obrázek z archivu ireceptar.cz

Cukr, bílý jed?

Že nadměrná konzumace cukru škodí lidskému zdraví, o tom snad nikdo nepochybuje. Cukr je veřejným nepřítelem číslo jedna, démonickým zabijákem a spouštěčem mnoha chorob. Podívejme se ale na téma cukru střízlivým pohledem, ujasněme si základní pojmy a naučme se s cukrem zacházet tak, aby pracoval v náš prospěch.

Cukr není jed, přirozeně se vyskytuje v mateřském mléce nebo v lidské krvi. Je to látka důležitá pro činnost lidského organismu, hladkou práci svalů a je zdrojem energie pro každou buňku našeho těla. Je ovšem spojován s epidemií nadváhy a obezity, které jsou rizikovými faktory mnoha dalších onemocnění. Jak to tedy s cukrem je, potřebujeme ho, nebo je nutné ho zatratit?

Různé podoby cukru a sladidel.Různé podoby cukru a sladidel.Autor: Shutterstock.com / Alexander Prokopenko

Není cukr jako cukr

Sladká chuť je člověku přirozeně příjemnáSladká chuť je člověku přirozeně příjemnáAutor: Shutterstock.com / BLACKDAY

Pokud hovoříme o cukru, většina populace má na mysli bílou krystalickou látku, kterou si sypeme do čaje, tedy řepný cukr (sacharózu). Ten patří do velké rodiny sacharidů, které se rozlišují podle složitosti své stavby. Mezi jednoduché cukry patří hroznový cukr (glukóza), ovocný cukr (fruktóza), složitější cukry jsou například mléčný cukr (laktóza), sladový cukr (maltóza), patří sem i škrob.

Sacharidy představují nezbytnou a nezastupitelnou složku naší potravy, měly by představovat přibližně 60 % energetické potřeby člověka. Sacharidy tedy do našeho jídelníčku patří, neměli bychom je opomíjet a zatracovat. Základem zdravého životnímu stylu je pestrá strava, na problémy si zaděláváme, pokud jakoukoli složku konzumujeme jednostranně v nadměrné míře.

Cukr jako lék?

Historie cukru ve stravě není tak dlouhá, jak by se mohla zdát. Do českých zemí se dostal v době Karla IV., byl dovážen spolu s kořením z Orientu a byl považován spíše za lék, určený k zotavení nemocných. Později se sice začal využívat při přípravě jídel, ale byla to pochoutka vzácná a drahá, dostupná jen vyšším vrstvám obyvatel. V bohatých domácnostech se dokonce nacházely malé uzamykatelné skříňky na cukr, minitrezory, které jsou známy ještě ze 17. století.

Méně majetní sladili vesměs přírodními produkty, samozřejmě medem, ale také povidly, ovocem, ovocnými šťávami, sušenými hruškami a mrkví, mízou břízy či javoru. Až během 19. století došlo k nebývalému rozvoji cukrovarnictví v Evropě a řepný cukr se stával běžným sladidlem.

Sladké prodává

U některých jídel nás obsah cukru nepřekvapíU některých jídel nás obsah cukru nepřekvapíAutor: Shutterstock.com / Oleksandra Naumenko

Sladká chuť je člověku přirozeně příjemná, už naši prapředci lovci a sběrači se orientovali při shánění potravy podle chuti. Hořké bylo většinou jedovaté, kyselé nezralé, ale sladká chuť slibovala potravu dobře stravitelnou potravu plnou energie. Také proto ji máme spojenou s dostatkem, hojností a pohodou, a uchylujeme se k ní ve chvílích nejistoty a duševního zmatku.

Problémem ovšem není kousek čokolády, který si dopřejete ve stresové situaci. Cukr se bohužel dostává i do potravin, kde bychom ho vůbec nečekali. Je jasné, že slazené limonády, džusy, sušenky a bonbóny jsou velkým zdrojem cukru. Cukr se však přidává i do mnoha uzenin, paštik, dresingů, hořčic, ovocných variant mléčných výrobků, müsli tyčinek a spousty dalších výrobků. Pozorněte proto čtěte etikety a vyhledávejte potraviny vyráběné bez přidaného cukru.

Cukr se přidává do velkého množství potravin.Cukr se přidává do velkého množství potravin.Autor: Shutterstock.com / Alexander Prokopenko

Fruktóza není výhra

obrázek z archivu ireceptar.czNahradit sukr jiným sladidlem není vždy nejlepší volbaAutor: Archiv ireceptar.cz

Dejte si pozor, abyste se v honbě za zdravým životním stylem neuchýlili k variantě, která je pověstným "z bláta do louže". Výrobci potravin mají vždy na zřeteli především vlastní zisky, spotřebitelovo zdraví jim tolik starostí nedělá.
Jelikož se řepný cukr stal v poslední době strašákem, nahrazuje se v potravinách jinými sladidly, jejichž názvy nejsou konzumentovi tolik známé. Na etikety výrobků se dostávají líbivé nápisy a názvy, propagují použitá přírodní sladidla, výrobky bez chemie a zdravé cukry.

Velmi často se používá například fruktóza. Spotřebitel se raduje, fruktóza je přece ovocný cukr, ten musí být zdravý. Výrobce si mne ruce, fruktózový sirup je levnější než sacharóza. Háček je ovšem v tom, že zatímco většina rozštěpené sacharózy putuje do tkání, kde slouží jako zdroj energie, fruktóza míří do jater, kde se z větší části přemění v různé formy tuku. A takto bychom moli pokračovat nejen o fruktóze, ale i o jiných sladidlech.

Bohužel, zorientovat se v džungli obchodních názvů, nepodlehnout lobby výrobců a nenechat se strhnout záplavou polopravd je čím dál těžší. Přinášíme alespoň několik tipů pro zdravější životní styl.

  • Vyhýbejte se přidanému cukru v potravě.
  • Dávejte přednost přirozeně se vyskytujícím cukrům.
  • Dbejte na dostatečný přísun vlákniny.
  • Nespoléhejte na to, že náhrada sacharózy jinými druhy sladidel je vždy zdravější variantou.