Za život nachodíme přibližně 160 000 kilometrů, takže především kolenní a kyčelní klouby jsou vystaveny značné zátěži a postupem času jsou náchylnější k degenerativnímu procesu. Do značné míry rozvoj artrózy souvisí i s naší hmotností.

Mnohem více než běžná populace jsou ohroženi vrcholoví sportovci nebo lidé, kteří vykonávají různé dělnické profese (práce vkleče, nošení těžkých břemen).

Přestože u vzniku artrózy bývají i genetické předpoklady, nedá se s určitostí říct, že artróza je dědičná. Kromě genetických a jiných, dosud neobjasněných vlivů působí i řada dalších: poúrazové, mechanické, metabolické a vrozené vady. (Například vrozená dysplazie kyčlí zapříčiňuje předčasný vznik artrózy téměř u 100 % pacientů.) Je-li příčina vzniku zřejmá, označuje se kloubní choroba jako sekundární artróza, v opačném případě jako primární artróza.

Preventivní opatření

Na povrch kloubní plochy nosných kloubů je vyvíjena síla, která až čtyřnásobně převyšuje váhu lidského těla. Na rozvoji onemocnění se tedy značně podílí nadváha (především u osob s indexem tělesné hmotnosti BMI 25 a vyšším).

Vznik kloubního onemocnění podporuje též jednostranné nadměrné a dlouhodobé přetěžování, případně také chybná technika cvičení. Přiměřené cvičení ovšem kloubům neškodí, naopak. I při onemocnění artrózou lékaři doporučují pohyb.

Cvičení a pohyb představuje vůbec nejlepší prevenci a lidé, kteří pravidelně cvičí, mají o čtvrtinu nižší pravděpodobnost onemocnění kloubů. Zároveň je pohyb vedle redukce tělesné hmotnosti také jedním z nejlepších režimových opatření. Nedostatek pohybu při postižení artrózou totiž vede k omezení rozsahu pohybu kloubů, jejich tuhnutí a následné svalové slabosti. Nejvhodnější pohybovou aktivitou je plavání, cyklistika (kolo, rotoped) a krátké vycházky.

Artróza hrozí i mladým

Jakmile skončí růst organismu, začíná jeho postupné opotřebení a stárnutí. Pokud o své tělo příliš nepečujeme, mohou se dříve nebo později objevit různá onemocnění kostí a kloubů. Často jejich názvy zaměňujeme. Jaké jsou nejčastější omyly, související s kloubními onemocněními?

U některých onemocnění nás může mást předpona osteo–, která znamená kostní. Z toho zřejmě pochází zásadní omyl, že osteoporóza, osteoartróza a osteoartritida jsou obdobná onemocnění. Tak tomu ovšem není.

  • Osteoporóza znamená úbytek kostní hmoty (řídnutí kostí).
  • Osteoartróza (zkráceně artróza) představuje prvotně nezánětlivé degenerativní onemocnění kloubu se změnami okolních měkkých tkání. Narušením rovnováhy mezi novotvorbou a odbouráváním kloubní chrupavky se postupně mění její struktura a mechanické vlastnosti.
  • Osteoartritida (zkráceně artritida) je zánět kloubu, který může být způsoben infekcí (bakterie, viry), nebo autoimunitním onemocněním (revmatoidní artritida). S postupným opotřebením kloubů či prostým úbytkem kostní tkáně nemá nic společného.

Když klouby bolí

Typickým projevem artrózy a artritidy jsou nepříjemné bolesti, ztuhlost kloubů a omezení hybnosti. Mnoho pacientů se proto domnívá, že pokud je bolí klouby, vždy se jedná o artrózu nebo artritidu. Tak tomu však nemusí být. Zdaleka ne všechny bolesti kloubů bývají zapříčiněny těmito nemocemi.

  • Někdy se může jednat o poškození měkkých tkání (meniskus, přední zkřížený vaz), burzitidu (zánět tíhového váčku — burzy), bolesti v kloubu mezi čéškou a kostí stehenní (femoropatelární bolest způsobená odchylkou tvaru kloubních ploch) nebo o jiné vzácnější nálezy. I tyto potíže se projevují bolestmi, otokem, leckdy zarudnutím nebo i zvýšením místní teploty.

Mnozí se také domnívají, že artróza postihuje pouze „nosné“ klouby, to ovšem není pravda. Artróza se může objevit u kloubů, u kterých bychom to ani nečekali. Často se vyskytuje u drobných kloubů ruky, páteře (nejčastěji její krční a bederní části), nebo u ramenních kloubů.

  • Jednotlivá postižení konkrétních kloubů mají své vlastní názvy: např. rhisartróza — artróza kloubů palce u ruky, spondylartróza — artróza malých kloubů mezi jednotlivými obratli apod.

Dnes běžná totální endoprotéza při poškození kloubní chrupavky není jediným řešením artrózy. K dispozici jsou i jiné metody:

Cílem operací, které zachovávají kloubní plochy, je oddálení voperování umělé náhrady.

Například artroskopické ošetření porušeného menisku, náhrada předního zkříženého vazu, ošetření defektů chrupavky, popřípadě u úrazových postižení i její transplantace (přenos bločků z nepoškozeného místa na místo poškozené, vlepení napěstované chrupavky nebo její náhrady do místa defektu).

U kolenního kloubu lze korigovat již vzniklou deformitu metodou přerušení bércové kosti a srovnáním osy. V určitých případech lze do kolenního kloubu voperovat i částečnou, tedy poloviční endoprotézu.

Pokud není kloub ještě zcela zničený, je možné podávat přípravky, které působí na metabolismus chrupavky, zastavují nebo zpomalují další opotřebení. Obsahují totiž pro ni důležité stavební materiály, kterými jsou kromě kolagenu také specifické polysacharidy glukosamin a chondroitin a sirná sloučenina MSM. Artrózu sice není možné úplně vyléčit, její průběh však lze zpomalit — oslabit až potlačit bolest a zachovat přiměřenou funkci kloubu.

Co chrání klouby?

  • Tučné ryby jako například losos. Obsahují velké množství omega–3 nenasycených mastných kyselin, které podporují produkci tzv. resolvinů. Tyto látky potlačují aktivitu zánětlivých buněk.
  • Listová zelenina, paprika, brokolice a spol. Barevná zelenina a ovoce obsahují velké množství antioxidantů. Tyto látky deaktivují volné radikály, které zřejmě maří přirozenou regenerační schopnost chrupavky. Pro pacienty s artrózou a artritidou jsou důležité zejména vitaminy C a E a beta–karoten.
  • Kurkuma, zázvor a hřebíček. Mnoho druhů koření dokáže tlumit zánět. Zázvor a kurkuma obsahují kurkumin, jenž tiší bolest a mírní otoky, hřebíček zase protizánětlivou sloučeninu eugenol.
  • Zelený čaj, cibule, bobuloviny, rajčatová šťáva a ovoce. Tuto různorodou skupinu spojuje látka zvaná kvercetin, což je silný protizánětlivý a antioxidační prostředek.