Po masopustním úterku následuje popeleční středa. Zato první neděle postní (Invocabit) už tak jednoznačné pojmenování nemá. „Po bujném a veselém masopustě přichází půst. Neděle postní mají odedávna u Čechů svoje zvláštní jména, jež připomínají, odkud, proč ta neb ona neděle tak pojmenována. Napovídají, jaká jídla, jaké obyčeje, obřady a zábavy míval český lid v té době,“ vysvětluje folklorista a etnograf Čeněk Zíbrt (1864-1932) ve svém díle Veselé chvíle v životě lidu českého.
pučálka
Pučálka - tento název si první neděle postní vysloužila podle pučálky, tedy namočeného a usmaženého hrachu. Na mnoha místech se zábavy a slavnosti od Popeleční středy do první neděle postní nazývaly Pučálka. Po osadách chodíval pučální či maškara zvaná počálník.
Černá - nazývá se první neděle postní prý proto, že na tuto neděli si ženy odívaly černé šaty s ohledem na začínající půst.
Pytlová se prý jmenuje první neděle po Pytlovém čtvrtku a ten zas prý ke svému jménu přišel podle režného, pytlového roucha postního.
Tzv. liščí neděle přinášela dětem preclíky schované v zahradě.
Liščí neděle se prý nazývá první neděle postní podle chození s liškou. Václav Krolmus poprvné zaznamenal Liščí neděli v roce 1847. Pod názvem Liščí neděle v březnu se dozvídáme, že první neděli postní na Hořovicku, Berounsku, Křivoklátsku aj. lidé nazývají nedělí Liščí. Na těchto místech hospodyně pečou na první neděli postní preclíčky. Těsto připravují z pšeničné mouky. Když preclíky zkynou, uvaří je v kotli. Potom je sypou mákem a solí a dají je do pece nebo trouby dopéci.
To vše matky připravují v noci tak, aby děti nic nevěděly. Podle počtu dětí si každá matka opatří vrbové proutky. Na každý proutek navlékne několik preclíků a zavěsí je na stromy do zahrady. Před východem slunce vzbudí děti, s následujícím vysvětlením: „Milé děti, běžela tudy liška a ztratila na zahradě preclíky. Vstaňte, omejte se a jděte do zahrady, kde je na proutku na stromech zavěšené naleznete…“
