Metabolický syndrom kromě vysokého tlaku zahrnuje také inzulínovou rezistenci či diabetes, zvýšenou hladinu triglyceridů a nižší hodnoty HDL cholesterolu, je spojován s centrální obezitou. Tyto symptomy spolu úzce souvisejí, mají podobné příčiny a dohromady vedou k vysokému kardiovaskulárnímu riziku. Dnes se zaměříme na diabetes a změny hladin cholesterolu.

Dnešní medicína rozděluje diabetes na více typů podle vzniku i projevů, pro nás je důležité odlišit dva hlavní: typ 1 - dříve označován jako juvenilní, při kterém jsou zánětem zničeny β-buňky pankreatu a tělo tak neprodukuje žádný inzulín. Při typu 2, který je někdy označován jako stařecká cukrovka, tělo vytváří inzulín, ale tkáně k němu přestávají být citlivé, vzniká inzulínová rezistence. Časem se může slinivka „vyčerpat” a přestat vytvářet inzulín v dostatečné míře. A právě cukrovkou typu 2 se budeme zabývat, protože ji životosprávou a přírodní léčbou můžeme zásadně ovlivnit.

Proč nás vysoká hladinu cukru v krvi ohrožuje?

Lehce zvýšená hladina cukru v krvi nepředstavuje akutní riziko, pokud je ovšem zvýšená dlouhodobě, naše zdraví i život ohrožuje. Dochází při ní ke glykaci - nadbytečný cukr se nabaluje na proteiny v cévách, ničí nervová vlákna. Proto špatně kompenzovaným diabetikům odumírá cit v prstech, potažmo celých končetinách, nebo jim hrozí oslepnutí – zjednodušeně lze říci, že malé cévy na sítnici se „ucpou” glukózou, přestanou přivádět kyslík a živiny a sítnice odumírá. Ten samý princip způsobuje tzv. diabetickou nohu – cukr spolu s cholesterolem zúží až ucpou cévy, zhorší se cirkulace krve. I při malém poranění se v takovém místě začne množit infekce, avšak imunita za takových podmínek nemůže tkáně účinně bránit a stav vyžadující chirurgický zásah je na světě. Podobně jako v cévách se glukóza usazuje i v ledvinách, kde vede k jejich poškození až selhávání. Při vysoké glykémii prochází glukóza do moči, kde vytváří ideální prostředí pro růst a množení bakterií, tedy pro záněty močových cest. Pokud se hladina glykémie zvýší ještě více, může vést až ke kómatu a rozhození acidobazické rovnováhy krve.

Vhodná však není ani příliš nízká hladina glukózy. Jako jediný zdroj energie pro mozek a červené krvinky musí být stále přítomna v krvi v určité koncentraci, jinak dochází k mdlobám, třesu, až opět celá situace může vyústit v kóma. Hypoglykemické kóma nastává hlavně kvůli nevhodnému nebo příliš vysokému dávkování léků. Naštěstí můžeme hladinu cukru v krvi monitorovat a úpravou životosprávy a s podporou bylin pomáhat udržovat v mezích.

Jak postupovat?

Ideální je samozřejmě prevence, díky které k dlouhodobému zvýšení hladiny cukru v krvi nedochází. Základem je vhodný jídelníček, pravidelný pohyb a snížení hladiny stresu. O metabolické poruchy si koledují především jedinci s vysokým krevním tlakem a centrální obezitou, postavou typu jablko - tedy užšími nohami a širokým obvodem pasu. Tuk na břiše, v pase a mezi vnitřními orgány je nejvíce rizikový. Když už zvýšená hladinu cukru v krvi nastane, snažíme se ji co nejrychleji vrátit zpět do normy a tělu pomoci s následky. V tomto případě mohou s úpravou hladiny glykémie pomoci byliny. Ráda je kombinuji s antioxidanty - jak bylinnými, tak v potravě, které pomáhají mírnit „napáchané škody”.

Jak by měl vypadat jídelníček?

Rozhodně bychom měli vynechat rychlé cukry. Že nám klasické dorty neprospějí, obvykle víme. Ovšem ráda bych varovala i před sušenkami a dortíky určenými pro diabetiky, tzv. dia produkty. Klasický cukr by sice obsahovat neměly, ale o to víc se v nich skrývá tuku a umělých sladidel. Příjem jídla a sladká chuť do jisté míry podnítí tvorbu a vyplavení inzulínu i bez glukózy. Když ale vyplavený inzulín žádný cukr nenajde, pustí se do tuků, kterých bývá v podobných dia sladkostech požehnaně, a začne je ukládat do těla.

Sacharidy bychom měli přijímat složené, z nichž se energie uvolňuje postupně. Tedy preferovat potraviny s nízkým glykemickým indexem. Pokud je tento index vysoký, cukr se do organismu uvolní rychle, hladina glukózy prudce stoupne, tělo musí vytvořit mnoho inzulínu. Ale nejde jen o tuto zátěž. Poté co hladina opět rychle poklesne, pocítíme veliký hlad, ten rychle zaženeme „něčím sladkým” a celý koloběh se opakuje stále dokola, vyčerpává tělo a v důsledku vede k inzulínové rezistenci. Naproti tomu potraviny s nízkým glykemickým indexem (zelenina, ořechy, luštěniny...) nás těchto obtíží ušetří. Důležitá je také celková glykemická nálož, tedy kolik cukru dohromady přijmeme.

Ohledně příjmu cukrů u diabetu se toho napsalo již mnoho, často se ale opomíjí příjem tuku. Je prokázáno, že velké množství živočišných, a hlavně ztužených tuků je pro tělo snad ještě horší než příjem cukru. Z dlouhodobého hlediska právě velký příjem tučných potravin zhoršuje kardiovaskulární riziko a s ním spojenou prognózu. Vyvážený jídelníček diabetika se opírá o velké množství zeleniny zkombinované s kvalitní bílkovinou, umírněným množstvím polysacharidů a přiměřeným množstvím rostlinného tuku.

A co ovoce? Je zdravé, ale sladké…

Nedoporučuji pít vymačkané šťávy. Pokud však sníme kupříkladu celou hrušku, i se slupkou a jadérky, vláknina zpomalí vstřebávání cukru, a kromě toho získáme i vitaminy a minerály. A celých hrušek sotva sníme tolik, kolik bychom vypili šťávy z nich vylisované... Ovoce jako takové je zdravé, musíme ovšem počítat s obsaženým cukrem a jíst ho s mírou. Právě ona rozumná míra a pestrost je v jídelníčku zásadní. Z ovoce jsou nutričně zajímavé „bobule” - rybízy, borůvky, brusinky… Obsahují méně cukru, zato jsou bohaté na antioxidanty, flavonoidy a další tělu prospěšné látky. Prakticky bez omezení se můžeme pustit do zeleniny – syrové i tepelně upravené. Pokud už dostaneme chuť na jablko či hrušku, můžeme ji zkusit nakombinovat s vlákninou a zpomalit tak vstřebávání cukru, nebo si je dát po jídle. Záleží však na tom, co jsme snědli, i na našem trávení – mnoho lidí těžko stráví kombinaci ovoce a masa. Vyzkoušet můžeme kombinaci ovoce s ořechy, které jsou sice tučné, ale na rozdíl od ztužených tuků zdravé - nesmějí ale být žluklé. Pozor dáváme na běžně prodávané vyloupané ořechy, které se podivně lesknou, či dokonce špatně chutnají. Taková jádra nejsou ani zdaleka tak kvalitní potravinou, jakou bývala čerstvá. Vlašské a lískové ořechy ze zahrady uchovávané ve skořápce jsou v našich podmínkách ideální. I při konzumaci ořechů platí zlatá zásada Všeho s mírou.

Je důležitý pravidelný přísun potravy?

Jídlo by mělo být pravidelné, ovšem o vhodné četnosti se stále vedou spory. Čím pestřejší, a hlavně kvalitnější jídelníček se nám podaří vytvořit, tím lépe. Každý máme jinou trávicí kapacitu a jsme schopni strávit odlišné množství potravin, dbejme na naši individualitu. Neměli bychom mít „vlčí hlad” ale nikdy se nepřejídáme. Obecně se vyhýbáme tučným jídlům a snažíme se udržet váhu na hranici normální (BMI do 25), stejně tak obvod pasu (ženy do 88 cm, muži do 102 cm).

Pokud změníme jídelníček, máme vyhráno?

Jíme denně, a tak tělu každý den buď pomůžeme a podpoříme ho v hojení, nebo mu „hodíme klacek pod nohy”. Proto je jídelníček tak důležitý. Přesto sám o sobě vše nezachrání, pokud celé dny prosedíme ve stresu. Dříve byla cukrovka druhého typu doménou obézních jedinců. Dnes postihuje i mnoho lidí štíhlých, kteří mají jídelníček v pořádku. Příčinou bývá stres a sedavý způsob života. Pro naše zdraví je dlouhodobý stres zhoubou, proto je tak důležité umění relaxace, které jsme už několikrát probírali v minulých Receptářích. Neméně významnou roli ve vývoji metabolického syndromu hraje naše nečinnost a nepohyblivost. K uzdravování tak vedle relaxace a správného jídelníčku musíme zařadit i přiměřený pravidelný pohyb. Ten celé tělo okysličí a rozproudí, navíc uvolní stres a tím pomáhá na více úrovních. Vybíráme si fyzické aktivity přiměřené naší váze, věku, zdravotnímu stavu i fyzické zdatnosti. Pohybu věnujeme ideálně alespoň 40 minut denně. Jistou roli hraje i rodinná zátěž, nenechme se ale ukolébat výmluvou na špatné geny a predispozice k nemocem, protože kromě nich si z rodiny odnášíme nevhodné stravovací a pohybové návyky, včetně schopnosti vypořádat se se stresem.

Metabolický syndrom včetně diabetu je multifaktoriální onemocnění, a tak i jeho náprava musí být uchopena z různých stran, na kterých pracujeme zároveň.

Jak s diabetem souvisí vyšší hladina cholesterolu v krvi?

Jak diabetes, tak dyslipidémie mají v podstatě stejné rizikové faktory: vyšší váhu s centrální obezitou, sedavý způsob života, špatné stravovací návyky… Mnohdy se tak setkáváme se současným výskytem. Vyšší hladina inzulínu v krvi při inzulinové rezistenci navíc negativním způsobem ovlivňuje i metabolismus tuků. Stejně jako cukr, tak i cholesterol organismus potřebuje. Tvoří se z něj vitamin D, steroidní hormony, membrány buněk a žlučové kyseliny. Ovšem když je ho příliš, může se usazovat v cévách se všemi neblahými důsledky, které jsme probírali v minulém Receptáři. Játra do oběhu posílají buď výsledný produkt, nebo cholesterol, který tělo dále zpracovává (v kůži na vitamin D, v pohlavních orgánech na hormony). Cholesterol přijímáme ve stravě, ale játra si ho dovedou i sama vyrobit. Hladina cholesterolu v krvi krátkodobě stoupá po sportovním výkonu, zátěž ji přirozeně zvýší. Proto bychom dva dny před měřením neměli zatížit tělo větším fyzickým výkonem. Roli hrají i hormony, proto ženám po menopauze stoupne cholesterol i váha snáze nežli před ní.

Ještě k jídelníčku – škodlivost vajíček při zvýšeném cholesterolu je již překonaným tvrzením?

Vajíček se až tak bát nemusíme, i když bychom měli preferovat ta kvalitní a eticky vyprodukovaná. Ani máslo nemusíme zavrhovat, zase platí že všeho s mírou. Důležité je i to, co zařadíme, nejen to, co případně vynecháme. Jako výhodné se ukazují rostlinné tuky v podobě za studena lisovaných olejů, především olivový, lněný, sezamový, ale můžeme vyzkoušet i konopný či z lískových ořechů. V jídelníčku nesmí chybět vláknina. Umí na sebe ve střevech navázat přebytečný cholesterol a vyloučit ho tak z těla ven, a zároveň zpomaluje vstřebávání cukru. Přírodní vlákniny v zelenině se nepředávkujeme, při užívání samotné vlákniny v podobě doplňku stravy je nutné dbát na dostatečný příjem tekutin a osobní snášenlivost. Dávku zvyšujeme vždy postupně, udržujeme časový odstup od léků a dbáme na dostatečný příjem tekutin. Pokud potřebujeme zaplnit žaludek bez výčitek kalorií, opět pomůže zelenina. Kromě pocitu plného žaludku poslouží jako skvělý zdroj vitaminů a minerálů. Zeleniny můžeme skutečně konzumovat neomezené množství, formu volíme podle chuti i zažívání, kromě syrové a připravované na páře ji můžeme zkusit i zapéct či blanšírovat. Smažení se vyhýbáme.

Stále si musíme uvědomovat i to, že každý jsme jiný. Dva lidé stejného pohlaví, váhy, životního stylu i jídelníčku mohou reagovat odlišně, a jeden tak může získat metabolický syndrom, zatímco druhý se bude těšit pevnému zdraví. Je důležité poslouchat své tělo. Pokud nám například přestane chutnat sladké, berme to jako signál k jeho omezení či vysazení z jídelníčku, taktéž se vyhýbáme smaženému, když je nám po něm těžko. Buďme za takové signály těla rádi a naučme se ho poslouchat. S postupujícím věkem často bývá třeba jídelníček pozměnit, odlehčit, a porce zmenšit.

Jaké bylinky či doplňky stravy nám mohou pomoci?

Pokud řešíme vyšší hladinu cukru v krvi spolu s inzulínovou rezistencí, skvěle poslouží borůvka. Plody patří mezi nejzdravější ovoce a lék zároveň, z listů můžeme připravit nálev. Dále je prospěšná jestřabina, kořen (méně pak listy i květy) čekanky, odvar z lusků fazolí, oddenek pýru. Čaje lze „dosladit” lékořicí či fenyklem. Ze zahraničních rostlin stojí za zmínku Gymnema sylvestre používaná tradiční čínskou medicínou. K úpravě hladin cholesterolu skvěle poslouží rozrazil v kombinaci s jaterními bylinami, jako jsou ostropestřec, artyčok, kořen pampelišky, šišák bajkalský, řepík aj. Podle naší individuální dispozice nám mohou ve směsi pomoci i byliny s dalšími účinky, například adaptogenní rostliny, jež pomohou zmírnit stres - klanopraška čínská či withánie snodárná. Dále byliny anabolické, podporující tvorbu svalové hmoty, obzvláště pokud zvyšujeme fyzickou aktivitu - například eleuterokok čili sibiřský ženšen v kombinaci s kotvičníkem. Nápomocné jsou i bylinky podporující trávení, protože je to komplexní proces zahrnující kromě slinivky i játra a žaludek. Do směsí tedy volíme byliny dle aktuálních problémů, nebojíme se kombinací s bylinkami podporujícími i přidružené problémy, vždy však zohledňujeme současně užívané léky i doplňky stravy. Při dlouhodobějším užívání je bylinky i směsi vhodné obměňovat, aby si na ně tělo nezvyklo.

Mgr. Jana Zadražilová

Mgr. Jana Zadražilová

Vystudovala Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové, nyní si vzdělání rozšiřuje na Škole klinické naturopatie, dvojoboru západní fytoterapie a nutriční medicína. Zájem o léčivé rostliny a celostní přístup k uzdravování ji přivedl do pražského bylinářství Kindl, kde poskytuje poradenství. Aktivní zůstává i v oboru farmacie, působí v Lékárně v Železném Brodě.