Mezi exponáty občanského sdružení Výtopna Zlíchov jsou vedle parních dieslové lokomotivy, kryté i plošinové vagony, cisterny, služební vozy nebo třeba sanitní vagon z roku 1911 předělaný na barový vůz zvaný Pivák. A také lokomotiva 213.902 vyrobená v ČKD roku 1947.

Pohádka o mašinkách

Sdružení se pyšní také dvěma parními válci − funkčním Mamutem vyrobeným v ČKD v roce 1930 a zrenovovaným strojem Škoda z roku 1952, dále parní hasičskou stříkačkou a funkčními modely parních lokomotiv a parních válců.

„Aby mohly zrenovované staré lokomotivy znovu na koleje, musíme mít na provozování lokomotiv licenci, podmíněnou zápisem v obchodním rejstříku.

Parta železničních nadšenců, jejíž jádro kromě pánů Sitty a Kulhánka tvoří asi deset osob, pořádá příležitostné jízdy na objednávku, případně vozy a lokomotivy pronajímá filmařům. Zahrály si i v titulech Tmavomodrý svět či Hartova válka.

Kvůli tomu jsme založili firmu Zababa, pojmenovanou po zhrzeném konstruktérovi lokomotiv z Pohádky o mašinkách, který se dal na černokněžnictví," vysvětluje šestačtyřicetiletý sběratel, profesí reprodukční grafik.

Základnu mají ve starém železničním depu v Praze-Zlíchově, které si sdružení pronajalo.

„Až na dva výpravčí nikdo z nás nikdy nepracoval na železnici, což je asi dobře. Viktor Sitta je výtahář, který se díky svému koníčku stal uznávaným odborníkem na opravu kotlů. Máme mezi sebou stavaře, opraváře autobusů a další povolání,“ říká Lukáš Kulhánek.

Jak se sbírají lokomotivy?

„Chce to mít štěstí, svou roli hraje i náhoda. Například za lokotraktor chtěli takovou sumu, na kterou nikdo nereagoval. Když pak mašinu v remíze zaplavily povodně, prodali nám ji za stokorunu, aby se jí zbavili. Velká voda bohužel vzala i doklady.

Na dieslovou lokomotivu Rosničku nám dal tip výpravčí, když jsme v Praze-Bubnech kupovali vagony. Byla to opravdu klika – Rosnička byla po opravě a získali jsme ji za cenu šrotu.

Ovšem jindy se jedeme podívat na lokomotivu, za kterou chtějí půl milionu, a narazíme na rozbitý vrak někde v kopřivách. Takže se rychle rozloučíme.

Měli jsme vyhlédnutou lokomotivu, která sloužila jako pomník v bývalých vojenských skladech. Byli i další zájemci, ale nový majitel objektu nepochopitelně nechal pomník rozřezat do šrotu, přestože bychom mu za lokomotivu dali nejméně dvakrát tolik, než dostal.

Prostředky na opravu získáváme pronájmem našich vozů i rekonstrukcemi lokomotiv pro jiné nadšence. Třeba majitel tříkilometrové úzkorozchodné soukromé dráhy v Kolíně nám svěřil renovaci parní lokomotivy,“ říká chlapík, jehož vášní je oživovat staré vysloužilé stroje.