„Železo je úžasný materiál. Můžete z něj zhotovit prakticky cokoli,“ říká Jan Korčián z Habrovan ve své kovárně. Začínal od piky. Ze všeho nejdřív si obstaral kovadlinu a výheň pak kleště, aby mohl pracovat s horkým železem, a také různá kladiva, sedlíky, průbojníky a sekáče.
„Kovář potřebuje i další nářadí, ale to jsem si pořizoval průběžně podle toho, co nového jsem se zrovna naučil. Senzační je, že když už umíte se železem pracovat, můžete si mnohé nářadí vyrobit sami! A práce s ním potom člověka těší dvojnásobně.Sám jsem měl původně výheň, kterou bylo třeba pohánět šlapáním, ale předělal jsem si ji na motorek. Hravě to zvládne každý kutil a práce bez mechanického šlapání je příjemnější,“ doplňuje.
„Spousta kovářů má už dnes výheň na plyn, ale já stále používám kovářské uhlí, které v sobě nemá tolik kyslíku. Přikládám je vždy na okraj ohně, kde nejprve vyhoří těkavé látky a teprve potom uhlí přihrnu ke středu."
obrázek z archivu ireceptar.cz
Tajemství kovadliny
- Kovadlina a výheň jsou v kovárně tím nejdůležitějším.
- Kovadliny jsou odlévány z velmi kvalitní oceli, protože jejich pracovní plocha musí být velice tvrdá. Mají být pevně zajištěny, často se pokládají na dřevěné špalky zapuštěné do země. Mnozí kováři doporučují pro zajištění kovadliny i dřevěné desky položené na sudy s pískem.
- Optimálně by kovadlina měla být 750 mm nad úrovní země. Dráha kovadliny má zůstat hladká, proto při sekání a prosekávání podkládáme materiál silným plechem.
- Výheň bývá obvykle zapuštěna do desky kovového stolu. Důležitý je ventilátor, který vhání do výhně vzduch tak, aby hořelo kovářské uhlí.
- Kovářskou kovadlinu je dnes možné sehnat na trhu za cenu kolem pěti tisíc korun, výheň stojí o tisíc korun víc.
„Podstatné je, abych v době, kdy začínám s materiálem nad výhní pracovat, měl dole dostatek paliva − nikoli pouze strusku a popel! Pokud práci na chvíli přeruším, je ideální položit do žhavého uhlí větší kousek dřeva a krátce pustit ventilátor. Dřevo začne hořet, doutná i déle než hodinu a chci-li po chvíli opět roztopit výheň, nemám s tím žádný problém.
Pytel kovářského uhlí (40 kg) dnes stojí od 180 do 200 Kč. Vím, že někdo používá pro rozehřátí materiálu místo výhně autogen, ale mám pocit, že to už potom nemá s kovařinou nic společného.“
obrázek z archivu ireceptar.cz
Na hrotu se ohýbá, na patě osazuje
V malých kovárnách se jako výchozí materiál nejvíce používají ocelové tyče. Obvykle jde o konstrukční ocel, která je vhodná na mříže, ploty, drobné předměty a běžnou kovářskou práci.
„Nejprve materiál nahřeji nad výhní,“ vysvětluje Honza. „Pracuji s kulatinou a kladivem z ní tvořím plochý tvar. Na hrotu kovadliny tyč ohýbám a na patě kovadliny tyč osazuji.
Osazování znamená, že na konci tyče můžete vykovat úplně jiný tvar, než měl původní materiál. Rýhováním požadovaný tvar ještě dotvořím, třeba u malé podkovičky je to její typické vrásnění, které dělám půlkulatým rýhovákem. A potom už hmotu prudce zakalím, tedy rychle ponořím do chladné vody. I u drobné kovářské práce se cení především nápad.
Podkova - kování
Ohromné pro mne bylo, když se mi podařilo vytvořit první svícen nebo malý talířek.“
Železo Jana Korčiána stále fascinuje. Tvrdí: „Napohled tvrdá a nepoddajná hmota v sobě má duši a pokud jste dostatečně trpěliví, můžete ukovat nejrůznější zajímavé věci. Například malou podkovičku, kterou věnujete jako dárek přátelům a která jim bude nosit štěstí. Potřebujete k tomu jen nápad, žhavé železo, kladivo a kovadlinu.“
(aš), foto D. Hájková