obrázek z archivu ireceptar.cz

Sběratel pasů, vandrovních knížek a jiné cestovní historie

Jiří Vochozka ze Suchdola nad Lužnicí procestoval Evropu, Turecko, Sýrii i část severní Afriky. Do svého pasu nasbíral spoustu razítek. Asi proto ho v antikvariátu zaujal podobně zaplněný pas Republiky Československé z roku 1926.

Zmíněný pas koupil a posléze se začal po antikvariátech, na sběratelských burzách a ve vetešnictvích pídit po dalších zajímavých cestovních dokladech. Několik jich získal výměnou od jiných sběratelů a nově také díky internetu.

„Za dvě desetiletí jsem shromáždil na 600 unikátních dokumentů, které byly vydány na území bývalého Rakouska-Uherska.

Nejstarší doklad je z roku 1812, nejmladší z období kolem roku 1950.

Každý z nich je originálním dílem, zaznamenávajícím jedinečné osudy svého držitele a tedy i autentickou výpovědí o obdobích, kterými naše země prošly,“ uvádí Jiří Vochozka, ročník 1963, dlouholetý člen Klubu sběratelů kuriozit.

Jiří VochozkaJiří VochozkaAutor: Archiv ireceptar.cz

Začalo to glejty

Prvními cestovními doklady byly listiny, vydávané jednotlivým osobám panovníky nebo vysokými šlechtici. Tyto průvodní listy od středověku u nás nazývané glejty (z německého der Geleitbrief), potvrzovaly ochranu dané osoby či skupiny na určitém území při jeho průchodu nebo pobytu. Takový glejt vydal například Zikmund Lucemburský Mistru Janu Husovi. Listina zajišťovala českému reformátorovi ochranu při cestě do Kostnice na koncil, který však Husa odsoudil na hranici. Zikmundem vydaný cestovní doklad neměl právní sílu zvrátit rozsudek církevního shromáždění.

S rozmachem měšťanského stavu a především s rozvojem dopravy (železnice, lodní dopravy) začaly státní úřady přibližně od poloviny devatenáctého století vydávat občanům cestovní pasy (z francouzského passer, německého passieren, anglického pass – projít, projet), tedy doklady, které jejich držitelům měly zaručit po určité období volný průchod a pobyt na území jiných států.

Lodní lístek z německých BrémLodní lístek z německých BrémAutor: Archiv ireceptar.cz

Od listin ke knížkám

Nejstarší pasy byly obdobou středověkých glejtů, byly to listiny velkého formátu bez podobizny držitele, kterou nahrazoval slovní popis jeho vzhledu.

První fotografie se v cestovních pasech objevují až na přelomu 19. a 20. století. V té době se také začínají používat první cestovní pasy v podobě malé knížky.

Rakousko–uherský cestovní pas z roku 1917, s fotografií majitelky spolu i s jejím potomkemRakousko–uherský cestovní pas z roku 1917, s fotografií majitelky spolu i s jejím potomkemAutor: Archiv ireceptar.cz

Ovšem kromě „univerzálních“ pasů existují další cestovní doklady, jako například vandrbuchy – cestovní knížky (das Wanderbuch) pro tovaryše, tedy učně, kteří složili tzv. tovaryšské zkoušky.

Vandrovní knížka z roku 1850Vandrovní knížka z roku 1850Autor: Archiv ireceptar.cz

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Vandrovní knížky měly mnoho stran určených pro ohlašovací razítka a hodnocení zaměstnavatelů a tovaryš je předkládal při mistrovské zkoušce.

Tento cestovní doklad tovaryšům umožnil, aby mohli pracovat v oboru v jiných zemích a sbírat tak zkušenosti před mistrovskou zkouškou. Po jejím složení se tovaryš stal mistrem a mohl si založit vlastní řemeslnickou dílnu.  

Podobně fungovaly rakouské pracovní knížky (das Arbeitsbuch), které umožňovaly cestovat a pracovat v zemích rakousko-uherského mocnářství.

Poválečný průkaz totožnosti a propustka do Rakouska (1946)Poválečný průkaz totožnosti a propustka do Rakouska (1946)Autor: Archiv ireceptar.cz

Sbírka Jiřího Vochozky rovněž zahrnuje povolení pro malý pohraniční styk, pobytové doklady a další písemnosti, jako jsou například reemigrační průkazy, žádosti o víza, vystěhovalecké pasy, diplomatické pasy, ohlašovací lístky pro cizince a jiné dobové doklady.

Foto autor

Akční letáky