Pylová sezona trvá zhruba deset měsíců v roce a lze ji rozdělit na tři základní období podle toho, jaké dřeviny, rostliny či byliny ovlivňují alergiky nejvíce. V každé fázi roku totiž rozkvétá jiná skupina alergenů.
Brzy na jaře jsou to hlavně stromy, keře a jarní květiny. Do ovzduší se dostává velkým podílem hlavně pyl z dřevin – nejčastěji z lísky, olše a břízy. Druhá polovina jara a první polovina léta je ovlivněna převahou pylu travin a obilovin. Ve vrcholném létě a časném podzimu jsou hlavní alergizující složkou byliny a jejich pyly společně se sporami různých plísní.
Skoro neviditelné, ale razantní
Pyly jsou miniaturní částečky, které jsou za příhodných podmínek přenášeny na obrovské vzdálenosti. Podílí se na tom vítr, voda, srst zvířat, hmyz a mnoho dalších činitelů. Tudíž, když nemáte na svém pozemku například břízu, neznamená to, že vaše potíže nezpůsobil zrovna tento strom. Navíc alergickou reakci nastartuje už vdechnutí nepatrného množství pylu.
Zjara překvapí květem i cypřiš vždyzelený.
Březnové kvetoucí stromy
Hlavním alergenem tohoto období je kvetoucí bříza. Její pylová zrna dozrávají a začnou se uvolňovat do vzduchu zhruba na přelomu března a dubna. Následují kvetoucí olše a lísky, které obsahují středně silné až silné alergeny. Oba stromy vykvétají poměrně brzy a období rozkvětu může začít při teplotách nad 5 °C už během ledna. Hlavní období květu olší a lísek je však únor a březen. Jedincům, kteří jsou alergičtí na pyl lísky, může způsobit potíže i požití jader lískových oříšků. Bez hroznatý většinou můžete vidět na okrajích lesů, pasek a na stráních. Je to nepřehlédnutelný keř obsypaný žlutavě zelenými květy uspořádanými v hustých, mnohokvětých, vrcholičnatých latách.
Zjara překvapí květem i cypřiš vždyzelený
Tento jehličnan je často vysazován jako živý plot a kvete od března do května. Samčí květy jsou žlutohnědé, samičí zelené. Jejich pyl opadává ve velkém množství, a tak je často k vidění, když jej vítr nese vzduchem.
Pozor na voňavé jarní květiny
Početnými zástupci jarní květeny jsou devětsil, podběl a prvosenka. Sněženka podsněžník už většinou odkvétá a střídá ji bledule jarní. V parcích a zahradách se objevuje jeden krokus za druhým společně s ladoňkou dvoulistou.
Violka vonná může být i zrádná
Oblíbená fialka kvete od konce března do května. Roste ve volné přírodě, nejčastěji ve světlých lesích, u vody, na loukách, na mezích i v parcích. Ty, které rostou ve stínu, jsou obvykle tmavší. Jejich květy jsou většinou fialové, ale mívají i bílý, modrý nebo růžový odstín. Alergici, kteří jsou citliví na jejich vůni, by se fialkám měli vyhnout obloukem.
Plevel se nezdá
V březnu začíná kvést plevel i některé druhy trav. Všude, kde je dostatek vlhka, roste v březnu nová pokrývka obtížného plevele. Jedním z nich je ptačinec prostřední, který tvoří drobné křehké lodyhy s drobným bílým kvítkem. Blízkost u většího množství kvetoucích rostlin může působit jako silný alergen. Mokrýš střídavolistý je podobně vitální a má drobné žluté kvítky. Většinou ho najdete na březích potoků, řek, ale často se vyskytuje i na zahradách. Jarní vlahé klima miluje také popenec obecný, jehož mladé výhonky se přidávají do jarních nádivek.
Jarní vlahé klima miluje také popenec obecný, jehož mladé výhonky přidávají do jarních nádivek.
V tomto období se objevují v květu i některé druhy plevele, které dobře snášejí sušší půdu. Sem patří například kokoška pastuší tobolka neboli krásná tráva a suchopýr pochvatý s vlajícími bílými "vlasy". A zrovna tyto bílé chomáčky květů silně dráždí nosní sliznici. Většinou se však tento plevel vyskytuje jen vzácně v chráněných oblastech a na rašeliništích. Běžnou trávou, s kterou se setkáte téměř kdekoliv, je bika ladní. Typické jsou pro ni klásky s hnědými tobolkami vyrůstajícími ze středu trsnaté trávy.
