Lidé si odjakživa studánek velmi vážili, vždyť prameny bývaly cenným zdrojem pitné vody. Po staletí udržované studánky však s rozvojem vodovodních sítí a čerpání vody z podzemních zdrojů začaly pustnout. Leckde se pak praménky čerstvé vody ztratily v bahně. Někde i kvůli změnám v krajině, při těžbě dřeva, úpravách polí, výstavbě... Pamětníci postupně odcházeli a najít v lese studánku bylo čím dál tím vzácnější.
V posledních desetiletích však začali přibývat nadšenci, často různá sdružení ochránců přírody, kterým vadilo, že cenné studánky mizí. Podařilo se jim zmapovat výskyt studánek, které lidem sloužily po staletí, a daří se jim je obnovovat a udržovat.
patronátní studánky
Vznikl tak Národní registr pramenů a studánek, jenž plní roli veřejně dostupného seznamu zdrojů vody v přírodě, k nimž mají kolemjdoucí přístup. Můžeme v něm nalézt velmi podrobné informace o každé evidované studánce i přesné mapy.
Podle kvalifikovaných odhadů bývalo na území Česka ve volné přírodě 10 000 studánek. Praxe ukazuje, že je to odhad reálný. Úsilí zachránců studánek je úspěšné: V únoru 2015, po sedmi letech existence, měl národní registr 8000 přístupných záznamů, z toho více než 4100 studánek.
Stav pramenů a studánek
Již řadu let probíhá kampaň Zachraňme studánky, jejímž cílem je nalézt, obnovit či udržet přirozené zdroje vody ve volné přírodě. Nad některými studánkami si berou patronát různé instituce, velmi často školy, které se pak o ně starají.
Slavnost otvírání studánek
Tento předkřesťanský, středověký obřad byl počátkem minulého století zdokumentován (především díky učiteli z Vlčkova na Litomyšlsku Josefu Karlovi) a v mnoha obcích pak i obnoven. Jeho průběh býval přibližně následující:
Když na jaře roztál sníh, lidé z vesnice se v určený čas vypravili společně do lesa k pramenům či ke studánce. Tam dětský průvod vedený královnou, deseti až dvanáctiletou dívkou, za doprovodu hudby zazpíval a zatancoval scénku otvírání studánek:
Otevírání studánky
| Královnička poklekla na šátek rozprostřený, položila džbánek do stříbrné pěny, pak do všech světových stran vodu vylila, aby byli všichni zdravím jisti, nabrala si hrst loňského listí, za sebe je hodila a k oblakům pravila: Zlý moci zaháním, nemoci vyháním. |
Děti kolem ní utvořily kruh, zpívaly a tancovaly. Králka pak nabrala hrst loňského listí, hodila je za sebe, čímž zahnala „zlý moci a nemoci“. Všechny děti pak společně rýči a lopatami, které si přinesly, vyčistily pramen.
Tanec v kruhu
| V té májové době přicházíme k tobě, zlý nemoci zaženem, sílu ti nalejem. Neseme háky a hrabice na zlý čarodějnice, na bláto a na kameny. |
Různé dětské folklorní soubory si dnes tento obřad přizpůsobují a obohacují jej o další písně a scénky. Tradice otvírání studánek je obnovena už v desítkách míst. K nejznámějším patří otvírání studánek Barborka a Vitulka ve Třech Studních, v obci, která je spojena se vznikem básně M. Bureše a slavné kantáty Bohuslava Martinů. Obvykle se zdejší tradiční slavnost koná koncem května. Na další akce spojené s otvíráním studánek upozorňuje kalendář registru.
Otevírání studánky
| Tak je to u nás každý rok v máji, děti studánkám prameny jak srdce zemi otvírají. Aby i na horách byla hojnost úrody, aby pramen uživil potoky a řeky, z hlubin vynesl písek měkký a bystřiny jím překlenul na brody. |
Bohuslav Martinů složil kantátu i díky vlastnímu zážitku
K tradici otvírání studánek se váže i vznik kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Skladatel totiž navštívil v roce 1938, ještě před svým odjezdem do Francie, vysočinskou vesnici Tři Studně a strávil v ní měsíc. A právě tam se stejně jako v jiných vesnicích odehrával každoročně zjara zmiňovaný obřad, který byl provázen silnou emotivní atmosférou.
studánka před a po rekonstrukci
Když byl počátkem 50. let básník Miloslav Bureš svědkem tohoto zajímavého lidového obyčeje, napsal na břehu nedalekého rybníku Sykovec báseň Píseň o studánce Rubínce. Poslal ji pak do Francie právě Bohuslavovi Martinů, rodákovi z blízké Poličky. Ten dojat vroucností básně i vzpomínkou na předválečný pobyt ve Třech Studních ji v roce 1955 zhudebnil a přejmenoval na Otvírání studánek. Tak vznikla známá kantáta, která měla premiéru 7. ledna 1956 v podání brněnského sboru Opus pod vedením Zdeňka Zouhara, přítele Bohuslava Martinů.
Jak pečovat o studánky?
- Tomu, kdo se rozhodl pečovat o studánku ve svém okolí, se mohou hodit následující rady:
- Než začneme o nějakou studánku či pramen pečovat, zjistíme si, kdo je majitelem pozemku, na které leží.
- Ke všem úpravám by měl dát majitel souhlas, jen on je oprávněn do této věci mluvit (pokud se samozřejmě nenacházíme v 1. zóně národního parku, tam platí konkrétní zákony).
- Základem je vyčištění studánky — nejprve musíme vybrat bahno a případný nepořádek ze dna, odstranit ze stěn staré nánosy a uklidit její okolí.
- Vždy se snažíme vytvořit funkční odtok a pravidelně jej udržovat — dál už se voda čistí průtokem samovolně.
- Pokud úprava zdroje vyžaduje vybudování ostění, pak je vhodné udělat je zhruba 30 cm nad terénem, aby do studánky nezatékala dešťová voda.
- Je–li zdroj ve svahu, pokusíme se alespoň částečně zamezit zatékání povrchové vody shora.
- Při obnově zaneseného zdroje je většinou nejlepší v nejnižším (či nejvlhčím) místě vyhloubit jámu a počkat, zda se naplní vodou, či ne. Pokud ano, vodu několikrát odčerpáme, abychom jednak zjistili vydatnost pramene a zároveň aby se pročistil přítok.
- Pokud to jde, navršíme do pramene nad vývod vody hromádku kamenů různé velikosti, vytvoříme tím úkryt a zimoviště pro žáby, mloky a další obyvatele studánek.
- Myslíme také na přístup ke studánce — prostor před ní vyložíme kameny, aby kolem zdroje nebylo rozdupané bahniště.
- A to nejdůležitější na závěr: O studánku musíme pečovat dlouhodobě, zejména po zimě bývá zanesena listím, šiškami, suchým dřevem, jehličím, bahnem a pískem. Průběžně musíme čistit odtok a zbavovat okolí odpadků.
- Odměnou za naši námahu nám bude radost ze zurčícího praménku čisté vody i vědomí, že jsme vykonali něco prospěšného.
(ku)
Studánka
Foto www.estudanky.eu, Jiří a Monika Halvovi — Tři Studně