„Když mi bylo asi devět let, začaly v časopise Květy vycházet na pokračování obrázky našich hradů a zámků. Moc se mi líbily, vystřihoval jsem si je a zároveň jsem se začal pídit po dalších hradech a zámcích — nejvíc se jich dalo sehnat právě na pohlednicích.
Později jsem začal doma shromažďovat i pohledy z celého světa. Když se po roce 1989 otevřely hranice, začaly nové přírůstky přibývat velmi vysokým tempem a jako každý, kdo se sbírání pohlednic věnuje, jsem musel svůj zájem zúžit.
sběratel Petr Prášil
A tak jsem začal sbírat pohledy nejbližšího okolí svého bydliště — Zličína, Hostivic, Břve, Litovic. Myslím, že se mi podařilo získat téměř kompletní kolekci asi jednoho sta pohlednic. Posléze jsem se zaměřil na svůj rodný Liberec a jeho okolí. Kromě současných pohlednic mě samozřejmě zajímaly i historické pohledy.“
Koníčky v zápřahu
Petr Prášil zná Českou republiku jako málokdo. Během výprav za hezkými záběry obcí a měst pro poštovní pohlednice navštívil snad každý její kout. Je příkladem sběratele, u kterého koníček přerostl v povolání.
Během výprav za hezkými záběry obcí a měst pro poštovní pohlednice navštívil snad každý kout ČR.
Po vysoké škole (obor geografie, kartografie), kterou absolvoval v roce 1996, Petr Prášil několik měsíců pracoval na Ministerstvu pro místní rozvoj ČR. Ale úředničina pro něj nebylo to pravé povolání, a tak se rozhodl živit tím, co jej baví. Kromě sbírání pohlednic rád cestuje a fotografuje, takže začal pohlednice sám fotit a vydávat. Nejprve pro obce a města ve středních Čechách a později se pak jeho pracovní záběr rozšířil na celou republiku.
„Za rok najezdím kolem osmdesáti tisíc kilometrů. Obvykle fotografuji zajímavá zákoutí na různých místech bez objednávky, tak jak mi konkrétní místo právě padlo do oka. A pak nabízím obci, zda by z těch obrázků nechtěli mít pohlednici.
Hodně snímků samozřejmě fotografuji i na zakázku, ale i přesto mám počítač plný záběrů, které ještě na pohlednici nevyšly. Fotografie pořizuji na starší kompaktní digitální kameru, předtím jsem snímky pořizoval klasicky legendární českou flexaretou.
Pohlednice vydaná v malé sérii 300 kusů vyjde obec na 1800 Kč.
V poslední době také využívám letecké fotografie, které pořizuje můj kamarád fotoaparátem umístěným ve speciálně upraveném dálkově
řízeném modelu letadla.
Elektronicky pořízený snímek velmi zjednodušuje zpracování snímků pro tisk. Mohu si je doma na počítači sám graficky upravit, případně na nich vyretušovat některé rušivé prvky (dráty elektrického vedení apod.). Všechno se tak velmi zrychluje, celý proces od pořízení snímků až po vytištění trvá obvykle kolem dvou týdnů.
Rekord mám u pohlednice městyse Litultovice na Opavsku. V úterý dopoledne jsem fotografoval, ve středu jsem odevzdal podklady do tiskárny a v pátek byla pohlednice vytištěná.“
Kouzlo zmizelého
Některé vydané nové pohlednice konfrontují historickou podobu míst se současným stavem. „Někdy je těžké najít místo, odkud byl kdysi starý obrázek pořízen — v obci třeba zmizel kostel, na návsi či náměstí vyrostly stromy, byly postaveny nebo upraveny nové domy. Většinou však lze místo najít celkem snadno a to srovnání minulosti a současnosti je velmi zajímavé.
Historie a současnost
Několik let se pak také věnuji vydávání knížek historických pohlednic určitého regionu. Začalo to tím, že mě vyhledal sběratel Miroslav Moravec, který se zaměřil na staré pohlednice lázní Mšené a okolí. Ten mě oslovil, že by si rád splnil sen: vydat knížku sestavenou z nejlepších kousků jeho sbírky. Když potom knížka v roce 2001 vyšla, byl o ni zájem nejen mezi milovníky tohoto regionu. Na mne se pak začali obracet sběratelé historických pohlednic i z dalších regionů České republiky.
žatecko na starých pohlednicích
Tenhle typ knížek má docela úspěch, zatím jsem vydal 32 titulů, některé z nich se dokonce dočkaly i druhého vydání.“
Foto autor a archiv vydavatelství Baron
