„Naše ordinace se alarmujícím způsobem plní malými pacienty s problémy pohybového aparátu, na kterých je znát současný trend dětských zábav, respektive ,nezábav‘,“ konstatuje pražský rehabilitační lékař Miroslav Procházka.

„Zvláště u pražských dětí pozorujeme čím dál tím větší pohybové zanedbání, které se v pozdějším věku vyvíjí do problémů s páteří, klouby a bolestmi hlavy.“

Pro dětský organismus je pohyb životně důležitý, ale v posledních letech i velmi nedostatkový prvek. Jenže kde se lze ve městě věnovat tzv. obecnému sportování? Méně pohybově nadané děti sportovní oddíly dnes většinou nepřijmou, vybírají si pouze talentované jedince, které navíc drilují do víceméně jednostranné aktivity.

„Navíc dnes mají děti velkou nabídku zábav, které jsou z hlediska vývoje pohybového aparátu a pohybových stereotypů vyloženě zhoubné,“ varuje doktor Procházka.

„Jde zvláště o vysedávání u počítačů, televize a řadu další pasivní zábavy. Do ordinací pak chodí stále mladší děti s problémy, které jsme byli zvyklí vídat u padesátníků nebo šedesátníků – děti nejsou schopny se předklonit, hekají u toho a bolí je všechny svaly, přicházejí děti s těžkými svalovými dysbalancemi, se zkrácenými a ochablými svaly.“

Jak se vyvíjejí kosti a rostou svaly

Lidská kostra se při narození skládá převážně z chrupavek a vazivové a pružné tkáně. V průběhu dětství se uvnitř chrupavek tvoří kost, staré kostní buňky se neustále vstřebávají, nové vznikají a celá kostra prochází procesem ustavičného přetváření a zesilování. Pro tento proces je nezbytný pohyb a přiměřené množství živin – vitaminů (zvláště D), minerálů (vápníku) a bílkovin.

Cvičení je pro růst svalů naprosto nezbytné, bez něj se sval scvrkne — a bez vyvinutých svalů nefunguje ani kostra.

Ve vývoji dítěte jsou dvě intenzivní období – jedno během prvního roku a druhé během puberty, kdy se nároky ještě zvyšují. Svaly umožňují pohyb těla i jeho vnitřních orgánů, díky vyvinutým svalům se dítě může pohybovat už v děloze a samozřejmě hned po narození.

Svaly ovšem v tu dobu ještě nejsou plně rozvinuté, k tomu potřebují opět příslušnou výživu a pohyb.

Škola – základ problémů?

Jedna z aktuálních otázek by mohla znít: Sedí ve škole naše děti špatně, protože mají ochablé svalstvo, nebo mají ochablé držení těla, protože špatně sedí? „Od každého trochu,“ vysvětluje Miroslav Procházka. „Učitelé většinou napomínají děti, když se v lavici vrtí a ,zlobí´. Vrtící se dítě ovšem signalizuje, že jeho tělo bojuje proti nevhodnému stereotypu a nemá šanci se uvolnit.

Druhou věcí je často trestuhodně bídná ergonomická úroveň školního nábytku. A za třetí — na dlouhé sezení ve škole obvykle nenavazuje kompenzace v podobě aktivního pohybu.“

Jakékoliv zvířecí mládě se věnuje třem činnostem: živí se, spí, nebo si hraje — skáče, bojuje, trénuje systém útok–útěk. Tato pohybová hra je nesmírně důležitá i pro mládě lidské. Tvoří totiž cosi, co lze nazvat softwarem pohybového aparátu. Činí ho totiž dostatečně plastickým a schopným fungovat jak v situacích normálních, tak mezních.

U člověka je pohybový aparát od malinka nevybavený – buď je přetěžovaný, nebo je mu vnucený nedostatek aktivity. V naprosté většině moderních zaměstnání jsme vystaveni pasivitě, případně aktivitě v ubíjejícím stereotypu, který je pro pohybový aparát stejně zhoubný jako pasivita. A do tohoto způsobu života vstupujeme nevybaveni i proto, že dětem chybí pohyb, že nemají šanci vytvořit si správný pohybový stereotyp.

Jak tedy začít?

„Nejlépe prevencí,“ radí MUDr. Procházka. „Velice důležité je, aby mělo dítě k pohybu a sportu pozitivní vztah. Bude-li provozovat sebelepší cvičení, ale bude je vnímat jako dril, tak mu to příliš neprospěje.

Ideální je co největší pestrost — jeden den se vydejte na pěší výlet, druhý den si vyražte na kole. Během výletu si udělejte odbočku k rybníku a zaplavte si. Umožněte dítěti navštěvovat sportovní kroužky, ale opět bez drilu. Prakticky jakákoliv pohybová činnost je dobrá, nejhorší ze všeho je pasivita.

Přitom není nutno svaly přetěžovat — k tomu, aby se jednotlivý sval udržel v dobré funkční aktivitě, mu stačí kolem minuty zátěže denně. Ovšem je nutná každodennost. Počítačům se dnes nevyhnete, ale aspoň se snažte vyvažovat sezení u počítače a další statické činnosti jakýmkoliv pohybem — třeba jen vyběhnutím do třetího patra.

Pohyb je obzvláště důležitý především při různých poruchách pohybového aparátu, samozřejmě pod dohledem lékaře. Vadné držení těla má dnes každý druhý školák. Skolióza, nadměrná lordóza a další patří u dětí k běžným diagnózám.

Ne každá skolióza je ovšem patologií. Známe například skoliózu zešikmeného postavení pánve, kdy skolióza vyrovnává její špatné držení. Navíc situace se někdy velmi rychle mění. Existují určitá stadia tzv. růstových akcelerací, kdy dítě prudce změní výšku — a tehdy se může postavení osového skeletu změnit během několika týdnů. Dítě s těmito problémy by proto měl až do ukončení růstu průběžně sledovat odborník, dítě by také mělo denně cvičit sestavu cviků individuálně ušitou jemu na míru.

Je asi jasné, že toto vše se neobejde bez spolupráce rodiny s terapeutem. Lékař může naučit dítě správné kompenzační cviky, ale pokud pak malý pacient necvičí denně, je veškerá snaha marná.

Na co si dát při sportu pozor

  • Pro děti jsou vhodné prakticky všechny sportovní aktivity, vyjma aktivit spojených s jednostrannou zátěží nebo prudkými změnami pohybu (rotace, předklony, záklony). Kupříkladu tenis není pro dítě ideální, pokud není kompenzován jiným typem pohybu.
  • Opatrně se sporty, kde se poskakuje po tvrdých palubovkách (basketbal, volejbal). Ty je opět třeba kompenzovat jinou pohybovou aktivitou.
  • Dbejte na to, aby při sportu nechyběla pozitivní emoce. V tomto směru jsou ideální kolektivní sporty.