Zdroj: cs.wikipedia.org, www.bylinkyprovsechny.cz

Bolehlav plamatý (latinsky conium maculatum) má mnoho názvů – například satanova bylina, ptačí smrt, bolehlav blamatý, blakota, bolehlav kropenatý, větší nebo skvrnitý, gyr, kozí petržel, Matonoha, motožník, mrkvoun, myší kmín, rozpuk, srní veška, svimboška, sviní veška či veš, štěklec, všivák, všivec… Už to napovídá, jak snadno je zaměnitelný a jak často se s ním lidé setkávají.

Jak bolehlav poznáme?

Bolehlav patří do čeledi miříkovité a na zahradě ani na polích jej nepřehlédnete, tyčí se totiž do výšky 50-180 cm. Kvete od června do září a řadí se ke dvouletým bylinám. Jeho specifikem je jeho nepříjemná vůně – lysá a nepříjemně páchne myšinou.

Jeho lodyha je kulatá a lysá, nahoře silně větvená, modře ojíněná, dole s hnědočervenými nebo fialovými skvrnami. Má tenké a zelené listy a bílé květy. A pozor! Je smrtelně jedovatý! Kvete v květnu až srpnu, takže právě nyní bychom si měli dávat pozor, abychom jej nezaměnili.

Otravu popsal Sokrates

Pro tuto vlastnost byl bolehlav „využíván“ už za antiky: řecký filozof Sokrates musel v roce 399 př. n. l. vypít pohár s bolehlavem, protože se jeho politické názory znelíbily athénským soudcům. Díky svým rétorickým schopnostem dokázal Sokrates popsat příznaky otravy do každého detailu. Jeho žák Platón je zapsal, a předal potomkům. Číst toto vyprávění vyžaduje velkou vnitřní sílu: člověku běhá po zádech mráz, když Sokrates popisuje, jak jeho končetiny a orgány zdola nahoru postupně odumírají. Jen v hlavě má stále jasno. Smrt nakonec nastala udušením.

V antice byl bolehlav plamatý součástí jedů, které se používaly k popravám či byly populární mezi traviči. Bolehlav byl používán i v lékařství a léčitelství jako sedativum, analgetikum nebo spasmolytikum. Postupně však byla tato praxe opuštěna po nalezení řady stabilnějších a méně nebezpečných léků podobného účinku.

Také bolehlav býval součástí čarodějných mastí a vedl ke stavům připomínajícím trans. Řekové a Arabové ho používali k léčení nádorů, edémů a zánětlivých procesů v kloubech.

Ve středověku sloužil společně s dalšími bylinami jako anestetikum. Kapka šťávy z nezralých plodů na pečivu měla ochránit proti moru. Dnes se přípravky Conium používají pouze v homeopatii při závratích, neuralgiích, onemocněních žláz a melancholických stavech.

Narazíme na něj kdekoli

Bolehlav plamatý je rozšířen po většině Evropy (s výjimkou severní Skandinávie), v Asii osidluje území od horního toku Jeniseje po Írán, vyskytuje se i na severu i jihu Afriky. Jako druhotný je jeho výskyt chápán na Kanárských ostrovech, v USA, Mexiku, Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Na českém území je bolehlav znám od středověku a bohužel zde zdomácněl. V průběhu 20. století postupně mizel, k překvapivému zlomu však došlo v osmdesátých letech, kdy se začal masivně šířit okolo cest, na rumištích a na skládkách.

Nyní se vyskytuje po celém území ČR v teplých nížinných oblastech (tj. cca do 600 m n. m.), na teplých stanovištích, na rumištích a navážkách, hnojištích a kompostech, či podél cest v příkopech a na březích řek. Dále jej lze nalézt na polích či zahradách. Má rád kypré hlinité půdy s dostatkem vlhkosti a dusíku.

Otrava – ochrnutí

K otravě může dojít nejen záměrně, jako v antice. Nejčastěji je dnes tato smrtelně jedovatá rostlina zaměněna omylem s některou kořenovou nebo listovou zeleninou či kořením z čeledi miříkovitých.

Hlavní účinnou látkou bolehlavu je koniin. Vstřebává se v trávicí soustavě i přes pokožku, otrávit se lze i při intenzívním vonění ke květům. Nejprve působí povzbudivě, posléze ale začne blokovat povely míchy a prodloužené míchy. Následkem je obrna kosterního svalstva a zástava dechu (člověk se za jasného vědomí udusí). Krom toho se u slabších otrav objeví zažívací obtíže a zvýšené slinění. Otrava se nejprve projeví tím, že postiženému ztěžknou víčka a současně se mu rozšíří zorničky. V krku a jícnu ho pekelně pálí, ustavičně sliní a přidává se nevolnost. Poté začíná vzestupné ochromení organismu.

Pomoc: vyvolat zvracení a k lékaři

Přežít otravu bolehlavem je velice obtížné, jelikož i při požití malého množství jedu je nutné co nejrychleji vyvolat zvracení a urychleně vyhledat lékařskou pomoc. Většinou se na obranu podávají projímadla a živočišné uhlí na urychlení odstranění jedu z těla, a k nim stimulanty (strychnin, kofein) na omezení jeho účinků.

A jak se otrava projevuje? Jak latinský název napovídá, Conium by mohlo pocházet z řeckého slova kónos jako závrať, točení, ale lze jej interpretovat i jako zabití. Ve středověku bylo vyneseno velké množství rozsudků nařizujících odsouzenému vypít pohár bolehlavu. Maculatum pochází také z latiny a znamená skvrnitá lodyha. O těchto skvrnách se říká, že připomínají znamení, které se objevilo na čele Kaina, když zabil svého bratra. Lidově se mu také říká bolehlav kropenatý nebo skvrnitý, ale i myší kmín podle charakteristického pachu, nebo kozí petržel podle tvaru listů. Všude na světě má špatnou pověst: v Rusku mu říkají satanova bylina, Němci ho nazývají ptačí smrt.