Figurky mého dávného betlému jsou velké jako malíček a já, čím jsem starší, tím více žasnu, že jsem něco tak titěrného dokázala vytvořit. Má představa o velikosti nového betlému byla zásadně odlišná.

Musela jsem však počkat do létoa. Zdá se vám to divné? Hned vysvětlím. Jezdím od dětství na chalupu do malinké jihočeské vesničky Jickovice s přidruženou osadou Varta. Mám tam fůru kamarádů a výborných sousedů. Pořádáme spoustu akcí pro dospělé i pro děti.

V Jickovicích máme slavný rybník, kde začíná i končí film Jáchyme, hoď ho do stroje! Spolu se Spolkem nadšenců jsme se rozhodli, že naši milou vesničku proslavíme ještě jinak.

Štědrý letní den

Byla sobota dopoledne, 21. července 2012, vedro na padnutí. Z místních ampliónů vyhrávaly koledy a pak zazněla výzva, aby si každý, kdo sem srdcem patří, přišel vytvořit vlastní figurku do betléma. Modelovat se bude v místní hospodě, a to z keramické hlíny.

Chlapi z recese obstarali vánoční stromek a nazdobili ho papírovými řetězy, které slepovali u pivka. Do kouta sálu přivezli živou ovečku i se senem, nechyběl ani čerstvě ulovený kapřík v plechové vaničce — pro velké pobavení dětí.

Brzy se začali scházet místní i chalupáři. Původně jen tak „na kukandu“. V sále však už první odvážlivci modelovali a tvořili ostošest.

„To modeloval Pepa? A fakt sám?“ dotazoval se kdosi nevěřícně. „Tak to dokážu taky!“

No, jakpak by ne, vymyslela jsem totiž ten nejjednodušší systém, jak figurky vytvářet. Bylo mi jasné, že po někom, kdo z „bláta“ plácá poprvé, nemůžu požadovat kdovíjaké umění.

Darovníci a jejich dary

Tvorba nabrala lavinový efekt a občas už jsem nestačila dávat instrukce. Hospodský nestíhal čepovat pivo na žízeň i pro inspiraci — jen ať si každý řádně rozmyslí, čím Ježíška v kolébce podarovat!

Kromě klasických dárečků ho zdravotní sestřička může ohromit obrovskou injekční stříkačkou, zoufalá studentka náručí plnou učebnic, rybář pořádným kaprem, muzikant se zase dostaví s kytarou nebo s flétnou.

Nechala jsem to na každém, jen ať se vyřádí. Na figurce velké dvacet centimetrů to není zrovna jednoduché. A navíc se každý musel dole na košilce podepsat.

Anděly, jež nesou nápis Gloria in excelcis Deo, vytvořil místní oblíbený manželský pár J+J, anděla „zvěstovatele“ zase vymodelovala nejstarší obyvatelka Jickovic, 88letá babička Procházková. Předškoláci zvládli podle šablonek vymodelovat ovečky jako živé a ti úplní špunti vycvakali vykrajovátky nepočítaně hvězdiček. A jak pečlivě je nazdobili!

Tři králové jsou veledůležití; tady rozhodovala místní politika a příjmení dotyčných tvůrců: Bydlí zde pan Král i pan Kašpar a na Vartě místní monarcha. Starosta měl plné ruce s Josefem a já, jakožto matka celého nápadu, jsem si troufla na Pannu Marii.

Ježíška, kometu a oslíka s volkem nám vytvořily ty nejšikovnější místní školačky. A k tomu ještě vyrobily figurky, které jdou také pozdravit Ježíška.

Ne všichni si stihli tu svou betlémskou postavičku vyrobit, a tak se modelování opakovalo ještě další víkend. Mým úkolem pak bylo ten náš jickovický poklad vypálit.

Potom, koncem října se pár místních chlapů obětovalo a postavilo přes víkend na zahradě oblíbené hospody patřičné kulisy. I mne překvapily úctyhodné rozměry, které byly našemu betlému poskytnuty. Ne centimetry, ale metry! A to do šířky i do výšky. Padly na to břízy, smrčky i větve místních jehličnanů. Po nezbytném vyfotografování jsme do vernisáže náš betlém přikryli padákem. Žádný ubrus, ani prostěradlo nemá tak obrovské rozměry, aby náš poklad spolehlivě ukryly.

A když už máme fotky, tak z nich necháváme vytisknout vánoční pohlednice! Místní ženské pečou slané i sladké dobroty. Přípravy na slavnostní odhalení vrcholí.

Je říjen, dvacátého, sobota. Sluníčko svítí a Vánoce nepřipomíná vůbec nic. Někdo shůry nám to asi přál, a náš záměr to byl samozřejmě taky. Vždyť v chladnějším počasí by se nám tak dobře nepracovalo, většina chalupářů by také nepřijela. Takhle se mohli zaslouženě pokochat!

V sále hospody U kaštanu je nabito, vánoční stromek je ozdoben. Nechybí slavnostní proslov místní moderátorky, pamětní kniha a razítko na pohledy. Šmik, starosta přestříhává pásku a vpouští nedočkavý dav na zahrádku před hospůdkou. Všichni jsou nadšeni ze společného díla, které v tu chvíli čítá 134 figurek a také stádo 25 oveček.

Oni přispěli k tomu, že mi pomohli splnit sen o stavbě velkého betléma. Našeho betléma.

Foto archiv autorky