obrázek z archivu ireceptar.cz

Vlastimil Šindelář, zahradní poradce pořadu Hodinový manžel

Vlastimil Šindelář žije v Teplé u Toužimě na Mariánskolázeňsku. Znají ho zákazníci Zahrady Teplá, kterou s bratry Petrem a Jiřím léta budoval. Píše pro Receptář a jako odborný poradce vystupuje v pořadech České televize.

Věnuje se poradenství a aranžování květinových výstav v Litoměřicích, Olomouci, v Lysé nad Labem, Českých Budějovicích i v zahraničí. Má za sebou zkušenost z oboru v jihoamerické Bolívii a především desetiletou praxi v sousedním Německu.

Ing. Vlastimilu Šindelářovi, diplomovanému zahradníkovi, absolventu Jihočeské univerzity, se záliba i vztah k přírodě staly živobytím.

Ptali jsme se ho, kdo v něm zasel semínko zahradnické profese, ale také, proč chodí bos.

Kdy a proč jste se rozhodl být zahradníkem?

Měli jsme zahrádku a rodiče − oba strojaři − pěstovali zeleninu i ovoce, jako malý jsem musel zalévat a různě pomáhat, ale kupodivu mě to neodradilo a po základní škole jsem šel na zemědělskou.

Nejvíc mě bavila botanika a vše co souviselo s kytičkami. Po škole a vojně jsem začal pracovat v zemědělství, ale vadil mi prach ze slámy, a tak, když se mi v roce 1984 naskytla možnost být zaměstnán v zahradnictví, neváhal jsem.

Po revoluci jsem deset let pracoval v Německu, kde jsem od pomocníka dospěl až k zahradnickému mistrovi. Rád jsem okukoval kolegy floristy, jak vážou kytice, a když jsem se vrátil domů, zkoušel jsem v rámci své zahradnické práce také aranžovat květiny.

Ing.Vlastimil ŠimdelářIng.Vlastimil ŠimdelářAutor: Archiv ireceptar.cz

Baví vás některý obor zahradnictví o něco víc než jiné? Na výstavách v programech hobby magazínu Receptář rád doporučujete pěstování, zpracování a využívání bylinek v každodenním životě…

Jako zahradník musím dělat vše, v Německu mě bavilo pěstovat, ošetřovat a sklízet skleníkové růže, ale to se dnes už nedá dělat kvůli konkurenčním levným dovozům.

Bylinky pěstují opravdu rád. Jsou nejen hezké, ale i voňavé. Mohu si kousek uštípnout a sníst. Jím však i divoce rostoucí byliny včetně těch nejobyčejnějších, jako je smetánka, sedmikráska, kopřiva a jiné. Denně sním několik listů a kvítků, z kopřiv si rád připravím špenát s vajíčkem.

To všechno jste pochytil u rodičů na zahrádce?

Příroda mě lákala od dětství, zažil jsem i skautské výlety, pak jsme jako turisté skoro každý týden vyráželi na dálkové pochody a jezdili jsme po horách. Vařili jsme z konzerv, a když jsem do jídla přidal nějakou bylinku, vonělo a mělo i lepší chuť. Takto experimentuji pořád.

Doporučte nám něco!

Tak třeba cuketovou polévku: Na sádle osmahneme cibulku. Se škvarky je to ještě lepší. Když zhnědne, přidáme na kostky nakrájenou cuketu, trochu kmínu a podle potřeby mírně podlijeme vodou. Po několika minutách vaření zahustíme moukou se šlehačkou. Trvá to celé tak půl hodiny. A  dá se to obměňovat přidáním sýra a podobně. Vaření je můj velký koníček.

Co vás přivedlo ke spolupráci s Receptářem?

Svého času jsem začal jezdit po zahradnických výstavách. To abych ukázal své znalosti a propagoval služby zahradnictví Zahrada Teplá, pro které jsem po boku svých bratrů Petra a Jiřího pracoval a ve kterém stále funguji jako odborný poradce. Aranžoval jsem náš výstavní stánek, později jsem dokonce mohl upravovat expozice dalších vystavovatelů. Tak jsem se seznamoval s novými zajímavými lidmi, vedle jiných s redakcí Receptáře. Spolupracujeme asi deset let.

Spolupráce s ReceptářemSpolupráce s ReceptářemAutor: Archiv ireceptar.cz

V pořadu Hodinový manžel jste se v roli zahradního poradce objevujevil v kraťasech, někdy dokonce bos. Je to náhoda, nebo jste příznivcem otužování?

Jako zahradník musím zalévat, a když jste v botech, máte je za chvíli mokré a být v nich celý den není příjemné. Pořád se přezouvat mě také nebavilo, tak jsem začal chodit bos. A protože se věnuji i alternativnímu způsobu života a léčení, vyzkoušel jsem sám na sobě, že pokud je člověk zdráv, nic se mu nestane. Na chodidlech jsou však body pro určité orgány, a je-li ten orgán špatný, udělá se otlak či puchýř i v botě.

Chodit bos je úžasná masáž! Taková procházka ranní rosou je za všechny doktory. A kdo chodí bos od jara, své tělo rychle navykne a otuží, takže nemá problém chodit bos až do pozdního podzimu.

Přestože v zimě boty nosím, občas se projdu bos třeba i v čerstvém sněhu. A tak se otužuji vlastně obráceně než jiní, já chodím bos ve studeném, ale sprchuji se i ráno v horké vodě, jiní se myjí ve studené, ale pak se obují a oblečou.

Dnes ráno se rosa změnila v jinovatku. Jaké bylo vaše brouzdání?

Brouzdání bylo krásné, já mám nejraději podzim. Babí léto, kdy se po ránu válí mlha v nížinách, z ní vystupují barevné stromy a do toho vychází rudé slunce, to je skoro nepopsatelné. A přestože chodím bos už tři roky, od dubna do září, letos prvně chodím i ve spadaném listí. Příjemně chladí a nádherně voní. Nohy se pak pořádně prokrví a zahřejí.

Co vaše profese a vaši blízcí? Máte doma jezírko? A princezny žáby pojmenované?

Moje žena je také zahradnicí, takže tím žije celá rodina. Žijeme na venkově ve starém domě, jehož základy a přízemí pocházejí z patnáctého století, zbytek z osmnáctého. Snažím se co nejvíc zachovat původní věci. Tomu odpovídá i zahrádka; mám kamenný stůl a místo jezírka kamennou kašnu a koryta. Doma máme psa, kočku, želvu, kanára i šneky a ti mají jména. Kytičky na zahradě konkrétní jména nemají, ale povídám si s nimi a zdravím je, když přijdu.

zahrada Ing.Šindelářezahrada Ing.ŠindelářeAutor: Archiv ireceptar.cz

Dokážete popsat, čím to je, že vás profese tolik baví?

Na zahradničině je lákavé sepjetí s přírodou a to, že vše má svůj čas a pořádek a moc s tím člověk nezmůže. Může si různě pomáhat, v zimě topit, v noci svítit, zalévat, ale příroda to dokáže líp a efektivněji.

Kdybyste si měl vybrat rostlinu do rodového znaku, která by to byla?

Určitě úplně obyčejnou kytičku, třeba pampelišku, ale protože mám radši fialovou než žlutou, tak fialku.

Foto Milan Richtermoc

Akční letáky