„Všimla jsem si ho na výstavě. Donesla jsem mu vodu, on pil, koukal na mě, hned jsem si říkala, že bych to s ním mohla zkusit. Zakrslý beran siamský žlutý, to byla vždycky moje barva,“ vzpomíná Lada Šípová Krejčová. Králíkovi zachránila život, protože si na výstavě nevedl příliš dobře a pro původního majitele tudíž ztratil smysl své existence. Jmenoval se Smajlík, vzala si ho k sobě, stali se nerozlučnou dvojicí a on mistrem Švýcarska a dvojnásobným mistrem Evropy.
chovatelka Lada Šípová Krejčová
„Na mně lpěl, ostatní kousal. Byl docela rabiát. Kilo a půl váhy a držel v šachu i oba naše psy, honil je po zahradě. Na prvním tréninku jsem mu chtěla nasadit postroj, on se ohnal a kousl mě do ruky, až mi vytrhl šlachu. Dva měsíce jsem s tím chodila do nemocnice. Ale pak jsme se měli rádi. Dával mi třeba přednost před samicemi, takže byl problém, aby nějakou nakryl. Když jsem byla nablízku, nevšímal si jich.“
Strašně rád se vytahuje
Sportovními králíky se začali v sedmdesátých letech zabývat ve Švédsku, od osmdesátých let tam pořádají závody a zároveň králíky plemení, přidalo se Norsko, Dánsko a později i další země. Klub Králičí Hop při Českém svazu chovatelů vznikl v roce 2011 a od té doby se také u nás konají závody a vede plemenná kniha. Zapisují se do ní králíci, kteří dosáhnou na elitní třídu v některé ze čtyř disciplín: v rovince, v parkuru, ve výšce a v dálce. Sportovní králíci pak musí být potomci těch, kteří byli nebo budou zapsaní. Je to stejné jako třeba u koní. Dobrou duší a předsedkyní klubu je právě Lada Šípová Krejčová, která bydlí v Chotěboři.
Králíci jsou mistři skoku - když se jim ovšem chce skákat
„V srpnu jsme se vrátili ze Švédska, kde naše Zullie Golden Kids vyhrála elitní maraton. Golden Kids je jméno mé chovatelské stanice. Zullie musela v prvním běhu skočit dvanáct překážek, ve druhém šestnáct a ve třetím dvacet. Překážky jsou vysoké padesát a dlouhé osmdesát centimetrů, a ona je zvládla bez chyby, bez jediného doteku. Švédové se jen divili. A taky trochu kasali, prý je tak dobrá proto, že její matka pochází od nich. Jenže její tatínek byl Harley Golden Kids, tedy králík z mého chovu, mistr Evropy v parkuru 2012 a vicemistr Evropy v rovinné dráze - a Zullie skáče přesně jeho stylem. Čím těžší překážky, tím víc jí vyhovují. Přemýšlí u toho.“
Přemýšlí? Ta otázka se přímo nabízí: Jak králíka naučíte, aby skočil?
„Skočí sám, protože ho to baví.“
A že neskočí vedle?
„Když se mu nechce, udělá i to… Každé zvíře se musí motivovat, aby závodilo rádo, aby to chtělo samo od sebe, a králík je v tomto směru ideální. Jak to jen říct: on se strašně rád vytahuje a předvádí, je svébytný, je osobnost. Nemůžete po něm chtít, aby se podřizoval jako pes. V ten moment si nebudete rozumět.
králičí hop
Aby měl chuť i příště
Při králičím hopu jsou králíci v postroji a mají vodítko, aby je mohl doprovázet člověk. Postrojem vlastně celý výcvik začíná. Trenérka – králičím hopem se zabývají především ženy a dívky – králíka nechá, aby si běhal, kudy chce, jen ho s vodítkem v ruce následuje a neustále ho chválí. A ve chvíli, kdy začne řádit, třeba vyskakovat nebo vyhazovat nohy do vzduchu, což je známka toho, že si na postroj zvykl, mu nabídne překážky.
„Jsou lidé, kteří vezmou králíka a jdou hned cvičit. To není dobře. Nejdříve by si spolu měli vytvořit vzájemný vztah. Třeba proto, aby zvíře vědělo, kdy mají radost, kdy jsou smutní nebo naštvaní, pokud něco udělalo špatně. Stalo se mi, že králík dlouho nechápal jednu skočku, byla jsem z toho nešťastná, dala ho do přepravky a nechtěla s ním ten den už nic mít. On si to přes noc schroustal v hlavě a ráno všechno uměl. Také není dobré nechat trénink dojít do stadia, kdy to králíka přestane bavit. Naopak, musí se skončit ve chvíli, kdy je pořád natěšený, aby měl na skákání chuť i příště.“
Králík v parkurovém postroji
Jak králici přemýšlejí
Lada Šípová Krejčová sportovní králíky také plemení. Páruje vhodné rodiče a z vrhů pak vybírá a odchovává schopná mláďata, která si kupují zájemci o králičí hop. Mají záruku, že když se o ně dobře postarají, budou se s nimi na závodech umísťovat na předních příčkách. Ideální jsou malá plemena, která velikostí odpovídají divokému králíkovi.
„Když chovatelé výstavních králíků přejedou mému mistru republiky po hřbetě, jen se diví. Ale vždyť je strašně hubený, říkají, pomalu mu spočítáme všechna žebra, kde má svaly? Přece v nohách. Sportovní králík má opravdu poměrně vylezlé zádové obratle, ale jeho přednosti jsou jinde. Rozhodují síla kostry, aby vydržela dopady z výšky, dlouhé a silné zadní nohy, jakž takž vyvinutý hrudník, není naopak potřeba velká hlava jako u výstavních králíků, ta je spíš na přítěž, je jedno, jaké má uši. Ale hlavně: hodně dělá psychická stabilita. Kolikrát má vytipovaný králík ideální stavbu těla a skáče třeba dva a půl metru do dálky, jenže má problém přeběhnout čistou rovinku. Ne že by nechtěl, chce, ale chce tak moc, až působí splašeně. Každá překážka je jiná, potřebuje si uvědomit, jak se odrazit, jak dopadnout, jak postavit nohy, aby to vůbec šlo - když u toho nepřemýšlí, těžko z něj bude šampion.“
A jsme zase u králičího přemýšlení. Vlastně není divu. Jestliže je světový rekord ve skoku do dálky 310 cm – mimochodem vytvořený loni v srpnu - a ve skoku do výšky 105 cm, pak asi nějaké to zúročení zkušeností a inteligence potřeba bude. Chovatelek, chovatelů a samozřejmě i králíků.
