Proč vznikají?
Musíme to vzít trochu zeširoka: Správný odtok krve z nohou zabezpečuje složitý systém včetně chlopní v žilách, které propouštějí krev pouze jedním směrem a zabraňují tím jejímu zpětnému toku. Při pohybu svalů stlačují žíly a vytlačují krev z končetin.
Dochází-li k městnání krve v dolních končetinách, žíly se rozšiřují.
Při přetlaku v žilním řečišti dochází k tzv. žilní nedostatečnosti. Chlopně propouštějí část krve zpět a průtok krve se zpomaluje. Vzniká otok, kůže je špatně vyživovaná. Pak stačí nepatrný úraz nebo dokonce jen bodnutí hmyzem a problém je na světě.
Bércové vředy se často objevují ve spojitosti s varixy (křečovými žilami), mohou souviset s předešlou tvorbou dekubitů (proleženin), s některými nemocemi periferních nervů a často je mívají nemocní cukrovkou.
Zmíněné dekubitální vředy jsou častým problémem u nepohyblivých, nejčastěji starých pacientů v zařízeních poskytujících péči o dlouhodobě nemocné.
Projevy choroby
První známkou potíží je zarudnutí – nejčastěji v oblasti kotníků a nad nimi, kůže je suchá, tenká, svědí, vznikají malé pupínky.
V odumřelé tkáni se mohou množit bakterie, a tak je třeba infekci léčit antibiotiky. Proto je nutné zajít za lékařem co nejdříve a předejít tak komplikacím.
Místo začíná bolet a později – pokud se problém hodně rozvine – také zapáchat.
Hojení namokro
Ještě poměrně nedávno se k léčení používaly pouze masti a stahující obinadla. Dnes už je léčebný postup jiný – tzv. vlhké ošetřování vytváří na ráně příznivé vlhké mikroklima a podporuje správné hojení. V současné době je to optimální způsob ošetřování chronických problémů s bércovými vředy.
Moderní typ tzv. mokrého hojení je založen na poznatku, že rána se nejlépe hojí ve vlhkém prostředí. Je velmi účinný a přitom jednoduchý, takže jej lze aplikovat i v domácích podmínkách.
Používané přípravky jsou maximálně šetrné, nepoškozují ránu, odstranění krycích materiálů je bezbolestné.
Většina přípravků vlhké terapie chrání rány i před znečištěním z okolí a lépe zamezuje případnému zápachu, který pacienty často společensky degraduje.
Moderními ošetřovacími materiály vlhké terapie jsou
- polyakrylátové polštářky,
- algináty vápníku,
- hydrokoloidy,
- hydrogely,
- masťová krytí nebo polyuretanové pěny.
Většina přípravků vlhké terapie dokonce nevyžaduje denní výměnu. Podrobnosti a postupy vám objasní lékař a zdravotní sestra, kteří také určí jednotlivé fáze léčby. Před vlastním ošetřováním si pečlivě prostudujte příbalové letáky.
Jak léčba probíhá
V první fázi se používá obvaz, který odstraní odumřelou tkáň, z povrchu rány odsaje sekret s choroboplodnými zárodky, ochrání před další infekcí a povzbudí hojení.
I ve druhé fázi se používá speciální krytí, které podporuje tvorbu nové tkáně, dodává potřebnou vlhkost, chrání před vysycháním, před infekcí a mechanickým drážděním.
Třetí fázi se říká epitelizační. Obvaz, který se v této době používá, urychluje buněčné dělení, udržuje vlhkost a tím zabraňuje předčasné tvorbě strupu.
I po přikládání moderních typů pokrytí se končetina musí pravidelně bandážovat elastickým obinadlem. Tento obvaz by se měl přikládat ráno vleže – ještě před svěšením nohou z postele dolů, tedy ještě před tím, než se žilní systém opět naplní. Pozor na správnou techniku: Při samostatném přikládání obvazu by měl být kotník v pravém úhlu k noze!
Změna krytí může na přechodnou dobu zhoršit stav rány a zvýšit bolestivost, ale po několika dnech by tyto příznaky měly ustoupit.
Cílem léčby je vznik tzv. granulací – nově vytvořeného vaziva a cév. Rána postupně zarůstá kůží z okolí.
Nutnou částí léčebného režimu musí být i přiměřená fyzická aktivita – pravidelné procházky a lehčí cvičení. Například si během dne alespoň 30x stoupněte na špičky, přehoupněte se ze špičky na patu, dělejte kroužky v kotnících, vleže „jezděte na kole“. Výborná je i skutečná jízda na kole.
Při onemocnění žil v dolních končetinách pomáhá:
- V době klidu (při čtení, sledování televize, ale i na lůžku) umístění nohou nad úroveň srdce.
- I během dne byste měli krátce (3–5x na 10 minut) dát odpočinout nohám ve zvýšené poloze.
- Prospěšné je i podložení postele v dolní části, a to asi o 10 cm.
- Sprchování dolních končetin střídavě teplou a studenou vodou a masírování.
- Nošení speciálních stahovacích punčoch (poraďte se o nich s lékařem).
- Vyvarujte se dlouhého stání nebo sezení.
- Při sezení si nedávejte nohu přes nohu.
Foto: Jindřich Makovička a Shutterstock