Dýmka, kterou Josef Stanislav koupil roku 1968 při studijním pobytu v Londýně, byla první v jeho sbírce. Dnes v padesáti speciálních zásuvkách a ve skleněných vitrínách přechovává na 3000 exponátů z celého světa. Pro potřeby Mezinárodní dýmkové akademie (IPA) svého času monitoroval sbírky za železnou oponou.

Dýmky ve Stanislavově sbírce jsou vyrobeny nejen z klasického dýmkového dřeva vřesovce stromového, tzv. briaru, ale také z dalších materiálů – pálené hlíny, porcelánu, sádry, kovu či různých porézních a snadno opracovatelných nerostů.

Sen o kamenné dýmce

Ve sbírce jsou zastoupeny dýmky z dílen současných designerů i ty historické, dýmky různých etnických skupin, kuriozity, desítky vodních a opiových dýmek a samozřejmě i dýmky, které Josef Stanislav získal na cestách po světě.

„Mám například kovovou dýmku mongolského pastevce, za kterou jsem mu výměnou nabízel dřevěnou. Vyměnit ji nechtěl, asi se mu zdálo, že by mu dřevěná hlavička dýmky po nějaké době vyhořela. Tak mi nakonec tu svoji kovovku prodal.

Vlastním několik opravdových indiánských kalumetů, jejichž hlavičku musel vyřezat z dýmkového kamene mladík, který se chtěl stát indiánským bojovníkem.

Z Afriky jsem si přivezl dýmku usmlouvanou na masajském tržišti.

A kterou bych rád získal? Mým asi největším snem je kamenná dýmka z indiánských pohřebních pyramid tzv. mondů v USA a Kanadě. Ty dýmky jsou staré asi 2000 let a jejich cena se na aukcích pohybuje kolem 10 000 dolarů. Jsem hodně nadšený sběratel, ale všechno má své meze,“ prozrazuje na sebe mezi obláčky voňavého dýmu šedesátiletý Josef Stanislav z Modřic u Brna, jinak také zakladatel a majitel firmy, která dováží dýmky, tabáky a luxusní doutníky.

Foto JEF Kratochvil