Naše nohy jsou zvyklé chodit po terénu jen tak, holé. Dělaly to tisíce let předtím, než někoho napadlo, že by si mohl před ostrými kamínky i chladným počasím nohy obalit kusem kůže nebo látky. A i pak poměrně dlouhou dobu trávily jen v tenké vrstvě, která sice chránila, ale zároveň dovolovala „číst terén“. To až v posledních ani ne sto letech jsme se naučili mezi chodidla a povrch, po kterém se procházejí, vkládat silnou podrážku. Ve městech chrání klouby před nárazy při chůzi po tvrdém povrchu, ale v přírodě, zvlášť třeba na louce nebo pohodlném trávníku vlastní chalupy, si dovedou chodidla pořád ještě docela dobře poradit sama. Stačí to zkusit.
Náprava pro chodidla i záda
Má vůbec smysl zouvat si boty a svlékat ponožky, když je to jen na pár dní nebo dokonce hodin? Rozhodně ano. „Každý vjem, který do chodidla přes různorodé povrchy pošleme, je skvělý. A to nejen pro samotné chodidlo, ale i pro celkové držení těla,“ vysvětluje fyzioterapeutka Jana Ďurdíková. „Když chodíme naboso, stereotyp chůze se úplně změní. Děje se to přirozeně, bez našeho velkého vedení nášlapu a samotného kroku.“ Díky pár bosým hodinám se nám tak může začít lépe dýchat, srovnáme si záda, a nakonec se třeba i lépe vyspíme. „Správná chůze navíc aktivně pomáhá posilovat příčnou i podélnou nožní klenbu.“ Což je věc, kterou řada z nás kvůli špatnému výběru bot i držení těla rozhodně potřebuje.
Ručně šité barefootové boty
Na chodidlech navíc máme celou řadu reflexních bodů, které mohou díky bosé masáži ovlivňovat dobrou náladu, stejně jako správně fungující trávení. A na rozdíl od klasické masáže se při chůzi masírují celá chodidla najednou. Pokud jsme ovšem zvyklí chodit jen v botách, navíc třeba s ortopedicky tvarovanými stélkami, je lepší dávat si pozor na správný způsob chůze tak, abychom si zbytečně neubližovali špatným došlapováním. „Je nutné, abychom při chůzi nevytáčeli nebo naopak nevtáčeli chodidla, ale aby směřovala rovně,“ popisuje fyzioterapeutka. „Nášlap by měl být vedený nejdříve přes patu, pak na malíkovou hranu a nakonec je důležitý došlap na palec. Celé chodidlo se vlastně při správném nášlapu spirálově sešroubuje, jako kdybyste ždímali ručník.“ Špatná chůze totiž může způsobit problémy nejen s chodidly, ale také s koleny, bederní páteří, a dokonce i bolesti hlavy a na rozdíl od podrážky, která došlapy tlumí a přizpůsobuje se jim, nám bosá chůze v tomto ohledu nic neodpustí.
Pozor na skryté problémy
Začínat bychom měli postupně. Není hned nutné se bot vzdávat úplně nebo investovat do stále oblíbenější barefoot (tedy bosonohé) obuvi. Pro někoho to navíc ani není vhodné. Chůzi naboso si ale můžeme postupně zkoušet, zjišťovat, jak se nám líbí, a také pozorně sledovat, jestli dělá právě našemu tělu dobře. Odborníci radí opatrnost, zvlášť pokud trávíme v botách se silnou podrážkou celé dny a doma se přezouváme rovnou do pantoflí. Proto je potřeba si nejprve terén ozkoušet, nebo spíš ošlapat. „Chce to trénink,“ vysvětluje Jana Ďurdíková. „Zkraje chodit jen chvíli a interval postupně prodlužovat. Rozhodně nedoporučuju po zimě přijet na chalupu, v pátek sundat boty a až v neděli večer je opět obout. Tak náhlá změna by nemusela dopadnout dobře a člověk by si tak mohl přivodit například zánět svalů.“ Pro nohy nezvyklé na terén by navíc dlouhodobé chození bez bot mohlo napoprvé představovat příliš velký šok.
Důležité je také zhodnotit, v jakém stavu jsou naše chodidla, a nenutit se do chození naboso jen proto, že jsme si to naplánovali právě na tento víkend. „Velká hloupost by byla začínat například ve chvíli, kdy mě něco na chodidle, kotníku nebo v kolenou bolí. I kdyby byl úmysl sebelepší, mohly by se tím problémy ještě zhoršit,“ varuje Jana Ďurdíková. V takovém případě radí konzultaci s fyzioterapeutem nebo lékařem, kteří dokážou odhalit špatné návyky nebo skryté potíže a navrhnout postup, jak je vyřešit či stav zlepšit. A chození naboso odložit až na potom.
Hmatové chodníky a stezky jsou dnes atrakcí v mnoha koutech republiky
Z trávy do šišek
V souvislosti s bosou chůzí se často mluví o problematice chození po tvrdém povrchu, tedy městské dlažbě anebo chodnících. To ale platí především pro každodenní a celodenní chůzi. „Lidská noha má ráda různorodé povrchy, a čím je terén, po kterém chodí, rozmanitější, tím lépe,“ říká fyzioterapeutka. Chodidly navíc vnímáme samozřejmě nejen tuhost či měkkost podkladu, ale také jeho teplotu. Co takhle zkusit si třeba v létě k večeru, kdy už není tak horký, sundat boty na asfaltu? Nebo vyběhnout v zimě na chvilku do sněhu? Je to nová a zajímavá zkušenost, která stimuluje svaly a vazy celé spodní části nohou. Stejně tak je pro nohy přínosné běhat v mokré trávě, třeba když ráno padne rosa, nebo po dešti v blátě. „Na druhou stranu lidé, kteří vždy chodili jen v botách a najednou by se vydali bosky na procházku po lesní cestě, budou trpět a v daný okamžik pro ně taková chůze bude bolestivá a nepřirozená.“ Ideální je proto začít trénovat na co nejpohodlnějším povrchu, jako je pravidelně udržovaný trávník na vlastní zahradě, kde na chodidla nečekají žádná nepříjemná překvapení. Stejně tak ale můžeme zkoušet chodit bez bot třeba v parcích na plochách, kde není povolený pohyb psů. „Začít v létě na trávě, kamínkách, písku a postupně měnit terén a čas, který strávíme bosky. Zvykat vlastně chodidla zpátky na to, co dřív uměla, ale během života v botách zapomněla,“ doporučuje Jana Ďurdíková. Ti odvážnější tak mohou zkusit procvičit chodidla například na speciálních bosých chodníčcích nebo stezkách. Některé jsou dlouhé jen pár metrů, jiné i několik kilometrů, a střídají se na nich různé přírodní povrchy od klád, klacíků a šišek po písek i oblázky.
Za povídání děkujeme dobříšské fyzioterapeutce Janě Ďurdíkové.
KAŽDÝ PODLE SVÉHO ZDRAVÍ
Trvalou chůzi naboso ani v barefootových botách odborníci nedoporučují každému. Nehodí se většinou pro toho, kdo má fyziologický problém nebo neurologický problém s chodidly či nohami. Těžkosti může způsobovat i plochá noha nebo asymetrie v pohybu a pediatři (tedy lékaři specializující se na nohy, včetně chodidel, a jejich onemocnění) jsou opatrní také u pacientů trpících diabetem i prediabetem, především kvůli takzvané diabetické noze, tedy stavu, kdy se z jinak běžného poranění na chodidle snadno vyvine nekróza, která nezřídka vede až k amputaci. To ale platí především pro každodenní a celodenní chození bez bot. Občasné vyzutí naopak prospěje téměř každému.
logo receptář
Zdroj: Časopis Recetář
Sledujte nás v Google Zprávách