Cukrovka neboli diabetes mellitus je závažná choroba, při níž je koncentrace krevního cukru (glukózy) v krvi vyšší, než je zdrávo. Organismus má totiž málo inzulinu, který hladinu glukózy snižuje. U menší části diabetiků je na vině slinivka, která přestane inzulin vyrábět (jedná se o diabetes mellitus 1. typu). U převážné části diabetiků je nedostatek inzulinu relativní – tělo jednoduše nedokáže využívat inzulin, který produkuje (diabetes 2. typu).
Nové léky pomáhají, ale ne každý je má k dispozici
Při léčbě cukrovky 2. typu pomáhají léky, které snižují koncentraci glukózy v krvi. Pokud ovšem tato léčba dlouhodobě nezabírá tak, jak by měla, přiklánějí se nyní diabetologové i u tohoto typu cukrovky k podávání inzulinu. Pokud se totiž začne cukrovka léčit intenzivně již od začátku, oddaluje se výrazně nástup pozdních komplikací diabetu. Zhruba tři roky jsou k dispozici inzulinové léky nové generace, které pacientům výrazně usnadňují život. Inzulin se z nich uvolňuje postupně, a tím se výrazně zmenšuje riziko nebezpečných hypoglykemií. Ne všichni diabetici ovšem o těchto nových lécích vědí, a tak často zbytečně zůstávají dlouhá léta na svých obvyklých léčebných prostředcích.
Inzulínové pero je účinné, ale samo o sobě nestačí
Pacient se ovšem nemůže spoléhat pouze na léky nebo inzulinová pera, na úspěšnosti léčby se výrazně podílí i jeho osobní přístup. Velice důležitých je přitom několik hlavních zásad, jejichž dodržování dokáže zpomalit nejen chorobu samotnou, ale hlavně nástup nebezpečných komplikací, které ji doprovázejí.
Měření krevního cukru neošálíte
„Cukrovkáři“ by si měli pravidelně nechat měřit hladinu glykovaného hemoglobinu (tzv. „dlouhý cukr“), který je důležitý pro hodnocení úspěšnosti léčby. Ze zjištěné hodnoty lze odvodit, jaká byla průměrná hodnota glykemie v posledních třech měsících - nelze ji tedy ošálit přísným dodržováním diabetické diety týden před kontrolou. Pokud je hodnota v normě, je léčba správná, pokud není, je třeba ji změnit.
Pohyb výrazně pomáhá
Dalším důležitým krokem je zvýšení fyzické aktivity. Při cukrovce 2. typu je snížená citlivost tkání na inzulin, vstup glukózy do buněk, kde slouží jako palivo, je ztížený. Pravidelný pohyb střední intenzity trvající delší dobu ovšem výše zmíněnou citlivost dokáže zvýšit dokonce až o polovinu.
Pacienti ovšem nemusejí vůbec podávat vrcholové výkony – ba naopak. Ty by totiž mohly navodit hypoglykemii, která může trvat i hodiny po konci sportování. Pro diabetika po padesátce je nejlepší pohybovou aktivitou pravidelná chůze rychlostí 4-6 km/hod, trvající alespoň 30 minut, nebo ještě lépe 60 minut. Vhodný je i nordic walking, plavání, jízda na kole či posilování, tedy aktivity s nižší tepovou frekvencí.
Diabetici by se měli vyhnout sportům, kde hrozí úraz či poranění dolních končetin, vhodné nejsou ani opakované sprinty. I při dodržení zmíněných zásad by u sebe diabetik měl vždy mít prostředky na rychlé zvýšení glykemie pro případ, že by se u něj projevila hypoglykemie.
Nordic walking je velmi zdravý pohyb, vhodný pro všechny věkové kategorie
Jak konečně zhubnout?
Třetím zásadním opatřením je snaha zhubnout – většina diabetiků 2. typu je obézní, a naopak většina obézních má cukrovku 2. typu nebo k ní spěje. Z hlediska zvládání nemoci je důležitý každý kilogram, protože snižuje riziko komplikací cukrovky - infarktu, mrtvice, selhání ledvin nebo postupné ztráty zraku.
Základem životosprávy je pro diabetiky udržení hladiny cukru v krvi bez výkyvů, proto není vhodné hladovění ani další extrémy. Energii by měli diabetici tělu dodávat formou 3 hlavních jídel a 2–3 menších porcí, přičemž pauza mezi jídly by měla být zhruba 3 hodiny. Pokud nějak mění běžný jídelníček, měli by si pravidelně kontrolovat hladinu cukru v krvi glukometrem, aby zabránili příliš výraznému poklesu.
Diabetická dieta, která by měla vést k redukci hmotnosti, je vlastně zdravá strava, která je založená na nutričně vyváženém jídelníčku. Důležité přitom je omezení obsahu živočišných tuků a tzv. rychle vstřebatelných cukrů, které se mění bezprostředně na energii (slazené nápoje, sladkosti). Pozor by si diabetici měli dát také na ovocné šťávy, džusy, mléko a alkohol. Opatrnost je namístě i u tzv. dia výrobků – ty jsou zpravidla stejně energeticky náročné jako běžně dostupné, často navíc na úkor cukru obsahují více tuků. Právě ty by přitom měli diabetici v jídelníčku omezovat a dbát na to, aby netvořily více než třetinu doporučeného denního příjmu energie.
Dříve mohla k nárůstu hmotnosti v některých případech přispívat i samotná léčba inzulinem několikrát denně. Dnes už to ovšem neplatí, naopak. Pro diabetiky 2. typu v pokročilejším stádiu (tedy ty, kteří by si museli začít píchat inzulin 2x a vícekrát denně), se doporučuje moderní léčba, která spojuje inzulin s GLP-1 agonisty. Díky této speciální kombinaci při aplikaci 1x denně udrží hladinu cukru v krvi pod kontrolou, příjemným vedlejším účinkem pak je, že pacienti díky ní zároveň hubnou a snižuje se u nich krevní tlak.
Nebezpečná hypoglykemie a první pomoc při ní
Příznakem hypoglykemie je pocení, třes, nevolnost, bolest hlavy, úzkost, závratě. Diabetik by si v takovém případě měl změřit glukometrem hodnotu krevního cukru. Pokud je nízká, pomůže nejlépe oslazený čaj, který rychle dodá chybějící glukózu.
Při těžší hypoglykemii může diabetik upadnout do bezvědomí. Tady už sladký nápoj nepomůže, jelikož je z provozu vyřazen nejen mozek, ale i polykací reflex. V takovém případě bychom k postiženému měli zavolat záchranku. Můžeme se také pokusit vložit mezi jeho dáseň a tvář kostku cukru nebo tabletu hroznového cukru. Pacienta ovšem musíme bedlivě pozorovat – nějakou chvíli trvá, než se kostka rozpustí. Pozor musíme dávat i proto, aby cukr nevdechl – dýchací reflex totiž zůstává zachován.
