Diabetes mellitus (zkráceně diabetes či cukrovka), je onemocnění, při kterém organismus není schopen udržet koncentraci krevního cukru (glukózy) v krvi v normálních mezích. Důvodem je, že tělo má málo inzulínu, který hladinu cukru v krvi snižuje. Buď slinivka přestane produkovat inzulín úplně (pak se jedná o diabetes mellitus 1. typu), nebo je jeho nedostatek relativní – tělo nedokáže využívat inzulín, který produkuje (pak hovoříme o diabetu 2. typu). Výsledkem je v obou případech vyšší koncentrace glukózy v krvi. Glukóza má schopnost vázat se na některé části organismu, pro které je tato vazba zničující. Pokud se tento stav neléčí nebo jen nedostatečně a trvá delší dobu, mohou se trvale poškodit některé orgány - především očí, ledviny, periferní nervy a cévy.
testování hladiny cukru v krvi
Nejčastější je diabetes mellitus 2. typu, který významně souvisí se správným životním stylem. Tento typ diabetu je považován za civilizační chorobu a je v současné době velmi rozšířený - v ČR se s tímto onemocněním léčí přibližně 800 000 pacientů.
Závažné komplikace
Vysoká hodnota glykémie (hladiny cukru v krvi) má na tělo z dlouhodobého hlediska negativní vliv. S diabetem jsou proto úzce spojeny nebezpečné komplikace. Patří mezi ně:
- Oční postižení (diabetická retinopatie). Podstatou je poškození drobných cév oční sítnice, v těžkých případech může nastat krvácení do sítnice a sklivce. Pokročilé změny mohou vést až k úplné slepotě.
- Neurologické postižení (diabetická polyneuropatie). Dochází k poškození nervových vláken, zejména periferních nervů, což po delší době může vést ke ztrátě kožní citlivosti, poruše inervace vnitřních orgánů, ale i k velmi nepříjemným bolestivým projevům (pálení, brnění končetin).
- Poškození ledvin (diabetická nefropatie). Postupné zhoršování ledvinných funkcí může vyústit až v ledvinové selhání a nutnost doživotní pravidelné hemodialýzy (čistění krve pomocí přístrojů v nemocničním zařízení) či transplantaci ledvin.
- Poškození srdce a cév. Hyperglykémie výrazně urychluje aterosklerózu (kornatění) - ukládání tuku a vaziva ve stěně cév, které postupně zužuje jejich průsvit. Nejnebezpečnější je zúžení cév zásobujících srdeční sval, které může vést k infarktu myokardu, postiženy ale mohou být i cévy zásobující mozek (významně se tak zvyšuje riziko mrtvice). U diabetiků se také velmi často objevují selhání srdce a ischemická choroba dolních končetin. K tomu se diabetici často potýkají ještě s nadváhou, vysokým krevním tlakem nebo vysokou hladinou cholesterolu, které riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění ještě zvyšují.
Jak se diabetes léčí?
V léčbě diabetu 2. typu pomáhají léky, které snižují koncentraci glukózy v krvi. Nejdůležitější ovšem je změna životního stylu: zvýšení fyzické aktivity a zlepšení stravovacích návyků vedoucích postupně ke snížení hmotnosti. Při pravidelných kontrolách lékaře, které by měly být minimálně 2x ročně, se z krve stanovuje parametr HbA1c (glykovaný hemoglobin, tzv. dlouhý cukr). Z jeho hodnoty lze odvodit, jaká byla průměrná hodnota glykémie v posledních třech měsících. Je-li naměřená hodnota v mezích normy, je léčba správná, není-li, je třeba léčbu změnit. Součásti sledování pacienta s diabetem jsou i pravidelná vyšetření očního pozadí a ledvin, která by měla proběhnout alespoň 1x ročně. Tato vyšetření ukážou, zda již diabetes nějakým způsobem nepoškodil příslušné tkáně. Pokud ano, je potřeba učinit některé preventivní či léčebné kroky.
Strava a pohyb jsou pro zvládnutí diabetu zásadní
Hýbat se každý den
Při diabetu 2. typu je snížená citlivost tkání na inzulín, je tedy ztížený vstup glukózy (cukru) do buněk, kde slouží jako “palivo”. Pohyb dokáže tuto citlivost vylepšit, tedy obnovit schopnost průniku glukózy do buněk - delší kontinuální pohybová zátěž střední intenzity zvyšuje tuto citlivost až o polovinu!
Proto je důležité nalézt optimální druh pohybu a věnovat se mu pravidelně každý den. Mladší člověk s diabetem 1. typu může být dokonce vrcholový sportovec, naopak pro člověka po padesátce s diabetem 2. typu je nejlepší pravidelná svižná chůze rychlostí 4 až km/hod). Vhodný je i nordic walking, plavání, jízda na kole, cvičení na velkých míčích nebo posilování.
Pohyb by měl trvat alespoň 30 minut, nejlépe pak 60 minut. Diabetici by si ovšem měli dát pozor na dlouhotrvající fyzické aktivity - ty mohou navodit hypoglykémii, která může trvati hodiny po skončení fyzické aktivity. Rozhodně je take třeba se vyhnout sportům, u nichž existuje větší riziko úrazu či poranění dolních končetin. Vhodné nejsou ani opakované sprinty, jež by rovněž mohly navodit hypoglykémii. Sportující diabetik by měl u sebe vždy mít potraviny umožňující rychlé zvýšení glykémie pro případ, že se u něj objeví hypoglykémie nebo její příznaky - např. ovoce a tyčinky s vyšším obsahem sacharidů.
Co jíst?
Diabetes 2. typu a obezita jsou spojené nádoby. Většina diabetiků tohoto typu je obézních, a naopak většina obézních má cukrovku 2. typu, nebo k ní spěje. Dříve byl tento typ cukrovky označován jako „stařecká cukrovka“, ale to už dávno neplatí. Choroba se objevuje nejčastěji po čtyřicátém roce věku, největší výskyt bývá v rozmezí 55-65 let. První fázi této choroby je možné prodloužit i o mnoho let snížením hmotnosti a léčbou perorálními antidiabetiky (léky podávané ústy). Kdysi byla diabetická dieta jedinou léčebnou metodou, i dnes však dietní opatření výrazně ovlivňují výsledky léčby. Nejedná se ovšem o dietu v klasickém slova smyslu, jde spíše o regulovaný, stejný přívod sacharidů a energie v jednotlivých jídlech. Jídlo by se mělo podávat zhruba 6x denně v menších dávkách, sníží se tak výkyvy glykémie po jídle. Pokud je pacient obézní nebo má výraznou nadváhu, je třeba přestoupit na nízkotučnou redukční dietu, která však má být vyvážená, aby organismu dodala všechny potřebné živiny, vitaminy a minerální látky.
Důležité je znát tzv. glykemický index sacharidových potravin a na jídelníček zařazovat takové, které jej mají nízký. Potraviny s vysokým glykemickým indexem se totiž rozkládají rychle a v podobě glukózy se dostávají ve větším množství a najednou do krevního řečiště. Pokud buňky nepotřebují všechnu glukózu jako zdroj energie, je nadbytečná glukóza pomocí inzulínu uložena ve formě tuku do tukových buněk. Oproti tomu potraviny s nižším glykemickým indexem se tráví pomaleji a postupně, nerozkolísají hladinu krevního cukru a zasytí na delší dobu.
Jak se orientovat v indexu?
Obecně se dá říci, že čím je sacharidová potravina jednodušší a jemnější, tím vyšší glykemický index má (např. bílé pečivo, jasmínová rýže, bramborová kaše). Nízký glykemický index naopak má celozrnné pečivo, celozrnná rýže, luštěniny, celé brambory, zelenina. Glykemický index snižuje kombinace sacharidů s jinou živinou – bílkovinami nebo tuky, kombinace s vlákninou, ochucení octem. Glykemický index snižuje rovněž vhodná tepelná úprava (potraviny nerozvařujeme - tzv. “na skus” je lepší než kašovité, příliš měkké jídlo).
pískavice řecké seno
Pomoc z přírody
K regulaci hladiny cukru v krvi mohou přispět i některé byliny. Patří k nim:
- Pískavice řecké seno. Asi polovinu její hmotnosti tvoří rozpustná vláknina, která je prevencí řady civilizačních chorob. Snižuje také hladinu škodlivého LDL cholesterol a napomáhá tak předcházet srdečně-cévním onemocněním.
- Cibule kuchyňská. Především její slupky jsou jedním z nejlepších zdrojů kvercetinu, který pomáhá v boji s očními chorobami.
- Fazol. Je bohatá na rozpustnou vlákninu, která po jídle zpomaluje zvýšení hladiny krevního cukru a později naopak její snížení.
- Gymnema lesní. S oblibou se používá v Indii, výzkumy naznačují, že zvyšuje tvorbu inzulínu.
- Podzemnice olejná (burské oříšky). Snižují hladinu krevního cukru podobně jako fazole.
- Vavřín vznešený (bobkový list). Pomáhá tělu účinněji využívat inzulín, snižuje hladinu cukru v krvi.
