý čuvač Fido, neskutečně veselý, děti přímo miluje, ale na cizí je taky velmi ostrý.

Celý rozhovor si přečtete v Receptáři speciál 3/2015

Předplaťte si Receptář