Šťáva z ředkví výrazně ulevuje při bronchitidě. Cennými látkami jsou především glukosinoláty, vitaminy C, B a minerály, hlavně vápník, železo, fosfor a draslík. Typickou chuť ředkví určuje hořčičný olej s obsahem síry, která definfikuje nejen dýchací cesty. Ředkve mají příznivé účinky také na žlučové a zažívací potíže, jsou močopudné a antibakteriální.
Ředkev černá
obrázek z archivu ireceptar.cz
Je vhodná hlavně jako příloha k masitým pokrmům podobně jako křen, který však dietetickými vlastnostmi předčí. Na půdu není náročná, potřebuje ji spíše lehčí s dostatkem živin. Ředkve lze skladovat až šest měsíců, nejlépe ve vlhkém písku. Výsev i volba sponu je shodná s bílými odrůdami, viz níže. Ředkev v čerstvém stavu bude mít jemnější chuť a bude dobře stravitelná, když ji oloupeme, nastrouháme a prosolíme. Uvolní se tím šťávy z buněk, hmota zvláční, ztratí ostrou peprnou chuť a stane se tak vítanou přílohou k masům a uzeninám. Ovšem při nachlazení lze šťávu ze strouhané černé ředkve uvlonit i prosypáním cukrem nebo smísením s medem.
- Ředkev nakrájenou na plátky můžeme dusit s vejci nebo povařit ve slané vodě a podávat politou máslem či omáčkami jako netradiční přílohu.
Ředkev bílá
obrázek z archivu ireceptar.cz
Ředkev bílá (někdy též japonská) vyžaduje humózní hlinitopísčité půdy, které zadržují dostatek vláhy. Nesnáší přímé organické hnojení (čerstvý hnůj jí nesvědčí, dobře uzrálý kompost však ano) a není náročná na teplo, můžeme ji proto pěstovat i v chladných polohách. Velmi dobrá je odrůda Jarola F1, která vytváří bílé, válcovité, až 40 cm dlouhé kořeny. Mezi další novinky patří bílá kulatá ředkev Akord. (Předností obou odrůd je minimální sklon k vybíhání do květu, můžeme je proto vysévat i časněji.) Ředkev má intenzivní růst a krátkou vegetační dobu. V červenci a srpnu vyséváme špetky do hnízd 50x30 cm, po vzejití rostlinky vyjednotíme. Bílou ředkev lze velmi dobře skladovat po celou zimu.
