Přirozený běh někdejšího hospodářského roku vymezil masopustu úkol sympatický všem jedlíkům: Řádně se nasytit a užít si dostatku před obdobím, které do spíží nepřinese zásoby jídla z nové úrody ani z chovu a které potrvá více než měsíc až do jarního probouzení přírody, do Velikonoc.
Samotný název masopustního období může neznalé dnes mást. Doba masopustu je totiž tradiční oslavou hojnosti před střídmějším − postním − časem předjaří, kdy se jídelníček zúžil na pokrmy z trvanlivých potravin.
masopust
Podobné je to s mezinárodním pojmem karneval; maškarní veselí a hodování předchází době, kdy lidé na několik týdnů „dali masu sbohem“ neboli vale. (Carne je v italštině či španělštině výraz označující maso, slůvko vale se překládá jako sbohem.)
Svatby, hostiny, bály a průvody
V minulosti se během celého masopustního období, tedy od 7. ledna do pohyblivého termínu masopustního úterý, na vsích konávalo nejvíc svateb. Lidé věřili, že sňatky uzavřené v této době budou šťastné a dlouho vydrží. Bylo to také z praktických důvodů, v komorách byla hojnost zásob a masa ze zabíjaček na pořádnou hostinu a na výslužky pro celou obec. Svatba v masopustní době na bohatém statku často trvala i několik dní.
masopust
Masopustní slavení se stále líbí, i když zásoby jídla na příští týdny si už dávno nikdo nedělá. Tím hlavním je dnes zábava. Kde je dobré jídlo a pití, tam bývá veselo. A tak mnohde drží masopust, jak má být, nebo znovu rádi křísí tradici vepřových hodů, nejrůznějších vesnických bálů a nevázaného veselí.
Například Sbor dobrovolných hasičů v Bohutíně na Příbramsku se pyšní nejen historií dlouhou více než 120 let, ale také svým vztahem k lidovým tradicím. Zhruba osm desítek let pořádá masopustní úterý s večerní merendou.
Maškary se scházejí u hasičské zbrojnice a předvádějí veselé i parodické scénky. Za léta nashromáždili tolik karnevalových masek, že je i půjčují. Navíc se už před lety stali součástí víkendových masopustních veselic ve skanzenu v Kouřimi a v Hornickém muzeu v Příbrami.
masopust
Velmi veselé maškary pravidelně procházejí Libicí nad Doubravou, jak dokládají snímky v tomto článku.
Postřekov na Domažlicku, obec s chodskou tradicí, proslul svými současnými masopustními oslavami, které trvají od soboty do úterý. Jezdí se sem bavit a dívat lidé zdaleka.
V sobotu se Postřekovští veselí na Maškarním bálu, v neděli odpoledne se krojovaný průvod vydá od hospody U Hadamů a míří do sálu hospody U nádraží, kde se pak koná Kytičková zábava. V pondělí drží v Postřekově Babský bál. V úterý vrcholí masopust očekávaným průvodem maškar.
Slavilo se už od tučného čtvrtka
Kdysi se závěr masopustního období běžně slavil už od čtvrtka před poslední masopustní nedělí. Říkalo se mu tučný, protože se zabíjela prasátka, peklo se vepřové a podávalo s knedlíkem, se zelím a pivem.
masopust
„Hospodyně zadělávaly na koblihy, šišky a boží milosti, kterých pak na sádle smažily plné mísy pro pohoštění rodiny, sousedů i koledníků,” píše Vladimíra Jakouběová, ředitelka turnovského Muzea Českého ráje, v knize V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc.
„Hlavní masopustní zábava začínala v neděli. Konal se takzvaný mužovský bál, kam neměli přístup svobodní mládenci a dívky, ale jen ženatí muži a vdané ženy. Pro děti staří odpoledne pořádali ‚dětskou muziku‘.
Na rychtě nebo v jiném bohatém statku se sešly děti, přinesly s sebou buchty, koláče a koblihy. Hospodyně jim navařila bílou kávu. Obvykle přitom hrávala muzika, která odtud odcházela do hospody. Zde se tancovalo často až do rána i následující den,” přibližuje venkovské zvyklosti Vladimíra Jakouběová.
masopust
Medvěd, kominík, policajt, baletky...
„Vyvrcholením masopustu bylo úterý, spojené s průvody maškar, které za doprovodu hudebníků (šumařů) chodívaly dům od domu.
obrázek z archivu ireceptar.cz
Základem rosolky byla pálenka z jablek nebo švestek. Do ní se pak přidávalo jiné ovoce nebo koření. Tak vznikal bezpočet různých rosolek: malinová, višňová, ale též levandulová nebo benediktýnka.
Cestou se zastavovaly, přepadaly chodce, dávaly jim připít rosolky, za kterou vybíraly příspěvek na muzikanty, a prováděly různé rozpustilé kousky. Zvláště spadeno měly na ženy a dívky. Ty se často musely vykupovat — penězi či kořalkou.
Průvody byly původně vyhrazeny jen pro svobodnou mužskou mládež a mladé ženaté muže, později se jich účastnila celá obec. Každá maska měla svůj význam a funkci. V oblasti Pojizeří podobně jako v jiných regionech patřila k nejtypičtějším maska medvěda, které byl přisuzován magický charakter, a to především plodnost, která mohla být přenesena na ženy i celé hospodářství (tancem s medvědem, laškováním apod.)
masopust
Někde byl medvěd obtočený hrachovinou, které si hospodyně trochu utrhly a daly do kukaně, aby jim dobře seděly slepice. Medvěda na provaze vodil medvědář. Démonický živel zemřelých předků symbolizovala postava Žida. Žid se průvodu účastnil, ale nemluvil, netančil, jen pobíhal mezi ostatními a trestal bičem nebo holí. Nosil s sebou pytel, do kterého ukládal výslužku − jablka, koblihy, uzené maso.
Za nevěstu, podobně jako za cikánku, vykladačku karet, tanečnice a baletky se obvykle přestrojovali chlapci. V maškarním průvodu nechyběli čerti a kominíci, kteří ve staveních sbírali vejce, mouku nebo hrnce se sádlem.
K oblíbeným maškarám patřila bába nesoucí v koši dědka, nebo kůň − dva mládenci s plachtou a dřevěnou či papírovou hlavou koně. Běžné byly i pohádkové postavy, masky démonické − smrt a čert.
masopust
Masky představovaly i zástupce různých profesí (fotograf, farář, policajt aj.), někdy i konkrétní osoby. Často byly prostředkem výsměchu a kritiky některých lidských vlastností a neřestí.
Novějšího původu jsou masky zvířecí, mezi nimiž nechyběl velbloud, slon či opice.
Hospodář s hospodyní nabízeli příchozím klobásy, kořalku, pivo, koblihy, koláče a cukrovinky, do velkého talíře přispívali na muziku. Někdy si maškary vybraly výslužku samy (pečeni z trouby, uzené z komína apod.) Po obchůzce se průvod odebral do hospody.“
Pohřeb Masopusta
„Taneční zábava končila o půlnoci, kdy musely všechny nástroje utichnout a za všeobecného žalu se pochovala basa (Masopust, Bakchus).
Do necek, na desku nebo prostřený stůl či máry se položila basa pokrytá plachtou. Při ,pohřebním‘ obřadu se upozornilo na domnělé prohřešky basy (Masopusta) v čase masopustních zábav. Za tklivého nářku pak byla basa slavnostně vynesena ven ze sálu a pohřbena.
masopust
Po tomto obřadu čas nevázaného veselí definitivně skončil a sousedé se rozešli domů. Následující den se vydali na ranní mši a pro popelec − křížek z popela na čelo, který jim připomněl marnost tohoto světa a zároveň měl pomoci od bolesti hlavy,“ uvádí Vladimíra Jakouběová ve své knížce.
Olešnice, Vyskeř, Tatobity, tam všude slaví
Ředitelka Muzea Českého ráje v Turnově
Dnes ji velmi těší, že se lidé v řadě vsí Turnovska rádi vracejí k tradičním oslavám různých svátků. Patří mezi ně i masopust. Pořádají ho nyní v Lestkově, Olešnici, Vyskeři, Tatobitech, Rakousích, Frýdštejně, ve Svojku, Stružinci, Všeni a jinde. Říká: „Nejenže uvaří a upečou výborná jídla, ale také se dlouho dopředu baví přípravou veselých masopustních scének.
Vymýšlejí, koho budou parodovat a proč, jestli si starosta nezaslouží trochu veřejného výsměchu za něco, oč se nepostaral. Jinde se zase vzájemně překvapují novou maskou či atrakcí, kterou do poslední chvíle utajují. Třeba mlátičku, která mele hloupé ženské na chytré.“
Vladimíra Jakouběová pomáhá zájemcům najít v archivech informace, jak se na vsích slavilo a hodovalo, vysvětluje symboliku i dobové souvislosti. Nejlépe se jí daří připomínat půvaby lidové kultury v programech na Dlaskově statku v Dolánkách u Turnova. Roubená památka chráněná státem je součástí expozic turnovského Muzea Českého ráje. V areálu statku se konají národopisné slavnosti, například masopust, Velikonoce, svatojánské či svatováclavské posvícení.
Babiččiny recepty
Vladíma Jakouběová: V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc
„Česká lidová kuchyně je mimořádná v umění z mála surovin vytvořit lahůdku,“ zdůrazňuje Vladimíra Jakouběová. Hospodyně si vystačily si s bramborami, zeleninou, bylinkami, mlékem, máslem, tvarohem, sýrem, masem a sádlem. Prostě s tím, co na vsi bylo k dispozici na záhonu nebo ve chlévě, v kurníku, králíkárně. Sem tam i s upytlačenou rybou.
Skvěle uměly zacházet s bylinkami: majoránkou, pažitkou, petrželkou, saturejkou!
Masopustní menu začíná u prasátka
Z vepřového masa se chystala celá masopustní hostina.
Oblíbený byl takzvaný masopustní hrnec, tedy zabíjačkový guláš z plecka nebo kýty a jater.
Na velkých statcích v něm mohlo být i hovězí. Základem bylo hodně cibule a také sádlo, důležité pak dobré koření.
masopust
Zabíjačkový guláš z plecka nebo kýty
Potřebujeme
- 1 lžíci sádla
- 50 g slaniny
- 3 cibule
- 400 g vepřového plecka nebo kýty
- 400 g vepřových jater
- 4 stroužky česneku
- sladkou i pálivou mletou papriku
- majoránku
- sůl, pepř
- střídu ze dvou krajíců chleba
Jak na to
Na rozehřátém sádle rozškvaříme slaninu nakrájenou na kostičky. Cibuli nakrájenou nadrobno osmahneme na sádle se slaninou.
Omyté maso nakrájené na kostky ze všech stran zprudka opečeme v cibulovém základu.
Směs okořeníme mletou paprikou, podlijeme vodou, opepříme a přidáme prolisovaný česnek.
V polovině dušení přidáme omytá játra nakrájená na kostky, zahustíme nadrobeným chlebem, podle potřeby znovu podlijeme a zvolna dusíme doměkka.
Guláš občas promícháme a podle potřeby znovu podlijeme trochou vody nebo vývaru. Nakonec guláš osolíme, okořeníme majoránkou a dochutíme podle své chuti. Podáváme s houskovým či chlupatým knedlíkem nebo chlebem.
Masopustní pekáč
Potřebujeme
- 500 g vepřového bůčku, případně krkovice
- 4 klobásy
- 500 g uzené krkovičky nebo jiného uzeného masa
- masový vývar
- sůl, pepř
Jak na to
Maso nakrájíme na plátky. Plátky bůčku osolíme, opepříme, vložíme do pekáče, podlijeme částí vývaru a pečeme v troubě 20 minut.
Během pečení jedenkrát otočíme.
Klobásky a plátky uzeného masa přidáme k bůčku, dolijeme vývar a dopékáme, až je maso měkké.
Na jednu porci připravíme plátek bůčku, plátek uzeného a jednu klobásku.
Podáváme s dušeným kysaným zelím a brambory.
Masopustní ubrouskový knedlík s uzeným
Potřebujeme
- 4 housky
- 10 lžic studeného mléka
- 100 g slaniny
- 1 až 2 lžíce sádla
- 3 vejce
- lžičku soli
- 100 g uzeného masa
- 4 vrchovaté lžíce hrubé mouky nebo krupice
- čerstvou nebo sušenou petrželku
Jak na to
Dvě housky nakrájíme na plátky a zalijeme 10 lžícemi studeného mléka.
Na kostičky nakrájenou slaninu nebo osmahneme spolu se zbylými dvěma houskami, též nakrájenými na kostičky.
Žloutky smícháme s namočenou houskou, petrželkou a sádlem, nejlépe domácím či z dobrého řeznictví. Přidáme vystydlou osmaženou housku se slaninou a sůl.
Z bílků našleháme sníh a spolu s vařeným, na kostičky nakrájeným uzeným masem přimícháme do těsta. Nakonec přidáme 4 lžíce hrubé mouky nebo krupice, vše promícháme.
Vaříme v ubrousku: Vypranou utěrku pomažeme sádlem, vložíme těsto, rohy utěrky na dvakrát svážeme nití, zavěsíme na vařečku a vložíme do vody. Hrnec přikryjeme poklicí a vaříme asi 1 hodinu. Po půlhodině první úvaz rozvážeme, aby knedlík mohl nabýt.
Po uvaření knedlík opatrně vyjmeme z ubrousku, nakrájíme nití a podáváme omaštěný jako přílohu k pečenému masu nebo k omáčkám.
Škvarkové placky
Potřebujeme
- 500 g mouky
- 300 g škvarků
- 1 vejce
- asi 2 dl mléka
- 13 g droždí
- sůl
Jak na to
Nahrubo pokrájené škvarky, prosátou mouku (část ponecháme stranou na posypání), vejce, droždí rozmíchané ve vlažném mléce a sůl propracujeme v míse na vláčné těsto.
Necháme v teple vykynout, vyválíme na plát silný 1 cm a tvořítkem (sklenicí) vykrajujeme placky. Rovnáme je na vymazaný plech, ozdobně propícháme vidličkou a ve vyhřáté troubě pečeme do červena.
Masopustní šišky
Potřebujeme
- 750 g uvařených brambor
- 10 g soli
- 2 vejce
- 2 lžíce octa
- 100 g krupice
- asi 150 až 200 g hrubé mouky
na obalení
- 120 g strouhanky
- 150 g sádla
Jak na to
Na vál rozstrouháme studené uvařené brambory, zasypeme je solí, krupicí, moukou podle potřeby a zpracujeme s vejci a octem v pevné těsto. Vyválíme delší válečky, z nich odkrajujeme malé kousky, které ještě zkulatíme na šišky.
Vaříme je 4 minuty ve slané vodě, odcedíme drátěným cedníkem a hned dáváme do pekáče, v němž jsme osmažili strouhanku.
Potřásáním pekáče šišky obalíme. Před podáním je ještě zapečeme v troubě.
Masopustní růže
Potřebujeme
- 200 g hladké mouky
- 20 g másla
- 3 až 5 žloutků
- lžíci rumu
- špetku soli
Jak na to
Na vál prosejeme mouku, rozdrobíme do ní máslo, přidáme sůl, žloutky a rum. Zaděláme těsto tak tuhé, aby nebylo potřeba podsypávat moukou.
Těsto tence vyválíme a vykrájíme vždy po 3 kolečkách různých velikostí a každé kolečko na několika místech po obvodě nařízneme.
Bílkem slepíme vždy 3 různé velikosti, nejmenší kolečko dáme nahoru.
Smažíme v rozpáleném tuku malými kolečky dolů. Když zčervenají, obrátíme je. Necháme na ubrousku okapat. Potom je pocukrujeme a do středu kytičky dáme kousek tuhé zavařeniny na ozdobu.
Boží milosti
Potřebujeme
- 300 g hladké mouky
- 30 g cukru
- 30 g másla
- 1 žloutek
- 1 lžíci rumu
- mléko
- tuk na smažení
- moučkový cukr s vanilkou na obalení
Jak na to
Přísady smícháme na válu a zpracujeme v těsto, které je řidší než těsto na nudle. Těsto hněteme až do chvíle, kdy se na něm udělají puchýřky, poté je vyválíme na plát o síle asi 0,5 cm a z něho rádýlkem (zubatým kolečkem) vykrajujeme různé tvary jako kosočtverce, trojúhelníky a čtverečky.
Ty usmažíme na rozpáleném tuku dozlatova a ještě horké obalíme v moučkovém cukru s vanilkou.
Masopustní koblihy
Recepty z knihy Vladimíry Jakouběové V babiččině kuchyni od Tří králů do Vánoc, vydalo Muzeum Českého ráje v Turnově
Foto Jiljí Záruba