Bez nadsázky můžeme tvrdit, že pan Kasal začal soutěžit o notebook, hlavní cenu Velké Vánoční soutěže Receptáře roku 2009, už před třemi lety.

Jedlý les

„Tehdy jsem se rozhodl začít předělávat naši užitkovou zahradu, aby také hezky vypadala a aby s ní nebylo tolik práce. V duchu moudrého přísloví lenost je matka pokroku jsem přemýšlel o něčem, čemu se říká jedlý les. A hledal jsem na internetu informace o mišpuli obecné, krásném stromu se spoustou malých jedlých plodů, které se dají konzumovat čerstvé, dobře rosolovatí v marmeládách nebo se dávají do kompotu, likérů či vína. Právě tohle všechno a něco z historie i pěstitelské rady jsem se dozvěděl v internetovém Receptáři.

Výherce
info

Výherce

Mišpuli jsem si pak skutečně koupil a zasadil jsem ji. Počítám, že za rok dva by mohla mít první jeden dva plody. Úrodu budu vážit na gramy,“ směje se Josef Kasal a dodává: „Byla to vlastně náhoda, že jsem kvůli mišpuli našel na internetu iReceptář. Ten od té doby pravidelně čtu a také soutěžím.“

Třiapadesátiletý elektromechanik bydlí s manželkou a dvěma syny v domě, u něhož stojí malá, ale útulná, samostatná dílnička se spoustou poliček, zásuvek i velkou stolní vrtačkou po otci. Jsou tu i kamínka pro dlouhé zimní večery.

Přesýpací hodiny

přesýpací hodiny
info

přesýpací hodiny

„Jsem věčný kutil,“ žertuje Josef Kasal. „V domě je pořád co vylepšovat. Zatím dělám to, co je nutné. A tak aspoň shromažďuju různé kusy ušlechtilého dřeva a říkám si, že až bude víc času, až budu v důchodu, tak si udělám jen tak pro sebe něco hezkého, nějaký nesmysl, z čeho budu mít radost. Už proto, že to nebudu muset dělat. Zatím se mi něco takového povedlo jen jednou,“ prozrazuje, odbíhá a vzápětí přináší obří přesýpací hodiny, naplněné ozubenými kolečky a jinými zbytky hodinových strojků.

Pan Kasal dokázal se svými přesýpacími hodinami zastavit čas. Jsou totiž nepřesýpací, čas neměří. „Ty skleněné baňky jsem našel na smetišti,“ stvrzuje autor se smíchem svou vskutku vysokou kutilskou kvalifikaci a přiznává: „Ve sběrně druhotných surovin bych pracovat nemohl; všechno bych měl doma dvakrát. Ale i tak mám v domě dost pokladů různě schovaných, ano i zamčených,“ svěřuje se tajuplně.

Zelí, pálenka a synové

A aby toho zahrádkářství a kutilství nebylo málo, pan Kasal vlastnoručně nakládá zelí a nadúrodu jablek vozí do pálenice. „Háčkovat ovšem neumím a z cukroví mám nejraději to, které se dá chytnout za kost,“ doplňuje omluvně výčet svých takříkajíc receptářových zálib.

Kasalovi synové Tomáš a Martin jsou čtvrťáci. První studuje gymnázium, druhý základní školu. Martin byl očividně tím, kdo nejvíc jásal nad tátovou výhrou. „Třeba teď poleví se svými neustálým vyptáváním, proč tohle a proč tamto,“ komentoval otec s humorem sobě vlastním nadšení svého zvídavého desetiletého syna.

Ještě jednou, pane Kasale, blahopřejeme k výhře a v těšíme se v následujících letech na fotky kvetoucí, plodící a mohutnící mišpule a také na recepty na mišpulové marmelády, kompoty, likéry a jednou snad i zprávu o mišpulové pálence, jak jemná je…

Foto autor