Chléb v obchodech už není, co býval. Dříve se v domácnosti pekl chléb jednou týdně a stačilo to. Jaké naše babičky měly fígle? Ano, je to i o kvalitě bochníku, ale i ten koupený v pekárně vám může vydržet déle a to při správném skladování.

Mikrotenový sáček? Nikdy!

Z obchodu si povětšinou přinesete bochník v mikrotenovém pytlíku a mnoho lidí ho takto uloží do chlebníku nebo do spíže. Jak asi tušíte, je to špatně. Jelikož je třeba, abyste chleba udržovali v suchu, mikrotenový sáček je naprosté tabu! Plísně se rozrůstají při vzdušné vlhkosti nad 80%, v pytlíku se chléb snadno zapaří a plíseň se může šířit jedna báseň.

Možná se vám to zdá nelogické, ale lidé chléb také strkají do lednice. V pytlíku a ještě ke všemu v lednici, se totiž zapaří jedna dvě a to je způsobeno změnou teploty, protože v sáčku dojde k vysrážení vlhkosti.

Ani papírový sáček, na který lze narazit v pekárnách, není na uchovávání chleba ideální. Chléb v něm příliš rychle vyschne a za dva dny bude tvrdý jak šutr.

Jak chléb správně uchovávat

Samotní pekaři radí, že má být chléb zahalen do čisté utěrky či plátna a vložen do chlebovky (nebo jiné nádoby, kde chleba skladujete). Nutné je utěrku po třech dnech vyměnit opět za čistou, ještě lépe po dvou. Jestli ukořistíte chléb vytažený z pece těsně před vaší koupí, nechte ho nejprve vychladnout, až poté ho uložte.

Na internetu nebo v některých domácích potřebách najdete i speciální obaly na chleba, kterým se začalo říkat „chlebokapsa“. Jedná se o funkční pytlík, ve kterém se chléb nezapařuje díky prodyšné membráně, není tolik náchylný k plesnivění a vydrží vám déle.

Čeho se na chlebu nejčastěji dočkáme?

Když už chléb žije dalším životem, setkáme se především s plísní druhu penicillium (česky se nazývá štětičkovec) a aspergillus. Dále se můžete setkat i s plísní fusarium, mucor nebo neurospora crassa.

Většinou se nejprve objeví na chlebu bílá místečka (plíseň rodu penicillium), která nemusí být na první pohled zřejmá. Člověk ji má za omoučněné místo (kdo by detailně studoval chléb před namazáním máslem) a zkonzumuje ho. Stalo se to v životě jistě každému. Jakmile plíseň dostane svou typickou zelenou barvu, je již toxická.

Rizika konzumace plesnivého chleba?

Ještě se mezi námi najdou jedinci, kteří kousek plísně jednoduše odříznou a snědí zbytek bochníku, kde plíseň není. Omyl. Plíseň tam je. Jak je psáno výše – když už plíseň zezelená (může dostat i jiný barevný nádech, podle druhu plísně), rozrostla se i dovnitř bochníku.

Když výjimečně omylem sníte kousek plesnivého krajíce, nemělo by nic stát. Kdyby těch krajíců bylo více, asi vám bude trochu blivno a může vás bolet břicho.

Zdroje: prozeny.blesk.cz, bydleni.instory.cz, dvojka.rozhlas.cz