A svíčky svítí
Traduje se: Používání svíček na vánočním stromečku vymyslel náboženský reformátor Martin Luther. O svátcích se podíval vzhůru korunami vzrostlých borovic na noční oblohu posetou zářícími hvězdami. Byl tak uchvácen, že když přišel domů, upevnil na vánoční stromeček zapálené svíčky, aby si zážitek znovu připomněl.
Opravdu? Martin Luther žil v letech 1483 až 1546. Jenže vánoční stromky jako takové se ve větší míře začaly objevovat až v 17. století, a to zejména v protestantských rodinách německých řemeslníků. Od nich zvyk přebrali úředníci a šlechta, o století později evangelické kostely a v 19. století také měšťané.
Zmínka o stromku s hořícími svíčkami se objevuje už v jedné francouzské písni z 13. století.
Na druhé straně se zmínka o stromku s hořícími svíčkami objevuje už v jedné francouzské písni z 13. století. Zprávy o zdobení jehličnanů jsou i z doby těsně po Lutherovi: Alsaský lesní řád z roku 1561 třeba dovoloval každé měšťanské rodině uříznout si v městských lesích jednu jedličku za účelem vánočním a v brémské kronice z roku 1570 se v souvislosti s oslavami vánočních svátků píše o jedli ozdobené ovocem, sladkostmi a papírovými květinami. Ovšem není tam řeč o svíčkách. A jak také, když se rozšířily až po roce 1830, kdy byl vynalezen parafín. Předtím používané voskové svíce byly drahé, proto si je každý nemohl dovolit. Ačkoliv: Luther byl duchovní, ten by k nim přístup mít mohl.
A pak je tu ještě jiná legenda, která pojednává o irském opatu Kolumbánovi, jenž přijel na kontinent šířit křesťanství. Pohané tam na kopci uctívali obřadní jedli, a tak na ni za tmy uvázal hořící pochodně, tím přilákal posluchače, a protože to bylo v době vánoční, vykládal jim o narození Krista. A odtud prý osvětlený jehličnan jako symbol Ježíšova zrození. Svatý Kolumbán žil v 7. století, tedy o sedm set let dříve než Luther.
Jmelí dělá zázraky
Traduje se: Vánoční políbení pod zavěšeným jmelím přinese štěstí. Třeba v podobě potomka.
Opravdu? Zvyk údajně pochází z keltských dob a polibek měl zajistit plodnost. Jmelí sice má léčivé účinky, a potvrdila to i současná medicína, ale musíme užívat preparáty, které jsou z něj vyrobené. Bezkontaktní přenos účinků zatím nebyl zaznamenán. Alespoň se nám nepodařilo najít, že by byl někde popsaný. Podobně pochybná je legenda o tom, že jmelí bylo původně strom, z jehož kmene vyrobili kříž pro Ježíše. Jmelí se hanbou scvrklo, začalo potupně žít na větvích jiných stromů, a aby odčinilo vinu, požehná každému, kdo pod ním druhého políbí.
Zůstat dlouho vzhůru
Traduje se: Ježíšek přináší dárky 24. prosince, měli bychom tedy slavit jeho narození už ten den, ne?
Opravdu? Nikoliv, Štědrý večer se vytvořil ze zvyku tradovaného už od středověku, kdy se slavilo v předvečer svátků, děje se tak dodnes a bohoslužby se nazývají vigilie (z latinského vigilia — bdění). To jsou třeba ty známé půlnoční mše.
Prostě narozeniny
Traduje se: O Vánocích slavíme narození Ježíše.
Ježíš Kristus
Opravdu? Mýtus nejožehavější, ale kupodivu snadno vysvětlitelný. Západní křesťané si 25. prosince opravdu připomínají Ježíšovy narozeniny, i když sami přiznávají, že je to datum vymyšlené, že jde jen o symbol. Vždyť jistý není ani letopočet, a že se jeho nalezením zabývá hodně badatelů.
Když historici nevědí přesně, použijí obezličku „první písemná zmínka“. Platí to i tady, takže nejstarší zápis pochází z dochovaného římského kalendáře z roku 354, kde se pětadvacátý prosinec uvádí jako narození Ježíše. Je tam „VIII Kal. Ian. natus Christus in Betleem Judaeae“, což znamená osmý den před prvním lednem (Ianuarius = leden, kalendae = první den v měsíci).
Na podporu tohoto data se dokonce objevilo tvrzení, že se v Římě našly úřední záznamy o sčítání lidu z doby, kdy se měl Ježíš narodit, a den odpovídá. Šířil to zejména sv. Jan Zlatoústý (347—407), aby přesvědčil východní církve, které měly jiný názor. Jenže v některém svém pozdějším přípisu přiznal, že to byl výmysl, a to prý pro dobro věci, takže žádné úřední záznamy neexistují.
Německý kněz a spisovatel Gerhard Kroll (1914—1997) v knize Po stopách Ježíšových píše o kazateli Jeronýmovi, který přišel v roce 385 z Říma do Betléma a divil se, že v rodné Ježíšově zemi, dokonce ani v chrámu Narození Páně, 25. prosince nic neoslavují. Začali s tím až o století později za jeruzalémského biskupa Juvenala (v úřadu 422—458).
Datum asi opravdu určili v Římě. Jen se neví, kdy přesně to bylo a kdo s tím přišel. V nejnovějších pramenech se objevuje rok 330 v souvislosti s dokončením baziliky sv. Petra, ale známější je spíše verze, že den ustanovil papež Julius I. za svého úřadu v letech 337—352. Pro dnešek to už asi není podstatné, stejně jako není nutné zpochybňovat, že nynější křesťanský svátek vznikl proměnou předkřesťanských zvyků.
Antika totiž uctívala různá božstva, mimo jiné i boha Slunce. Však ho také císař Aurelián v roce 274 prohlásil za patrona říše, sloučil všechny ostatní sluneční kulty a určil, že se bude 25. prosince Slunce oslavovat, neboť je nositelem nejvyšších přírodních sil, tedy nepřemožitelné, ale také symbolem Říma, jeho nadvlády, protože také jako on ozařuje celý svět. Ironií osudu je, že se to stalo v době, kdy se tohle kdysi slavné impérium blížilo k zániku, kdy se země zmítala v krizích a odvracela útoky ze všech stran.
Zato křesťanství se teprve vytvářelo, pro ně to byly vhodné podmínky, jeho církev hledala účinné způsoby, jak získat co nejvíce stoupenců, a proč k tomu nevyužít stávající tradice, když se přímo nabízejí? Stačí jim dát jiný smysl.
A my si jen připomeneme, že 21. prosince (v některých letech 22.) nastává slunovrat a že posun na 25. jde na vrub juliánskému kalendáři.
Nesu, nesu koledu
Traduje se: Koledy jsou vánoční písně zpívané po dobu adventu i o Štědrém večeru.
Opravdu? Ano jsou, ale původně nebyly. Koleda byl už ve středověku pojem pro obcházení stavení a říkání nebo zpívání veršovánek, a to za jediným účelem: získat výslužku. Chodily děti, koledovali bezdomovci, řečeno dnešním slovníkem, ale někde i nižší duchovní, kteří tak získávali počinky pro provoz farnosti nebo spíš přilepšení pro sebe.
Koledy, jak je známe dnes, byly pravděpodobně inspirovány písněmi středověkých potulných umělců, kteří do nich občas vnášeli i křesťanské motivy.
Když králové přicházejí
Traduje se: Ježíškovi se přišli poklonit tři králové, odtud stejnojmenný svátek.
Tři králové
Opravdu? Žádný dochovaný důkaz o králích neexistuje, ale třeba v evangeliu sv. Matouše se píše o třech mudrcích. Představa o králích zřejmě vznikla v legendách tradovaných po staletí, a to ještě ne úplně jednotně. V hodně dávné době totiž byl Kašpar (Caspar) ten černý vzadu a nejstarší byl Melichar (Melkom, Mechior), později se spíš ustálilo, že nejstarší je Kašpar a tmavou pleť má Baltazar (Balthazar, Balsazar, Balzar).
U nás je zvyk o vánočních svátcích žehnat domy nápisem nade dveřmi. Jenže C(K)+M+B nemusí znamenat iniciály králů, ale spíš začáteční písmena latinského Christus mansionem benedicat, čili Kristus žehná domov.
Je to jejich Santa Claus
Traduje se: Pravým symbolem Vánoc je Santa Claus.
Opravdu? No, zdali, kdo jiný už by jím měl být, když před svátky nenajdeme jediný obchod, kde by nebylo alespoň jedno jeho vyobrazení. Říká se, že jeho současnou podobu a masové rozšíření způsobili pracovníci marketingu společnosti Coca Cola. V roce 1931 oslovili jednoho švédského kreslíře, který vymyslel bodrého dědu v severském oblečení a hrdina byl na světě. Všechno je možné. I to, jak vlastně vánoční Santa Claus vznikl.
Santa Klaus
V Holandsku slavili svátek Santa Nikolaase (sv. Mikuláše, dnes Sinterklaas), zvyk se v 17. století dostal s osadníky přes oceán na americký kontinent, od holandských jej převzali angličtí přistěhovalci, postavu přejmenovali na Santa Clause (obdoba staroanglického Father Christmas) a svátek posunuli dál ke konci roku. V osmnáctém století se pak tradice dostala na Britské ostrovy a odtud třeba až do Austrálie. A v posledním dvacetiletí tak trochu i k nám.
Přírodní je opravdu přírodní
Traduje se: Umělým vánočním stromkem šetříme přírodu.
Opravdu? Je to ekologické, tohle zaklínadlo dnešní doby v tomto případě nemusí platit. Umělé vánoční stromky jsou totiž vyrobeny z plastů, je k tomu potřeba energie, která není vždy čistá, a podobně pracná je i likvidace těchto výrobků.
Kdežto stromky vyrostou tak jako tak, jsou to většinou průklesty, pokud se pěstují cíleně, pak se zpravidla nepoužívá chemie, a když poslouží, rozmělníme je a uložíme do kompostu. Mohou také skončit v kamnech nebo jako potrava v zoo. Tedy opět v přírodě. Jistou neekologičnost lze spatřovat v tom, že se k nám některé stromky vozí v kamionech až ze severských zemí.
Aby stromek přežil
Traduje se: Smrček lze pěstovat venku na zahradě v nádobě, na svátky ho brát do bytu a po svátcích zase vrátit zpátky.
Vánoční stromek venku
Opravdu? Copak o to, udělat to tak možné je, ale stromek nejspíš nepřežije. Musíme ho aklimatizovat jak před Vánoci, tak po nich, čili nádobu se stromkem dáme na několik dní nejdříve do závětří k domu, třeba na otevřenou verandu, pak do chladné místnosti a pak teprve do obýváku. Pokud v něm ale budou teploty hodně přes 20 °C, může se stát, že stromek vyraší. Když ho pak přemístíme ven, zmrzne. Čili návrat opět pozvolna; a nakonec nádobu zateplíme nebo ji zapustíme do země, dokud nepominou mrazy.
Listy celé od krve
Traduje se: Květina, které říkáme vánoční hvězda, kvete červeně.
Opravdu? Nekvete. To jsou do červena zabarvené listeny. Euphorbia pulcherrima má malé světlé kvítky právě uprostřed těch listenů. A vánočním symbolem se stala čistě komerčně, když ji ve Spojených státech počátkem 20. století začal ve velkém pěstovat a jako vánoční prodávat jeden podnikavý přistěhovalec. A s Kristem ji už nelze spojovat vůbec, protože rostlina pochází z Mexika, kde jí podle prastarých aztéckých legend dala červenou barvu královna, které nešťastnou láskou puklo srdce a její krev navždy potřísnila listy.
A co dárky?
Traduje se: Dárky rozdává Ježíšek.
Opravdu? Právě narozené dítě? Jak by mohlo? A není to spíš tak, že Ježíkovi, když přišel na svět, přinášeli lidé dary? A snad právě na počest tohoto krásného gesta si dnes dáváme dárky mezi sebou.
Takže hezké svátky!
