Ladislav Pruner si před třiceti lety vyrobil poličku v selském stylu, aby mu v bytě na severu Čech aspoň něco připomínalo rodnou Šumavu. Pak se poohlédl po něčem hezkém, co by na poličku postavil. Umístil na ni kávomlýnky, první ze své velké sbírky.
Mezi prvními sběratelskými kousky Ladislava Prunera byl mlýnek, který jeho maminka našla zapomenutý ve skladu v hospodě.
„Vzácná, originální kovářská práce. Zajímalo mě stáří strojku. Ptal jsem se v muzeích, ale nikde nevěděli. Začal jsem tedy shánět další mlýnky i dokumentaci,“ vypráví sběratel o počátcích své záliby.
Od poličky na zdi k muzeu
Postupem času se původních šest kávomlýnků určených na selskou poličku rozrostlo na sbírku čítající na 330 strojků lišících se konstrukcí a stářím, od výrobců z různých koutů světa. Ladislav Pruner mlýnky schraňoval, kde se dalo, než si splnil svůj muzeální sen.
sběratel kávomlýnků
obrázek z archivu ireceptar.cz
Soukromé muzeum kávomlýnků v Chabařovicích na Náměstí 9. května čp. 322 je přístupné v pondělí až pátek od 8 do 17 hodin, v sobotu do 12 hodin. V jinou dobu je možné se objednat na čísle 602 283 140.
Po rekonstruci značně zchátralého patrového domu v Chabařovicích zřídil v prvním patře domku Muzeum kávových mlýnků.
„Jen police na exponáty mě stály desetitisíce, ale jedna z nejrozsáhlejších sbírek svého druhu na světě má nyní důstojné umístění,“ říká spokojeně čtyřiapadesátiletý muž, který svoji kolekci rozšiřoval z darů od známých a přátel. Několik let také pracoval ve firmě, která bourala staré domy. V nich našel dost zajímavých přírůstků. Hodně pomohl Klub sběratelů kuriozit.
sběratel kávomlýnků
Káva se roztloukala v hmoždířích
Kávu do Evropy přivezli Turci, když neúspěšně táhli na Vídeň. Pražená kávová zrnka se původně drtila dřevěnými tlouky v hmoždířích, teprve později se začaly používat strojky podobné těm, kterými se mlel pepř.
V muzeu Ladislava Prunera v Chabařovicích najdete mlýnky různých velikostí, které mají tělo ze dřeva, z porcelánu, z různých kovů a slitin, s různým typem mlecího ústrojí. Deskové pracují podobně jako mlýnky na mák, základem prstencových je kužel. Většina má ruční pohon, ale jsou tu i první domácí elektrické mlýnky.
Nejstarší exponáty v Prunerově muzeu pocházejí z konce 18. století, tedy z období, kdy se začaly kávomlýnky vyrábět. K nejvzácnějším kouskům patří mistrovské nebo tovaryšské práce kovářů a zámečníků, vyrobené pouze v jednom exempláři. Ladislav Pruner původně sbíral všechno, co se týká kávy – obaly, pražiče kávových zrn, výroční listy pražíren kávy a podobné dokumenty. Posléze tuhle část sbírky přenechal Zemědělskému muzeu v Praze.
Foto autor
