Teddy
Plyšový medvídek se narodil 23. října 1902 v továrně na hračky v městečku Giengen nedaleko německého Ulmu. Jeho předchůdci měli většinou jednoduchou nepohyblivou konstrukci. Nanejvýš je bylo možné táhnout za sebou na kolečkách jako vozík.
Nový plyšový medvídek měl působit přirozeným dojmem, a proto byl vybaven volně pohyblivými končetinami. Autorem nové konstrukce, v níž byly jednotlivé části hračky propojeny provázky, byl Richard Steiff. První exemplář dostal výrobní označení „55 PB“, kde „P“ znamená plyšový a „B“ pohyblivý (beweglich).
Při první veřejné prezentaci na lipském jarním veletrhu v roce 1903 se zpočátku zdálo, že nový plyšový medvídek zůstane na pultech jako neprodejný ležák. Až v úplném závěru výstavy upoutal pozornost nákupčího jedné americké firmy natolik, že ihned objednal 3000 kusů.
Plyšový medvídek Teddy
Obchody se začaly zvolna rozbíhat a v roce 1907 již opustilo Steiffovu továrnu v Giengenu 975 000 plyšových medvídků, 90 % produkce přitom směřovalo do USA. Tam také plyšák získal jméno po americkém prezidentovi Theodoru „Teddy“ Rooseveltovi. Inspirací byla kresba v listu Washington Post zachycující historku, kdy americký prezident odmítl na honu nabídku zastřelit již chyceného zraněného medvěda, protože to považoval za nesportovní. Svému doprovodu pak nařídil, aby trápení zvířete ukončil ránou z milosti.
Barbie
Ve třicátých letech minulého století mladí manželé Ruth a Elliot Handlerovi založili se svým přítelem Mattsonem společnost Mattel, která po válce začala vyrábět nejúspěšnější panenku, jaká se kdy zrodila.
V roce 1955 Ruth koupila německou panenku Lilly, která vznikla podle oblíbené kreslené postavičky hamburského časopisu Bild–Zeitung. „Bild Lilly“ byla vyrobená z tvrdého plastu a měla boty a náušnice, vlasy zapletené do dlouhého copu a bylo možné na ni koupit řadu šatiček. Ve své rodné zemi však neměla příliš úspěch. Ale jí inspirována se v Mattelu narodila první Barbie.
Jméno není náhodné, Handlerovi totiž měli dcerku jménem Barbie a — světe, div se — jejich syn se jmenoval Ken (i on se po čase dočkal své panáčkovské podoby).
První barbie z roku 1959 byla černovlasá.
První panenka Barbie se objevila v roce 1958, byla ohebná, souměrná a krásná. Měřila 11 palců (tedy necelých 28 cm) a ve vůbec první verzi nebyla blondýna, ale černovláska. Šatník pro panenku vybavila módní návrhářka Charlotte Johnsonová.
O rok později se Barbie představila na přehlídce hraček v New Yorku, obchodníci však novince příliš nedůvěřovali. Ovšem zákazníci byli jiného názoru, Barbie šla na dračku. Poměrně skromný šatník původní postavičky se neskutečně rozrostl, odrážel dobový vkus a životní styl a exkluzivní modely pro ni šily přední „dospělé“ módní salony jako Yves Sain Laurent, Nina Ricci, Christian Dior, Pierre Cardin a další.
Brzy jí přibyla sestřička Skipper, bratr Tommy, již zmíněný kamarád Ken a další familie kamarádek, kamarádů a dokonce i zvířecích mazlíčků. Společnost jí také začaly dělat plastové postavičky filmových a popových hvězd či sportovců.
Měkoučcí mončičáci
Mončičáci, vlastním jménem Monchhichi, se zrodili v hlavě pana Sekiguchiho z Japonska. Vyjel si na výlet do Německa a při návštěvě obchodu s hračkami uviděl krásnou panenku. Zalíbila se mu natolik, že se rozhodl vytvořit podle ní novou hračku. Chtěl, aby nová hračka měla obličejík, ruce a nohy z plastu, tak jako německá panenka. Tělíčko si představoval měkoučké a příjemné na mazlení. A mělo to být na rozdíl od panenky mláďátko nějakého zvířátka. Za několik let práce a vymýšlení se v roce 1974 narodil první páreček Monchhichi. Kluk a holka. Původně se Monchhichi prodávaly pouze ve dvojicích, s dvěma různými podobami holčičky: smějící se a se slzičkami (byly to ovšem slzy štěstí a smíchu).
Mončičák holčička
Časem prošla figurka řadou proměn, změnil se materiál kožíšku a v roce 1985 se proměnila barva očí z modré na hnědou.
I když samozřejmě existují v mnoha barvách, základní barva mončičáků je stále středně hnědá. U nás známe Monchhichiho jako mončičáka, ve Francii mají Kikiho a v Anglii to je Chic–a–boo. V Japonsku dokonce existuje speciální muzeum pouze pro něj a pan Sekiguchi má úspěšnou hračkářskou firmu, kde se rodí noví a noví Monchhichi. Největší běžně vyráběný Monchhichi měří 80 cm a má červený bryndáček.
Krteček
Když správný zahrádkář na zahradě zakopne o krtinu, obvykle zakleje a v hlavě oživí plány, jak se toho rejpala, co ničí trávník, zbavit. Výtvarník Zdeněk Miler (1921—2011) asi nebyl správný zahrádkář. Když zakopl o krtinu, v hlavě se mu zrodil jiný nápad — udělat z krtka hrdinu filmového plátna. K oné příhodě prý došlo v roce 1954 a v roce 1957 se pak Krteček skutečně poprvé stal hlavním hrdinou kresleného animovaného snímku Jak krtek ke kalhotkám přišel.
Postupně si roztomilá postavička získala takovou oblibu nejen u nás, ale i v zahraničí, že vznikaly další a další příběhy, z nichž značná část byla natočena jako televizní Večerníčky. Zajímavé je, že Krteček mluvil pouze v prvním dílu, v dalších se už vyjadřuje jen v citoslovcích, které pro první verze „nadabovaly“ malé dcery Zdeňka Milera Kateřinka a Barborka.
Slavný a milovaný Krteček
Celkem dosud vniklo 49 snímků o Krtečkovi, z nichž nejvíce jich mělo premiéru v 70. a 90. letech minulého století. Poslední titul Krtek a žabka je z roku 2002. Podle kreslené postavy pak začali vyrábět i plyšovou figurku, která se doopravdy proletěla ve vesmírném plavidle, jak to předpovídal film Krtek a raketa z roku 1966. Krtečka si totiž v roce 2011 vzal s sebou na palubu raketoplánu Endeavour americký astronaut A. J. Feustel, jehož manželka má české předky.
Foto Jan Malý a Shutterstock
