Inkontinence, která se projeví v mladším věku (u žen nejčastěji při těhotenství a po porodu), může vymizet i bez léčení. Když se vyvine později (především po menopauze) a neléčí se, může se stát naším průvodcem po zbytek života. Je to ovšem zbytečné, toto onemocnění lze totiž poměrně úspěšně léčit.

Nejčastěji – zvláště u žen – je tzv. stresová inkontinence. Při ní je příčinou úniku moči náhlé zvýšení nitrobřišního tlaku (odborně "stres", odtud tedy i název) a tím i tlaku na močový měchýř, například při kašli nebo kýchnutí, či fyzické aktivitě či smíchu.

Při urgentní inkontinenci dochází k náhlému nucení s únikem moči bez zjevné příčiny: může ji vyvolat třeba jen zvuk tekoucí vody nebo vypití většího množství tekutin (k tomuto typu nemoci patří i tzv. hyperaktivní močový měchýř).

Podmínkou úspěšné léčby je návštěva odborného lékaře, který určí typ inkontinence. Jedná-li se o jeden ze dvou zmíněných typů, v první řadě nám doporučí, abychom dodržovali pitný režim a trénovali močový měchýř – toaletu bychom měli navštívit jen každé 3-4 hodiny. Pokud budeme chodit "preventivně" co nejčastěji, onemocnění zhoršíme – měchýř pak udrží jen menší množství moči.

Pomůže i speciální cvičení

Jelikož stresová inkontinence je důsledkem ochabnutí svalů pánevního dna, doporučuje se provádět (a to i preventivně) speciální cviky na jejich posílení (nejznámější jsou tzv. Kegelovy cviky). Tyto svaly se poškozují následkem těhotenství a porodů, ochabují pak při pasivním způsobu života a při stárnutí. Škodí jim i zvedání těžkých předmětů nebo chronický kašel.

Problematickým obdobím je i klimakterium, kdy se kvůli poklesu hladiny estrogenů ztenčuje sliznice močové trubice a pochvy, což následně vede k problémům i s inkontinencí. Včasná prevence a pravidelné cvičení ovšem dokážou do značné míry tyto problémy vyřešit.