Podle Národního ústavu pro duševní zdraví se počet lidí trpících nějakým duševním onemocněním významně zvyšuje: ještě před několika lety měla tyto problémy zhruba pětina populace, na počátku pandemie na jaře loňského roku jich bylo už asi 30 procent a na podzim celá třetina. Podle nedávné mezinárodní studie, na které se ústav podílel, pandemií nejvíce trpí mladí lidé, u kterých se zhoršil především pocit osamělosti. Druhou nejzranitelnější skupinou jsou senioři, sociálně izolovaní lidé a ti, kteří mají kvůli pandemii ekonomické problémy.
Podle vedoucího výzkumného programu Národního ústavu pro duševní zdraví Pavla Mohra mezi lidmi v současnosti převládají především depresivní a úzkostné stavy spojené se strachem z nemoci. „U lidí lze pozorovat obavy z budoucnosti, pocity frustrace, rezignace, zklamání, naštvání, nedůvěry vůči vzájemně si odporujícím názorům autorit a odborníků a nízká ochota dodržovat neustále se měnící opatření a nařízení,“ říká.
Dobrý terapeut pomůže najít ty správné otázky i odpovědi
Nic nového pod sluncem
Ačkoliv je zřejmé, že koronavirová pandemie nárůst těchto onemocnění akcelerovala, psychické problémy a choroby doprovázejí lidstvo odpradávna. Už staří Řekové hovořili o melancholii a vnímali ji jako nemoc, kterou je potřeba léčit.
Nyní se deprese definuje jako hluboký smutek, který se objevuje většinou bez zjevné příčiny, trvá déle než tři týdny a omezuje každodenní život pacienta. Deprese není lenost nebo nedostatek vůle, jak by to možná nazvali ještě naši dědečkové a babičky. Je to smrtelně vážná nemoc, kterou ročně onemocní víc než pět lidí ze sta – zhruba dvakrát častěji jsou to ženy, častý je výskyt ve stáří a deprese mnohdy doprovází i jiná onemocnění (například diabetici jí trpí až pětkrát častěji než zbytek populace). Smutek může přejít v depresi také po životním traumatu, jakým je například ztráta blízké osoby.
„Na to, co je jejím spouštěčem, neexistuje jednoznačná odpověď. Do jisté míry je deprese dědičná, velký vliv má vnější prostředí, výchova, stres, tíživá životní situace, hormonální změny například po porodu nebo v klimakteriu, často začíná na podzim a v zimě, kdy ubývá slunečního světla. Všechny tyto okolnosti mohou být spouštěčem deprese,“ říká Hana Pužejová ze sítě Alphega lékáren a dodává: „Když se před lety objevil průlomový lék na depresi, Prozac, převážila mezi odborníky teorie, že depresi způsobuje nízká hladina některých látek v mozku (tzv. neurotransmiterů), které se podílejí na přenosu nervových vzruchů. Dnes jsou vědci opatrnější, protože podobně jako vysoká hladina cukru v krvi není příčinou, ale příznakem cukrovky, tak i nízké hladiny transmiterů nejsou zřejmě tou primární příčinou depresí.“
Jak poznat depresi
Zjednodušeně řečeno se deprese dělí na tři formy: lehčí, středně těžkou a těžkou. V prvním případě se obvykle doporučuje vyhledat psychologa, středně těžká deprese už patří do rukou psychiatra a v případě těžké deprese už nejspíš dojde na hospitalizaci, protože u těchto pacientů hrozí velké riziko sebevraždy.
Rozpoznat, zda a jakou formou deprese trpíme, může být těžké i pro odborníka. Navíc přes veškerou dostupnost informací a dlouhodobou osvětu patří deprese spolu s dalšími psychiatrickými onemocněními k nemocem, za které se pacienti stydí. Spolu s faktem, že u první depresivní fáze pacient neví, co se děje, a počáteční příznaky si neuvědomuje, je stud příčinou toho, že se často se správnou léčbou začíná příliš pozdě. Dlužno dodat, že zbytečně, jelikož moderní psychofarmaka si dokážou s touto nemocí již docela dobře poradit.
A kdy začít pomýšlet na to, že my sami nebo naši blízcí můžeme trpět depresí? Mezi hlavní příznaky patří neschopnost se radovat, výrazná únava, obavy, strach, úzkost, plačtivost, poruchy spánku, změny chuti k jídlu. Depresivní člověk se přestává věnovat svým koníčkům, vyhýbá se přátelům, ztrácí zájem o sex, trpí neopodstatněnými výčitkami svědomí, nevěří si, hůře se soustředí, nemá chuť k jídlu, nebo se naopak přejídá. S tím, jak se neléčená deprese prohlubuje, přestává být pacient schopen pracovat, později už nezvládá ani běžné činnosti, hygienu a zůstává celý den v posteli. Mohou se objevovat i myšlenky na sebevraždu. Mechanismus prohlubování deprese se dá výstižně popsat jako bludný kruh.
Deprese může být společníkem i na celý život, proto je třeba se s ní naučit žít
Co s tím?
Co s tím můžeme dělat? Představme si, že se v tomto bludném kruhu ocitneme my sami. Buď víme, že můžeme být depresí ohroženi (můžeme být nositelem dědičné dispozice, případně máme zkušenost s dřívější depresivní fází), nebo žádné nebezpečí nečekáme. Ať už je to tak, či onak, vždy přijdou ke slovu zásady zdravého životního stylu a zdravého rozumu. Aneb jak praví přísloví: Zachovej řád a řád zachová tebe. Dodržování pravidelného denního režimu, pokud možno aktivní trávení volného času, pohyb, péče o vztahy s partnerem, dětmi a přáteli je jednak formou prevence a posilování psychické odolnosti, jednak dobrou diagnostickou pomůckou.
Správně zvolené antidepresivum upraví i spánek a úzkost.
Často nás může svést snaha vyřešit nějaký jednotlivý příznak. Nemůžu spát? Vezmu si prášek na spaní. Mám úzkosti, bojím se budoucnosti, nebo toho, že nezvládnu pracovní tempo? Vezmu si prášek na uklidnění. Ale tudy cesta nevede, na tohle už sami zkrátka nestačíme. Je třeba si připustit, že potřebujeme odbornou pomoc. Nemusí to být hned psychiatr, účinné a moderní léky proti depresi mohou předepisovat i praktičtí lékaři a u více než třetiny pacientů účinkuje už první zvolené antidepresivum. Díky lékům se zmírní příznaky a my se můžeme zvolna vracet do starého řádu.
A co dělat, když se objevují příznaky deprese u někoho v našem okolí? S depresivním člověkem není jednoduché komunikovat, ale může mu to zachránit život. Více než 90 procent depresivních pacientů, kteří se pokusili o sebevraždu, o tomto úmyslu s někým mluvilo. Pokud to jde, měli bychom člověku postiženému depresí pomoci dodržovat denní režim, pomoci mu pochopit, že prášky na spaní ani na uklidnění problém nevyřeší. Snažit se mu vysvětlit, že nemoc přesáhla jeho síly a že je potřeba vyhledat lékaře, a bude– li chtít, jít s ním do ordinace.
A co je nejdůležitější: neměli bychom zapomínat, že v životě všech lidí se běžně střídají těžká období s těmi šťastnými, a že být smutný je normální součást našeho bytí. Zabránit tomu, aby smutek přerostl v něco horšího a nestala se z něj deprese, nám pomůže především pohyb, věnování se koníčkům a dalším aktivitám, které nás baví. Klíčové je nastavit si pravidelný denní režim včetně dostatečného spánku, vyhýbat se přemíře alkoholu a zachovat si odstup od negativních informací, které se na nás zvláště v této době valí ze všech stran.
Pověry spojené s depresí
„Léky na depresi vedou k závislosti.“
- Opak je pravdou, k závislosti vedou léky zmírňující jen některé příznaky, tedy léky na uklidnění a na spaní, po těch by měl pacient sahat, až když je to opravdu nezbytné. Správně zvolené antidepresivum upraví i spánek a úzkost.
„Když budu brát prášky na nervy, budu mít pocit, že jsem blázen.“
- Jen blázen nechce užívat lék, který ho může zbavit jeho trápení.
„Léky proti depresi mají ještě více nežádoucích účinků než jiné.“
- Moderní antidepresiva mají velmi malé nežádoucí účinky a ty většinou brzy odezní, neléčená deprese ohrožuje váš život mnohem více.
„Lidé se na mě budou koukat skrz prsty, že beru prášky na nervy.“
- Všichni zdravotníci, lékaři i lékárníci, dodržují profesní mlčenlivost, nikdo nebude vědět, co užíváte, pokud se s tím někomu nesvěříte vy sami.
„Když budu brát léky na depresi, nebudu to už já.“
- Mění vás nemoc, léky vám pomáhají vrátit se do života.
„Prášky už beru týden a nepomáhá to, nemá cenu je brát.“
- Plný účinek antidepresiv se rozvíjí i tři týdny a déle, nejprve se mírně zvýší aktivita, upraví spánek, teprve později se projasní nálada, ale pravidelné užívání podle doporučeného dávkování je nutné.
„Léky bude stačit brát tak měsíc.“
- Léčba deprese je běh na dlouhou trať, v případě prvního výskytu deprese bude trvat minimálně půl roku, u někoho pomůže až změna nebo kombinace několika léků, v případě opakování depresí nebo střídání s mániemi bývá léčba celoživotní (ale to je například u vysokého krevního tlaku také).
„Teď se tedy vyléčím a příště už se mi to nestane.“
- Nemoc je mimo vaši vůli. Ani covid–19 nezaženete svým rozhodnutím neonemocnět.
