Co dělat?

Jste-li na místě toho, kdo pomáhá, než přijede sanitka, připomeňte si zásady resuscitace. Je možné, že se setkáte s nemocným, u kterého dojde následkem infarktu nebo z jiné příčiny k oběhové zástavě, a pak jeho život může záviset jen na vaší pomoci. V takovém případě postižený upadne do bezvědomí, nemá hmatný pulz na krku a přestane dýchat. Je potřeba okamžitě zahájit oživování nepřímou srdeční masáží (stlačování dolní části hrudní kosti), případně dýchání z úst do úst.

Při jakémkoliv podezření na akutní infarkt myokardu volejte rychlou záchrannou službu 155 (nebo 112).

  • Během čekání na sanitku se snažte být v klidu — fyzickém i psychickém!
  • Nechoďte, posaďte se nebo si lehněte a podložte si záda, aby se vám lépe dýchalo.
  • Vezměte si tabletu Anopyrinu, případně léky (nitráty), které užíváte.

Jak se infarkt léčí

Protože příčinou infarktu myokardu je v naprosté většině případů krevní sraženina, která ucpe některou z koronárních cév, léčba spočívá v co nejrychlejším zprůchodnění postižené cévy. V zásadě známe dva způsoby akutní léčby, vysvětluje profesor Kautzner:

Trombolytická léčba

je půlhodinová až hodinová infuze některého z léků, který dokáže krevní sraženinu rozpustit. Tato léčba je sice účinná, ale rozpuštění krevní sraženiny není okamžité.

Katetrizační léčba (angioplastika)

spočívá v „prošťouchnutí“ ucpaného místa ve věnčité tepně speciálním tenkým drátěným vodičem, který se zavádí katetrem – nejčastěji z vpichu do stehenní tepny v pravém třísle. Poté se k roztažení zúženého místa s krevní sraženinou používá angioplastický balonek a zároveň se aplikuje koronární stent, což je kovová výztuha, která drží toto místo otevřené.

Katetrizační léčba je v Česku léčebným standardem. V tomto směru jsme dokonce první na světě: Na rozdíl od řady zemí (včetně vyspělých evropských) jsou v České republice prakticky všichni pacienti s akutním infarktem myokardu léčeni katetrizační metodou, protože všechna kardiocentra zajišťují 24hodinovou službu a pacienti jsou přivážení do těchto center často přímo z domova.

Tato léčba má ovšem smysl, přijde-li pacient včas. Samozřejmě k ní dále patří monitorování pacienta, podávání dalších léků k ovlivnění srážlivosti krve, pulzu a krevního tlaku.

Pokud pacient akutní infarkt přežije, pak záleží na tom, jak hodně je postiženo srdce a zda šlo o jedinou uzavřenou cévu nebo zda je aterosklerózou postiženo více cév. U některých pacientů v případě většího postižení následuje angioplastika, nebo dokonce chirurgické řešení, tzv. aorto–koronární bypass, při kterém se zúžené nebo uzavřené úseky přemostí zdravou cévou.

Pacient je po infarktu myokardu sledován kardiologem. Pokud byla funkce komory narušena jen málo, jeho další život není příliš ovlivněn. Měl by ovšem brát trvale léky omezující tvorbu krevních sraženin (aspirin) nebo léky, které chrání před závažnými arytmiemi a snižují krevní tlak (beta–blokátory).

V případech, kde je porušení funkce komory větší, se užívají léky, které brání dalšímu zhoršování funkce srdce a oddalují vznik srdečního selhání. Volba dalších léků závisí na individuálním stavu nemocného.

Součástí léčby je dostatečná kontrola krevního tlaku nebo hladiny cholesterolu. Pacienti by měli být poučeni a chápat, proč se léčí vysoký krevní tlak. Léčba vysokého krevního tlaku je u většiny nemocných léčbou doživotní a hlavně preventivní — má zabránit vzniku komplikací, jako jsou infarkt myokardu nebo jeho recidiva, mozková příhoda, srdeční selhání nebo postižení ledvin.

Jak dál po infarktu?

Jaká omezení čekají pacienty po prodělaném infarktu myokardu, záleží na tom, jak velké škody byly na srdci napáchány a jaký je celkový zdravotní stav pacienta. Řada lidí může žít zcela normální život, někteří ovšem musí výrazně omezit fyzickou aktivitu. Prodělaný infarkt myokardu by je však v každém případě měl dovést ke změně životního stylu, jehož hlavními zásadami jsou:

  • Hlídat si příjem energie (hlavně v podobě tuků a cukrů) a dopřávat si větší množství vlákniny, která je obsažena v celozrnných výrobcích, ovoci a zelenině.
  • Kuřáci by rozhodně měli skoncovat se svojí vášní.

Zátěž by měla být na 75 % maximální tepové frekvence. Tu vypočtete tak, že od 220 odečtete svůj věk – například je-li vám 50, je vaše max. tepová frekvence 170 tepů/min a měli byste tedy cvičit při 125 tepech za minutu.