„Dlouho jsem si myslela, že puk je jen černý kramflek. Když je však Jarda začal nosit domů, nestačila jsem žasnout a později se ani bránit. Teď už to neřeším,“ říká manželka padesátníka Jaroslava Patáka z Petrovic u Sedlčan.

Ostatně, co jí také zbývalo, když její muž hokejovými puky nejprve ozdobil všechny stěny garáže a pak jimi začal obkládat schodiště a všechny chodby jejich rodinné vilky. Má jich bezmála pět tisíc. Každý kotouč ve sbírce je opatřen vedle data a jména, kdy a od koho jej získal, i pořadovým číslem.

Skleněný puk

„Puky jsem začal sbírat teprve v roce 1986, takže jsem určitě rekordmanem v počtu let, za která se mi podařilo tak velkou sbírku shromáždit. Přitom mám i exempláře, třeba skleněný puk z MS 1995, které mi všichni závidí a nabízejí za ně tisíce, ale já odolávám,“ pyšní se sběratel, jinak prodavač v obchodě s potravinami.

Trofeje z turnajů

Na dřevěných panelech jsou samozřejmě zvlášť řazeny puky z domácí extraligy, z nistrovství světa či ze zimních olympijských her, z kanadsko-americké soutěže NHL a finálového Stanley cupu, z amerických lig AHL a IHL. Své místo mezi exponáty mají kotouče z různých turnajů (např. série z Izvestijí s typickým sněhulákem), ale také nejrůznější reklamní a další neobvyklé exponáty – třeba puk coby skládací hlavolam, ve tvaru rolby na úklid ledu či puk se svatebním oznámením.

Modrým Mauriciem sbírky Jaroslava Patáka je nepochybně puk, který dokáže mechanicky měřit rychlost letícího kotouče. Jeho stáří není známo, ale šipka nastavená maximálně na stokilometrovou rychlost prozrazuje, že puk bude hodně šedovlasým dědečkem. Jeho vnouče už má pro jistotu digitální neohraničené měření.

Zajímavé jsou také puky vyrobené pro ta finále MS, v nichž startovala reprezentace: Na lícové straně jsou názvy a vlaječky soupeřů, výsledek a střelci branek, na rubu pak sestava českého týmu.

Raritou jsou dva dvouapůlkilogramové puky (jeden vyrobený na počest zisku mistrovského titulu Vsetína ze sezony 1995/96 a druhý pro zápasy Jágr-teamu), nebo třeba puk s čokoládovou náplní, který vítězové Stanley cupu kdysi házeli divákům. Po třiceti letech čokoláda pořád voní!.

„Těší mě například, že mám puky ze všech mistrovství světa od roku 1924 a ze zimních olympijských her od roku 1928. Ale i řada jiných puků má svou nezaměnitelnou historii,“ dodává Jaroslav Paták.

(ves), foto: archiv J. Patáka, Jan Malý