Před každou vyjížďkou, byť krátkou, je třeba kolo zběžně zkontrolovat. Zda nic nechybí, pneumatiky jsou nahuštěné, kola řádně upevněna, fungují brzdy. Zda lanka nejsou prodřená a nevisí jen na příslovečném vlásku, případně neuniká olej z brzd či odpružené vidlice. Není-li ve výpletu prasklý drát, což zjistíme snadno tak, že protočíme kola ve vzduchu a prověříme, nemají-li „osmičku“, neházejí příliš do strany.

Co si vzít s sebou?

Vybavení závisí na předpokládané délce výletu. Láhev s vodou si zapomene vzít málokdo. Ale co další výbava? I na krátkou odpolední projížďku je dobré mít s sebou náhradní duši, malou pumpičku a dvě montážní páky. Je s podivem, kolik cyklistů sveřepě odmítá vzít riziko defektu na vědomí. Většinou je potkáte, jak bezradně postávají u krajnice s telefonem v ruce, případně odevzdaně šlapou pěšky k domovu.

Přitom výměna píchlé duše nezabere víc než patnáct minut. Výmluva, že to neumíte a nikdy jste to nedělali, či dokonce nepotřebovali, neobstojí. Zkušený cyklista vám nikdy neodmítne pomoci, jste-li v nouzi. Spoléhat se ale na to, že kromě ochoty je vybaven i vším potřebným včetně duše přesně toho typu, který máte na kole vy, je ovšem bláhovost.

Delší výlet

Chystáte-li se na delší cestu, třeba i na několik dnů, seznam vhodné výbavy se ještě rozroste o lahvičku oleje na řetěz, kapesní nýtovačku, centrovací klíč, soupravu na lepení duší a základní sadu nářadí. S výběrem vám poradí v každém obchodě s jízdními koly. Telefon a ochotný tatínek nebo kamarád s autem jako záloha pro všechny případy jistě není k zahození, ale věřte, že když se vám podaří defekt nebo poruchu opravit a vrátit se domů na kole, pocit uspokojení vás nemine.

Kolo potřebuje pravidelné mytí

Po návratu z výletu se může stát, že bude kolo třeba umýt. V tomto ohledu je bicykl nevděčný stroj; jeho konstrukce je komplikovaná, se spoustou těžko přístupných míst a nezakrytý řetěz a převodníky přímo lákají k umazání všeho v okolí. Na rozdíl od automobilu mytí jízdního kola přináší uspokojení jen opravdu nadšeným jedincům. Ti ostatní se k uvedené proceduře odhodlají, až když opravdu není zbytí, a pokud je to možné, použijí vysoký tlak. Naneštěstí právě ten kolu příliš neprospívá. Voda pod vysokým tlakem pronikne snadno všude tam, kde ji nechcete za žádnou cenu mít, a ony nečistoty tam dopraví s sebou. Nezáleží na tom, jak dokonale utěsněná ložiska máte; dříve či později se do nich dostane.

Jak tedy kolo umýt?

Nejšetrnější způsob je kolo opláchnout vodou, klidně z hadice, ale nikoliv vysokým tlakem. Rozpustí se tak zaschlé bláto a smyjí hrubé nečistoty, zrnka písku apod. Poté lze aplikovat čistící prostředek. Na trhu jich je nepřeberné množství a kromě vysoké účinnosti se vyznačují i tím, že jsou biologicky odbouratelné a nehrozí, že jejich použitím způsobíte ekologickou katastrofu. Přípravek nechte působit, poté opět opláchněte, případně použijte houbu na nádobí nebo jinou vhodnou pomůcku dle vlastního výběru. Na převodníky a kazetu se nejlépe osvědčuje kartáček na nádobí.

Čištění řetězu prodlužuje životnost

Samostatnou kapitolu tvoří řetěz; jsou tací, kdo tvrdí, že jeho životnost je tak nízká, že jej není třeba čistit. Pokud ujedete za týden 500 kilometrů, možná se s tímto názorem ztotožníte. Patříte-li však spíš k těm, kdo ujedou 500 kilometrů za rok, čistěním mu výrazně prodloužíte životnost. Nebojte se hororových scén s petrolejem a kartáčkem na zuby. Ideální pro tento účel je pračka řetězu (čistička řetězů). Jde o plastovou nádobku s několika kartáči, do níž nalijete čistící přípravek – stejný, jakým jste myli kolo – a nasadíte na řetěz. Ten potom několikrát protočíte, a je hotovo. Po sejmutí pračky opláchněte i řetěz čistou vodou a nechte oschnout.

To nejdůležitější: namazat!

Běžný řetěz je velmi málo odolný vůči korozi, a když jej necháme umytý osychat do rána, zaručeně jej nepoznáme. Je dobré se poohlédnout po vhodnémh oleji. Na trhu je jich celá řada, liší se složením, způsobem aplikace i podmínkami, do jakých jsou určeny. Cyklistům méně zkušeným s výběrem i aplikací ochotně poradí v prodejně s jízdními koly.

I sedlovka potřebuje péči

Myjete-li své kolo často, případně občas na vyjížďce zmoknete, je dobré nezapomenout čas od času i na sedlovku. Do sedlové trubky rámu po čase pronikne vlhkost a nečistoty, zvlášť tehdy, pokud nemáte na kole blatníky, a způsobí, že sedlovka doslova sroste s rámem. Kdo má zkušenost s koly s ocelovým rámem, nejspíš již tuší – ano, kombinace ocelového rámu a sedlovky z hliníkové slitiny je k tomuto jevu nejnáchylnější. Není bolestnější chvíle pro majitele například špičkového závodního chommolybdenového rámu, když v zoufalství vší silou tluče do sedlovky kladivem ve snaze ji uvolnit. Přitom lze problému jednoduše předejít tak, že občas sedlo i se sedlovkou vytáhnete z rámu, očistíte a lehce potřete vazelínou. Stejný postup neškodí aplikovat i na rychloupínací šrouby kol.