Kobylka zelená (Tettigonia viridissima), zvaná luční koník, je jedním z největších zástupců hmyzu u nás. Větší je pouze kobylka sága (Saga pedo) vyskytující se vzácně na jižní Moravě. Patří do starobylého hmyzího řádu kobylek (Ensifera).

Kobylka zelená má ráda slunné, suché louky, najdeme ji i na keřích a stromech. Tělo kobylky zelené je až přes 4 cm dlouhé a barvu má doslova trávovou, proto ji v hustém porostu sotva spatříme. Od sarančete ji nejsnáze odlišíme podle velmi dlouhých a tenkých tykadel.

Nohy, které skáčí i slyší

  • Ke skákání je uzpůsoben třetí pár nohou, čili velmi dlouhé, speciálně tvarované končetiny se silným stehnem.
  • První pár nohou zase nese sluchové ústrojí – takzvané tympanální orgány. Nacházejí se v holeni, takže o kobylkách lze tvrdit, že poslouchají kolenem. Tedy přesněji otvůrkem opatřeným bubínkovitou membránou, který se nachází těsně pod kolenem.

Kobylky slyší dobře – u hmyzu takto složité sluchové orgány nenacházíme často. Potřebují je na vzájemné dorozumívání. Samečci cvrkáním, stridulací, lákají samičky k rozmnožování, přičemž každý druh kobylek vydává zvuk odlišný, druhově specifický. Samečci kobylek cvrčí třením předního páru křídel, která jsou kožovitá – nikoli blanitá – o sebe. Sbor samečků nejvíce koncertuje k večeru a v noci, ale často začíná již v poledne.

Kobylka, pomocník zahrádkáře

Kobylka všežravá i dravá. Loví larvy i dospělce všech menších druhů hmyzu, které jí přijdou do cesty. Je tedy zdatným pomocníkem proti přemnožení býložravého hmyzu na zahradě.

Je hbitá a dovede ulovit i mouchu či motýlka. Kořist nejprve chytne do prvního páru nohou a potom usmrtí mohutnými kusadly. Masitý jídelníček si však ráda zpestřuje i šťavnatou zelení.

Děti nelétají

  • Samičky poznáme podle dlouhého a silného kladélka na konci zadečku.
  • Po spáření kladou do půdy snůšky o desítkách vajíček, která jsou velká asi půl centimetru a hnědavá či zelenavá.
  • Vajíčka přečkávají zimu a larvy se líhnou na jaře. Vypadají jako zmenšeniny dospělců, jen ještě nemají dostatečně vyvinutá křídla k létání a také pohlavní orgány.
  • Larvy dospějí teprve v červenci či v srpnu.

Nemoc šílených kobylek

Jako všichni živí tvorové i kobylky občas trápí nemoci a paraziti. Jeden z nich je obzvláště zajímavý a má až děsivé schopnosti. Nedávný výzkum odhalil, že parazit strunovec (Spinochordodes tellinii) umí ovlivnit centrální nervovou soustavu kobylky takovým způsobem, aby se, ač je jinak výhradě suchozemská, vydala hledat vodu. Nešťastná kobylka dojde k vodní hladině, skočí do ní a utopí se, aniž by mohla svoje sebedestruktivní chování nějak ovlivnit. Parazit poté vyplave, protože voda je jeho přirozeným prostředím, ve kterém se rozmnožuje - proto kobylku donutil do vody skočit.