Cynara je rod teplomilných rostlin, které svým vzhledem připomínají bodlák, a skutečně s ním také jsou příbuzné. Šlechtěný druh artyčok kardový (Cynara cardunculus var. scolymus) se dnes pěstuje jako vynikající zelenina.
Artyčoky se odpradávna pěstovaly ve Středomoří, později se rozšířily i na sever Afriky a pobřeží Pyrenejského poloostrova. Mezi největší současné producenty patří Itálie, Egypt, Španělsko, Argentina, Peru, Alžír a Čína. Podle odhadů se ho ve světě ročně vypěstuje na dva miliony tun v desítkách kultivarů, od bělavé barvy po příjemně purpurovou.
artyčok jako lahůdková zelenina i lék
Jak vybírat artyčok při nákupu?
Jako zelenina se používají květní úbory. V naší kuchyni nemají příliš dlouhou tradici, a proto si s nimi většina lidí neví rady. Pokud je vybíráte v obchodě, berte jen takové, které jsou pevné na stisk, mají semknuté listeny a nemají nahnědlé listy. Nejhodnotnější částí je tzv. srdíčko, které je u čerstvých kusů možné jíst i syrové. Před konzumací otrhejte vnější lístky úboru, z listů vytlačte jejich měkkou dužinu a vypijte ji. Vymačkané listy nevyhazujte, ale usušte na stinném suchém místě a použijte pro přípravu čaje.
Artyčoky se často pouze vaří a podávají podle místních zvyklostí s různými omáčkami. Mezi oblíbené úpravy patří i nakládání, smažení nebo zapékání, které je ve Francii nebo Itálii oblíbené s různými druhy sýrů.
Na játra i na cukrovku
Artyčoky obsahují cenné bioaktivní flavony apigenin a luteolin. Mimořádný je jejich antioxidační potenciál, který patří mezi vůbec nejsilnější v celé rostlinné říši a díky němuž se považují za superbyliny. Hlavní aktivní látkou je cynarin, ester složený z molekul kyselin chinové a kávové, který je obsažený v čerstvé šťávě listů a ve stoncích. Jiří Janča a Josef Zentrich vyzdvihují v Herbáři léčivých rostlin blahodárný účinek byliny na játra a na produkci enzymů, které napomáhají sekreci žluči. Artyčok podporuje detoxikační činnost jater a vylučování škodlivin močí, snižuje hladinu krevního cukru a je vhodným doplňkovým léčivem při diabetu. Zabraňuje ukládání cholesterolu v cévách a má výrazné protialergické účinky, což se dobře uplatňuje při léčbě různých ekzémů. Povzbuzuje produkci trávicích enzymů ve slinivce a je také doporučován při poruchách její funkce. Až poprvé ochutnáte čaj z listů nebo směsi listů a stonků, pochopíte hned, proč je ceněný pro vysoký obsah hořčin a tříslovin. Blahodárný je i pro tlusté střevo, protože obsahuje inulin sloužící jako potrava pro prospěšné trávicí bakterie.
Z listenů artyčoků můžeme připravit léčivý čaj
Léčivý čaj z artyčoku
Po celém světě se pije artyčokový čaj, za nejlepší je považován ten z vietnamské provincie Lam Dong. V Rumunsku mu říkají ceai de anghinare, zatímco v Mexiku je známý jako alcachofas. Používá se odvar, získaný dvouminutovým vařením listů nebo směsi listů a stonků. Ideálně se podává 4x denně malý šálek, nebo se popíjí 1,5 litru během dne. Čaj ze sušených listů je možné připravit i jako nálev z polévkové lžíce na čtvrt litru vody, který necháte dvacet minut vyluhovat.
Artyčokové víno a kontraindikace
Na jednu věc je však třeba upozornit: artyčoky mají poměrně vysoký obsah sodíku, a proto nejsou vhodné pro lidi s ledvinovými nebo oběhovými problémy. V období po užívání syntetických antibiotik nedoporučujeme v knize Jak dál po antibiotikách (a během jejich užívání) ani konzumaci oblíbeného a jinak vynikajícího nápoje Cynar, který se vyrábí právě z artyčoků. Podobné je to s artyčokovým odvarem ve víně. Připravuje se z 80 g čerstvého kořene, který se zalije litrem červeného nekonzervovaného vína a nechá krátce přejít varem. Po pomalém vychladnutí se uloží do chladna, ovšem ne do chladničky. Užívá se 3x denně jedna polévková lžíce po dobu dvou týdnů, pak se udělá dvoutýdenní přestávka a po ní se znovu užívá čtrnáct dní. Pokud není k dispozici kořen, je možné použít i květní úbory.
