Vydejme se krajinou jihočeských rybníků po okružní trase dlouhé 50 km, jak ji doporučují autoři Turistické encyklopedie České republiky.

Výlet začíná a končí v Třeboni a vede mimo jiné kolem rybníků Rožmberk, Nový Vdovec, Ženich, rybníků u Vitmanova a obce Stříbřec, přes Stráž nad Nežárkou a Chlum u Třeboně a mnoha dalšími zajímavými místy, jejichž tvář i proslulost, historii i současnost tolik ovlivnilo rybníkářství.

Z Třeboně kolem Světa

Po roce 1570 povolil Vilém z Rožmberka Jakubovi Krčínovi z Jelčan stavbu rozlehlého rybníka, který sahal až k městským branám a zatopil močály u Spolského potoka, Svinenské předměstí, kapli sv. Alžběty, augustiniánský špitál, pole, louky a sady.

Třeboňským se stavba nelíbila, měli strach z protržení hráze a zatopení města, a tak rybník dostal jméno Nevděk. Dnes má rozlohu 201,3 ha a je rybníkem nejen chovným, ale především rekreačním. V okolí byla vybudována naučná stezka Okolo Světa.

Slavný Rožmberk a osud Staré Hlíny

Největší český rybník Rožmberk je také dílem Krčínovým. Má rozlohu 489 ha a jeho 2430 m dlouhou hráz zpevňují čtyři řady dubů. Stavba rybníka zasáhla do osudu obce Stará Hlína, protože voda zaplavila nejen tvrz, ale také tzv. Moravskou cestu z Třeboně do Jindřichova Hradec.

Na základě protestů nechal Krčín postavit přes zátoku 902 m dlouhý dřevěný most, po kterém formani přejížděli. Stával v místě dnešního pětiobloukového mostu. Asi 0,5 km pod hrází rybníka si můžeme prohlédnout renesanční Rožmberskou baštu (1590), zdobenou sgrafity.

Ženich má nejdelší hráz

Rybník Nový Vdovec pochází z let 1562–63, roku 1827 byl zrušen, ale záhy zase obnoven. Ženich má z rybníků na Třeboňsku nejdelší hráz – 3238 m. Rybníky u Vitmanova byly vyhlášeny přírodní rezervací.

Dva stříbřecké rybníky

U Stříbřeckého Nového a Stříbřeckého Starého rybníka leží obec Stříbřec, poprvé písemně zmiňovaná r. 1415. Kaple sv. Jana Nepomuckého pochází z r. 1860, štít hasičské zbrojnice zdobí sluneční hodiny. Stojí tu malebná stavení, např. čp. 9 z r. 1832, kovárna a patrový statek s vjezdem, který patří rodině Hoffbauerů. Statkář Vladimír Hoffbauer býval přítelem Emy Destinové a na její památku nechal v lese u Nové řeky postavit pomníček.

Za okupace se ve Stříbřeci ukrýval spisovatel Ivan Olbracht, kterého připomíná pomník před školou.

Ze Stráže nad Nežárkou do památkové vsi Žiteč

Ve Stráži stával hrad Vítkovců, založený v r. 1267. Z tého stavby se dochovala jen okrouhlá věž s břitem, budovy byly přestavěny na zámek, který v l. 1914–30 vlastnila slavná operní pěvkyně Ema Destinová.

Žíteč u rybníka Blato byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou, kterou reprezentují stavení s trojúhelníkovými štíty na návsi. Kaple Loučení P. Marie je z 19. stol.

Soused s nejvyšší hrází

Staňkovský rybník je během letní sezony rájem rekreantů i rybářů. Pokud si chceme zachytat, můžeme si zde koupit povolenku.

Staňkov leží v cípu Staňkovského rybníku, který byl vybudován v 16. stol. rybníkářem Mikulášem Ruthardem z Malešova. V době svého vzniku se nazýval Soused a jeho hráz, vysoká 18 m, je nejvyšší v Česku. Rybník má ještě jedno prvenství, je nejdelším – 6 km.

Hejtman a Majdalena

Chlum u Třeboně je oblíbeným letoviskem na břehu rybníka Hejtman (82 ha), založeného v 16. stol. Ves je připomínána ve 14. stol. jako součást třeboňského panství, ale první přistěhovalci z Vitorazska založili osadu už ve 13. stol.

Zámek i park jsou v soukromém vlastnictví a nejsou přístupné. Na vyvýšenině nad obcí stojí kostel Nanebevzetí P. Marie (1737–45), od zámku ke kostelu stoupá křížová cesta. V Chlumu pracovala sklárna, která až do přelomu 20. a 21. století vyráběla především olovnatý křišťál. Pece však roku 2003 vyhasly.

Majdalena je známým vodáckým místem s tábořištěm u toku Lužnice. U odbočky z hlavní silnice k tábořišti stojí kostel sv. Maří Magdaleny z 19. století.

Třeboň, památková rezervace

Třeboň vznikla jako trhová osada v pohraničním hvozdu. Dnes je městkou památkovou rezervací, kde můžeme obdivovat měšťanské domy na náměstí s mariánským sloupem, augustiniánský klášter s oltářními tabulovými obrazy Mistra třeboňského (originály jsou uloženy v pražské Národní galerii) a sošku Madony s dítětem, vynikající dílo gotického sochařství. V zámku stojí za prohlídku renesanční interiéry Viléma a Petra Voka z Rožmberka. V zámeckých sklepeních pak stálá expozice Strašidla zemí Koruny české a erbovní bestie.

Ze života Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan (1535–1604)

Rožmberský regent a rybníkář pocházel z nezámožné zemanské rodiny. Jako hospodářský správce ve službách Viléma z Rožmberka zakládal pivovary, stavěl mlýny, vybudoval na 44 rybníků, například Svět, Rožmberk, Počátek, Nevěrný, Skutek, Pamatuj nebo Krvavý, a také systém stok, především Novou řeku, která odvádí vodu z Lužnice do Nežárky.

V r. 1569 byl Krčín povýšen na regenta a dostal tvrz Leptáč u Netolic, dnešní Kratochvíli. Sídlo přebudoval, ozdobil loveckými motivy a zřídil při něm oboru, svého času největší v Čechách. Místo se tak zalíbilo Vilémovi z Rožmberka, že je s Krčínem vyměnil za Sedlčany.

Krčín se však v Sedlčanech neusadil, nechal si postavit obdobu leptáčské tvrze v Křepenicích a nazval ji Nový Hrádek Krčínov. Kolem tvrze vybudoval vodní příkop a rybníky Nepřízeň a Návesník. V interiéru si pak zařídil laboratoř, protože byl vášnivým alchymistou.

V profesním životě se mu dařilo, horší to bylo v soukromí. V r. 1566 se oženil s vdovou o třicet let starší, nejspíš proto, aby se dostal k jejímu majetku, ale jeho žena žila ještě jedenadvacet let. A Krčín toužil po dědici. Po smrti první ženy se znovu oženil, ale ani v tomto manželství se dědice nedočkal.

Druhá manželka mu porodila šest dcer. Prvorozená Mariana zemřela ještě za Krčínova života; po její smrti neměl Krčín v Křepenicích stání a přestěhoval se do Obděnic. V tamním kostele si nechal postavit krásný renesanční náhrobek, na němž je datum jeho narození.

Zemřel někdy na přelomu ledna a února 1604, ale datum úmrtí na náhrobek už nikdo nedoplnil. Dokonce se ani neví, kde a jak skončilo jeho tělo. V Obděnicích není, a tak zůstává místo jeho posledního odpočinku zahaleno tajemstvím. Nejspíš se v rodinné bitvě o majetek na tatínka nějak pozapomnělo.