Mravenci osídlili takřka celou planetu. Díky pozoruhodnému sociálnímu způsobu života jsou schopní přežít a šířit se v nejrůznějších podmínkách. Spoustu jich potkáme i na našich zahradách, v lesích, žijí i pod zemí či na stromech. Někteří obzvlášť přizpůsobivé druhy mravenců se uvelebily i v našich domovech.

V přírodních ekosystémech mají mravenci velmi důležitou úlohu:

  • Likvidují mršiny.
  • Loví přemnožený hmyz.
  • Šíří semena rostlin a kultivují, zúrodňují a provzdušňují půdu, protože ji při stavbě mravenišť neustále vynášejí z hloubky na povrch, mísí s rostlinnými zbytky a obohacují svým trusem.

Na zahradách nám spíše pomáhají, nežli škodí. Ovšem v domácnosti jsou vskutku nevítanými hosty.

Čím se živí?

Mravenčí dělnice shánějí pro svou kolonii nejrůznější potravu. Loví živý a sbírají uhynulý hmyz, hledají semena, zbytky ovoce, nektar. Mnozí mravenci si jídelníček zčásti zajišťují i chovem mšic, které opatrují, přenášejí na nejlepší rostliny, chrání je a olizují sladkou medovici, kterou ochočené mšice vylučují.

Kromě živočišného zemědělství ovládají i rostlinné, které spočívá v důmyslných pěstírnách hub uvnitř mravenišť. Pěstování se věnují především tropičtí mravenci – teplé kraje osidluje ještě nesrovnatelně více druhů, nežli žije u nás.

Dokonale zorganizovaný stát

Ne nadarmo se mraveništím říká hmyzí státy. A fungují o poznání bezchybněji než mnohé lidské. Tisíce i milióny mravenců, kteří spolu žijí v jedné kolonii, dokonale spolupracují. Domlouvají se pomocí vůní, dotykem i tichounkým vrzáním, které vyluzují stridulačním orgánem na zadečku.

Nejpočetnější jsou v kolonii dělnice, neplodné samičky. Jednotlivé skupiny dělnic, někdy i odlišné vzhledem, mají různé úkoly:

  • Jedny shánění potravu a nosí ji ve voleti larvám, královně a kolegyním a s pověstnou pílí a silou přinášejí i materiál na stavbu. Umí si vtisknout okolí mraveniště do paměti a nezabloudí, pomáhají jim i pachové stopy.
  • Další dělnice uklízejí, opravují a rozšiřují mraveniště, hloubí komůrky pro vajíčka a larvy. V šikovnosti a pracovitosti si s legendárním Ferdou mravencem nezadají.
  • Dělnice také hlídají i brání kolonii. Bojují kusadly, žihadly, pokud je mají, nebo rozstřikují kyselinu mravenčí. U některých druhů mravenců mají obranářky odlišný vzhled, velkou hlavu a obří kusadla, pročež se jim říká vojáci. Při ochraně kolonie neváhají za ostatní položit život.

Královna je větší než dělnice a po celý život klade vajíčka, z nichž se líhnou všichni mravenci kolonie. V mraveništi může být jen jedna, nebo několik královen. Žijí obvykle kolem pěti let, u některých druhů však až dvacet let. Úctyhodný byl věk královny lesního mravence, která žila v umělém mraveništi nadšeného švýcarského entomologa. Dožila se 29 let. Naproti tomu u potulných a velmi přizpůsobivých mravenců faraonů, kteří občas svými nájezdy trápí i obyvatele panelových domů, žijí královny pouze tři měsíce.

Samci mravenců mají křídla, ovšem letu si užijí pouze krátce. Jejich jediným úkolem je oplodnit nové královny, poté zpravidla zahynou.

Kdo první vymyslel pasivní dům?

Někteří mravenci si staví jen rozsáhlý podzemní systém chodbiček a komůrek. Dokonalejší jsou podzemní mraveniště, na než navazuje nadzemní stavba ze zeminy a rostlinného materiálu. Vzhledem k velikosti mravenců se jedná o skutečné mrakodrapy. Jsou to důmyslné stavby, do jejichž nitra přivádí vzduch labyrint chodeb. Když stěny příliš vysychají, dělnice hloubí chodbičky do podzemí a přivádějí tak vlhký vzduch, nebo si v dlouhých řetězech podávají z úst do úst vodu a kropí stěny. Vnitřek stavby také ošetřují dezinfekční látkou, která zabraňuje růstu plísní a bakterií. Materiál také stálým přemisťováním na povrch a zpět provzdušňují.

Lesní mravenci především v chladnějších oblastech Evropy staví nadzemní části mravenišť jako energeticky úsporné domy. Stěny orientované přesně na jih mají mnohem větší plochu, aby akumulovaly co nejvíce tepla. Zimní období přežívají strnulí mravenci v podzemní části mraveniště, kam mráz nepronikne. Na jaře dělnice chytají první sluneční paprsky a ohřáté běží do nitra stavby, čímž ji postupně vytápějí.

  • Lesní mraveniště mravence množivého mohou mít až pět metrů širokou základnu a tyčit se do dvoumetrové výšky, často jich stojí i více vedle sebe. Obývat je mohou i dva miliony mravenců.
  • Mravenec rezavý, kterého si pamatujeme především pro jeho schopnost bránit se pálivou kyselinou mravenčí, si mraveniště staví často i na zahradách, nejčastěji pod kameny. Ty působí jako vytápění, vstřebávají teplo ze slunce a předávají ho dál do mraveniště.

Nekonečná nit mravenčího života

Lesní mravenci, kteří si staví obří mraveniště, mohou na jednom místě žít desítky let. Když stará královna zemře, její království zdědí jedna z nástupnic.

Budoucí královny a samci se líhnou obvykle jednou do roka. Když dospějí, samičky se v letu spáří vždy s několika samci a jejich pohlavní buňky si uloží v těle.

Mladé královny mohou založit nové hnízdo. Prvních pár dělnic vychovávají samy, o další se již postarají ony a kolonie se rychle rozrůstá. Nebo si nová královna ze starého hnízda vezme družinu dělnic a nové mraveniště zakládají spolu. Některé královny se místo toho vloudí do mraveniště cizího druhu a vydávají vůně, které přimějí tamní dělnice, aby se o ně staraly. Časem podvodná královna původní panovnici z mraveniště odstraní.

Mravenčí války

Ve válkách proti konkurenčním druhům mravenců jsou tito drobní tvorové schopni používat složité taktiky boje. U tropických mravenců bylo dokonce vypozorováno, že dovedou společnými silami svalit na nepřátelské mraveniště kámen. Pokud jsou ale kolegové, na než útočí, slabší než oni sami, zajmou je jako svoje otroky. Ti se začlení do nového mraveniště a pracují s ostatními dělnicemi.