Tenhle kraj miluju, žila jsem od pěti do jedenácti let u prarodičů v Rakovníku, protože táta usoudil, že mi tam bude nejlíp. Měl pravdu. Dědeček pracoval na dráze, babička byla v domácnosti a dopisovala si s herečkou Růženou Naskovou. Prožila jsem díky nim nádherné, čisté dětství, jaké už neexistuje — zcela oproštěné od televize.
Co vám prarodiče dali do vínku?
Byla jsem živé dítě s permanentně rozbitými koleny. Babička mi každý den lámala chleba do kafe a pletla copy s puntíkatými mašlemi. Vodila mě do polí nebo na koupák, kde jsem dostala v jedenácti první pusu. Učila mě znát kytky, naučila mě uháčkovat si řetízek a také mě nutila hrát na klavír. Ale protože mé první slovo v životě bylo ne, odmítala jsem cvičit — babička se pak musela zamotat do záclon a tančit. Děda byl spíš nemluvný, choval králíky, husy a slepice, takže jsem měla typicky venkovské zážitky i stravu.
Jitka Zelenková
Jak se chata ve Skryjích změnila od vašeho dětství?
obrázek z archivu ireceptar.cz
Celý rozhovor vyšel v Receptáři 9/2013
Chatu ve Skryjích postavil počátkem padesátých let můj táta s kamarádem, tehdy bez vody a topení.
Když maminka před deseti lety onemocněla, nemohla tu už pobývat celé léto jako dřív — a chata spadla na mě. Chtěla jsem mamince i sobě dokázat, že to zvládnu, a pustila jsem se do oprav a předělávek. Jenže jsem padla na řemeslníky, kteří byli opravdu na zabití. Později jsem zjistila, že někteří z nich byli profesí číšníci! Jednou přišli s hláškou: Paninko, trochu se nám to zhouplo. Tím mysleli střechu. Jindy zakopali sádrokarton přímo do země a nalepili na něj kachličky. Taky vyhloubili studnu, ale dodnes nevím kde.
Jak jste to vyřešila?
Další partu mi doporučila Vlasta Kahovcová, která žije nedaleko. A tihle řemeslníci byli sice šikovní, ale okradli mě úplně nejvíc — vzali si ode mne peníze a už se neukázali, ani u Vlasty. Nechali mi jen v kolečku ztuhlý beton se zabořenou lopatou!
u Berounky
Ale dnes vyhlíží chata parádně.
Plakala jsem tehdy jako želva a v hospodě ve Skryjích oznámila, že chatu prodám — což ovšem tvrdím každý rok —, že ji psychicky ani finančně nezvládnu. Doporučili mi šikovného a poctivého Roma Milana Čonku, který pracuje v zastupitelstvu obce a jeho žena v muzeu. S ním jsem si potvrdila, že člověk nemá házet všechny do jednoho pytle. A tenhle Milan mi konečně dává chatu dohromady.
Je to v podstatě jedna místnost, „pokojokuchyňka“, ke které udělal jako přístavbu sprchu. Kolem vymyslel několik hezkých zákoutí, nájezd pro auto a opalovací plácek, jeho žena přinesla kytičky. A o vše se pěkně starají… Já jen vypleju skalku, která zbyla po mamince. Teď zrovna Milan zjistil, že tu mám červotoče nebo sršně. Hrůza! Já když vidím škvora nebo kdybych se dotkla slepýše, raní mě mrtvice. Jsem zkrátka hotelový typ. Ale když už jsem jednou v přírodě, nechce se mi zase zpátky do pražského bytu.
Zpíváte si na chatě?
To ano, trénuju každý den. Tady se zpívá náramně. Vlastně tu vznikly dvě mé desky z let 2006 a 2007, Pod kůží a Vánoční. Točila jsem je s muzikanty ve studiu v Rokycanech a spát jsem jezdila sem, přivezla jsem si vždycky základy a večer jsem poctivě cvičila.
Na chatě ve Skryjích
Pečujete o hlas a zdraví bylinkami nebo nějakými koktejly?
Na hlas je nejlepší vychlazené plzeňské pivo a dobře se vyspat, aspoň sedm hodin. Pavarotti dokonce cucal led! Žádná vajíčka, to jsou mýty.
Ale před spaním si ráda dám v zimě teplé mléko s medem, skořicí, kardamomem a dvěma lžičkami rumu. Zjara piju ještě zelený ječmen, není sice nejchutnější, ale vyčistí úžasně krev. Přes léto si dávám vlažný kopřivový čaj a ty kopřivy ještě využiju do dalšího jídla, do rýže, polévky.
Doporučuju taky výbornou očistnou kúru: uvařím červenou řepu, nakrájím ji na kostky, přidám kyselou okurku a hrášek, vše ochutím a jím několik dnů. Nebo aspoň místo večeře. A když na mne něco leze, rozložím po bytě cibule, i pod postel, další cibuli nakrájím, posypu ji pískovým cukrem, přiklopím — a ráno beru po lžičkách jako sirup. Perfektně odhlení a uleví průduškám.