obrázek z archivu ireceptar.cz

Syslové v ohrožení smrtícími pamlsky?

Na severozápadním okraji Mladé Boleslavi leží Národní přírodní památka Radouč. Několik roků je oblíbeným letním cílem dospělých i dětí, a to nejen z přilehlého sídliště. Hlavním magnetem je zdejší početná kolonie syslů obecných. Bohužel, chování mnoha návštěvníků je pro syslí kolonii doslova smrtíci.

Milovníci semen se učí žebrat od lidí... 

Mírný kopeček s nízkým trávníkem je protkaný desítkami nor. Původně vyhrabané od divokých králíků, hostí dnes, často místo původních obyvatel, kriticky ohrožené a zákonem chráněné sysly. Ti na Radouči během několika let až příliš přivykli sousedství s městem. Zatímco jinde se při vstupu člověka ozve varovně písknutí a celá kolonie zmizí do bezpečí nor, dřív, než stihnete zaostřit, radoučtí syslové buď vyčkávají, nebo se přímo rozběhnou lidem naproti. Samozřejmě ze zištných důvodů - vždyť kapsy a batůžky návštěvníků skrývají množství dobrot. Buráky, mrkev, salát ... ale též pečivo, piškoty, křupky a slané bramborové lupínky. Prostě hostina, pro kterou stačí jen přiběhnout a zapanáčkovat. A cpát se... vším, ať je to přesolené, přeslazené nebo tučné... den za dnem.

Pokud chcete syslovi něco nabídnout, volte pouze jeho přirozenou potravu.Pokud chcete syslovi něco nabídnout, volte pouze jeho přirozenou potravu.Autor: Jiří Skořepa / Foto

...a doplácí na to životem

Výsledkem jsou v lepším případě trávicí potíže, v horším mrtvolky uhynulých syslů, porůznu ležící poblíž východů z nor. Jen při jediné návštěvě v polovině července jsem napočítal pět zdechlin - a to jsem zdaleka neprošel celou lokalitu. Syslím nepřítelem sice mohou být psi a zejména kočky, jejich zuby by ale zanechaly stopy. Mrtvolky však byly bez známek poranění. Takže nejpravděpodobnější příčinou smrti byla otrava. Traviči jsou paradoxně "láskyplní milovníci syslů" a jedem zdánlivé pochoutky: piškoty, kousky vánoček,  sušenky, křupky či solené lupínky. Pamatujte: co chutná lidem, je pro sysly smrtící. Právní kvalifikace zločinu je jasná: Porušení zákona 114/1992 Sb., kokrétně zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněného živočicha.

Syslové si na Radouči na přítomnost lidí zvykli.Syslové si na Radouči na přítomnost lidí zvykli.Autor: Jiří Skořepa / Foto

Nekrmit vůbec? Ideální!

Sysel obecný u nás patří ke kriticky ohroženým živočichům.Sysel obecný u nás patří ke kriticky ohroženým živočichům.Autor: Jiří Skořepa / Foto

Ale když ti roztomilí hlodavečci tak loudí, panáčkují a smutně koukají... Rozumným kompromisem je nabídnout přirozenou syslí stravu: Klásek obilí či traviny, křehký list smetánky lékařské neboli pampelišky, jedlé zelené rostlinky - popenec, polníček, naklíčené osení... (alespoň děti předem uvidí jak obilí klíčí). Případně kousek mrkve či jablka.

Pozor na to, aby potrava nebyla nahnilá či plesnivá. Nevhodné jsou burské oříšky. Pomineme-li fakt, že se s nimi středoevropský sysel ve volné přírodě těžko potká (a fotka “divokého” sysla s burákem v tlapkách vypadá opravdu hloupě), je zde nezanedbatelné riziko kontaminace aflatoxiny z plísní, které na pohled nemusí být vůbec poznat.

A nebojte se, když si syslík přijde vzít potravu přímo z ruky. Chcete-li si jej přitom zvěčnit, stačí zalehnout metr či půl druhého metru od nory. Hlodaveček se obvykle usadí s vyžebranou potravou u ústí nory a začne ji konzumovat. To je ta pravá chvíle pro pěkný portrét.

A proč radím si k noře lehnout? No, ideální portrét se fotí z očí do očí a ty syslí jsou deset až dvacet centimetrů vysoko. Když si navíc počkáte na čas hodinku, dvě před západem slunce (anebo po východu - ale kdo by tak časně vstával, že?), je úspěch zaručený i s kamerkou mobilního telefonu.

video

Sysel obecný, milovník semen

Sysel obecný (Spermophilus citellus) patří do čeledi veverkovitých a je jediným evropským zástupcem rodu. Oproti veverkám jde o zemního hlodavce, žijícího v norách. Vědecké jméno rodu “spermophilus” je složeninou dvou slov a lze jej volně přeložit jako “milovník semen” (spermum-semeno, fileo-milovat). Celkem trefně charakterizuje hlavní část obvyklé syslí stravy. Tedy semena a plody - ale sysel konzumuje také stébla trávy, kořínky a další nadzemní i podzemní části rostlin. Potravu doplňují živočišné složky - hmyz, kobylky a sarančata či mravenci.

Syslové žijí v Mladé Boleslavi na dohled od sídliště.Syslové žijí v Mladé Boleslavi na dohled od sídliště.Autor: Jiří Skořepa / Foto

Uvádí se, že k nám sysli z pravlasti v jihovýchodní Evropě doputovali s prvními zemědělci. Vyhovovalo jim odlesňování krajiny a její přeměna na mozaiku luk, polí a pastvin s krátkou trávou. Nejstarší záznamy o přítomnosti sysla obecného na území Čech pocházejí z 16. století. Ještě v polovině minulého století šlo o naprosto běžného škůdce. S intenzifikací zemědělství, scelováním pozemků a rušením mezí byli sysli vytlačeni z krajiny a poslední útočiště našli na travnatých letištích, golfových hřištich či občas v jihomoravských vinicích, zahradách a zahumencích.

Celkový počet syslů v České republice se odhaduje na méně než 4000 jedinců, v roce 2012 byl výskyt sysla potvrzen celkem na 32 lokalitách. Nejzápadnější lokalitou sysla obecného je veřejné mezinárodní letiště Karlovy Vary a nejsevernější lokalitou syslí kolonie na veřejném vnitrostátním letišti Hodkovice nad Mohelkou, okr. Liberec. Jižní a východní hranice rozšíření sysla probíhá severní částí Řecka a evropskou částí Turecka. Jde o druh zákonem o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. zvláště chráněný a řazený mezi kriticky ohrožené (C1).

Zimu sysel doopravdy přespává, zalezlý v noře upadá do pravé hibernace, kdy žije jen z nahromaděných tukových zásob. V noře si na zimu zásoby nedělá (takže opravdu  nesyslí), musí se vykrmit přes léto. A to důkladně, protože zimní spánek trvá 6-8 měsíců. Zjara se sysli probouzí v březnu či počátkem dubna, páří se a samičky rodí průměrně pět potomků. Mláďata poprvé opoušti noru po necelém měsíci a za další tři týdny již obsazují vlastní nory. Syslí léto je krátké, první jedinci usínají od konce července a poslední během října.

Akční letáky